Sherlock

#918 Eleanor05: Eleanor, myslím, že sama nejsi, ale mně třeba po zkušenostech s Doctorem Who už připadá zbytečné vést s nekritickými fanoušky jakýkoliv spor. Být fanoušek je něco jako být věřící. Jakákoliv skepse je div ne spiknutí. Vysvětluji si to tak, že dotyčným se to tak z nějakého důvodu prostě líbí (inu, proč ne), ale tím, že kritizuješ to, co se jim líbí, se cítěj napadeni i oni sami a vytvářejí pak úvahy o spiklencích jimž se zaručeně nelíbí nic co se líbí ostatním jenom proto, aby si dokázali vlastní výjimečnost… ;-) Osobně prostě nevěřím, že existoval nějaký Moffatův/Gattisův velký plán, jenž konečně dochází završení. Spíš jsem sérii od série přesvědčenější, že jednoduše pracují ad hoc. Něco chtějí udělat a tak se koukli zpětně, co z natočeného by šlo využít a kde, když začne skuhrat selská logika, to zamaskovat metaodkazy a prací s fanouškovskými teoriemi. imochodem, právě zapracovávání fanouškovských teorií je dokladem toho, že nějaká promyšlená koncepce od první série neexistuje. Protože v té době ještě nikdo o fanoušcích nevěděl nic. Jinak souhlasím s tvým názorem, že začít Sherlock třetí sérií, nikdy by se kultem, jakým se stal, nestal… V podstatě podepisuji tebou řečené.

#915 Eleanor05: Ty jo, tebe to koukám nějak sebralo, že tu s tebou někdo nesouhlasí :-). No nic, odpovím ti postupně, ale nejdřív skočím na konec. „Všichni kritici (zřejmě myslíš pouze mě, víc jich tady nevidím,“ Ne, opravdu nemyslím jen tebe, protože kupodivu chodím diskutovat o tomto seriálu i jinam a sleduju nejen české, ale i cizí weby, kde se, a prosím teď to neber to osobně, objevují i mnohem sofistikovanější kritiky, než ty tvoje. Někteří kritici dokonce mají i relevantní argumenty, vyjadřují se věcně a bez matných pokusů o ironii a dokáží na první dobrou rozklíčovat psaný konkurenční text (což mimochodem ušetřuje dost času a práce). Ale nevadí, každý se může splést a nepozornost i vztahovačnost je v lidské povaze, takže tvé názory chápu. Teď ale od začátku:

Pokud tu někdo něco ohledně mého prvního odstavce nepochopil, jsi to ty (o machrování radši nemluvím), protože samozřejmě vím, že tys to, že jde o seriál o detektivovi původně nenapsala a jsou to slova autorů. Tak nějak o to dokonce jde, že jsi to nenapsala, popíráš to a štve tě to, ale přitom jsi ve svém textu, na který jsem reagovala, naprosto přesně popsala onen proces („obzvlášť ne seriál, který je tedy nyní „o detektivovi“, ačkoli dřív to byla kvalitní kriminálka s dějem, řešily se kriminální případy a u toho se v té hodině a půl ještě stačily i rozvíjet vztahy mezi postavami a psychologické rysy postav“), kterým ten seriál prošel, aniž by sis uvědomila, že je to právě onen důvod, proč je to „o detektivovi“ a ne detektivka". Už chápeš? :-)

Samozřejmě, že není běžné, aby se žánr seriálu měnil podle hlavní postavy, proto jsem napsala, že v tom je Sherlock „unikátní“, protože je jedním z mála seriálů v historii, které si něco takového dovolily udělat (čili vidím to a nepopírám, což ale snyd bylo taky jasné, ne?), chápeš? V tom přeci tkví podstata slova „unikátní“, že jiní to tak nedělají, není to běžné, automaticky to neznamná, že se to jinde, kde se taky vyvýjí hlavní postavy, stává, a tady k tomu přesto dochází. A drama? Ano, mohlo by to být drama (i když co je a není pokleslý žánr je věc názoru a módní vlny-není to tak dávno, co byly detektivky považovány za takový odpad, že je známí spiosvatelé psali pod falešnými jmény, aby se neztrapnili), ale s telenovelou jsi tady začala ty, takže jsem jen použila tvou formulaci, víš? :-)

Co je nebo není záměr tvůrců nejlépe vyplývá z jejich díla a to k té tvé „telenovele“ prostě míří už několik řad, takže je to, navzroy tomu, co si kdo myslíme, asi jasné, ne? A že je psaní o vztazích jednodušší, nebo dokonce zcela jednoduché? Hm, odvážné tvrzení! Asi máš se psaním hodně zkušeností, viď? Já jen že už v první lekci i toho nejmizernějšího kurzu tvůrčího psaní se dozvíš, že psát reálně působící živoucí vztahy, je to nejkomplikovanější a měl by k tomu autor přistoupit až poté, co se pocvičí na něčem co nepodléhá tolika zákonitostem (ano, třeba na detektivce), které (jak jsi sama správně podotkla), všichni známe ze svého okolí a běžného života a je tudíž snazší i pro primitivnější čtenáře odhalit, že to autorovi tak docela neklape. Ale pokud myslíš, že to není pravda a autoří píšící o vztazích jsou líní, OK, tvůj názor. Co pak ale takový Shakesperare, který si na tomto „primitivním psaní“ vystavěl staletí trvající slávu? Fuj, lenoch jeden, hanba mu :-)

Nevidím nic o škatulkování, jen jsem podotkla, že mě neudivuje, že se ti s názorem, že vztahy nejsou tak důležité a komplexní jako detektivní zápletka, líbí Nolanovic filmy, které se sice snaží být precizní (a ne vždy jim to jde, protože například logické lapsy v Intersteleru, to bylo fakt dílo), ale jsou chladné a zaplněné plochými figurkami. Ale znáš to, sto lidí sto chutí, takže no problem. A počtem fanoušků se opravdu nechvástám, jen podotýkám, že těch nespokojných je hodně, ale těch spokojených taky (i víc), což ovšem nic nevypovídá o kvalitě seriálu a nevím, jak jsi dospěla k názoru, že já tak kvalitu měřím. No nic…

Ano, přesně tak, život sociálně nezkušeného, chladného a osamělého člověka, jako byl Sherlock první řady, vyšetřování detektivních případů zcela naplňuje a činí spokojeným. Ve chvíli, kdy sociálně nezkušený, chladný a osamělý, díky nalezení nejlepšího přítele, být přestane, už mu to prostě nestačí. Však o tom přeci celou dobu mluvím a jsem ráda, že se v tom konečně shodneme :-). Ovšem u Sherlocka nejde o komplikovanou povahu ani o to, že by byl asociál, jde o diagnózu (Aspergerův syndrom hraničící s Autismem‎) a takových ve fikci opravdu moc není, protože je velmi komplikované se v nich vyznat, natož o nich cokoliv psát (a už vůbec bych se nedovažovala tvrdit, jak je to originální a jak by to zaujalo publikum, kdyby jim to bylo naservírováno bez obalu). Ale chápu, že to jako někdo, kdo se, na rozdíl ode mě, v profi psychologii tolik neorientuje, vědět nemůžeš a nejspíš ti to připadá nepodstatné. OK, chápu.

Tak toliko k obšírnějšímu vysvětlování toho, co už jsem ve zhuštěné podobě jednou napsala a naivně si myslela, že to bude milovnici detektivek a dedukcí stačit, a teď tedy k té nové epizodě. Vysvětlovat, co v tom bylo za chytré detektivní zvraty snad není třeba, ne (nebo tys např. od začátku věděla, že to Sherlock celé hraje na popud Marry? Wau, gratulace), a já už jsem si konec konců zavysvětlovala dost, takže to přenechám někomu jinému (pokud teda někdo bude mít chuť na pár pousů o ironii, které se mu jistě dostanou v odpověď). Že na sto procent víš, že Sherlock se svou sestrou vyrůstal a už to rovnou kritizuješ, k tomu ti také gratuluju, to neví zatím nikdo. A… a vlastně nic dalšího není. Ach jo, stačilo by sedm řádek. Jen sedm řádek… Tolik promrhaného času… Ale tak alespoň už vím, jak se Sherlock cítí, když ho někdo nutí zpětně vysvětlovat, co jeho mozek považuje za dostatečně zjevné. Ještě, že u mě to v tomto případě není dáno tím, že bych byla prudce inteligentní, ale naopak druhá strana… ále, nechme toho :-).

Mimochodom po druhom prezretí mám v hlave niekoľko postrehol prečo je potrebné si kuknúť túto časť znovu. Sherlockova sestra doslova povie, že ten list dostala od Culvertona Smitha a kontakt na neho jej dal ich spoločný „starý známy“ takže podľa mňa to bude Moriarty v pozadí ale Sherlockova sestra mu pomáha uuh, podľa mňa aj keď využívajú tvorcovia fanúšikovské teórie, začali používať tie lepšie :D

#921 bublifuk: Ono možná ani tak nejde o nějaký kult a o to, kdo je a není věřící, jako o to, že většina fanoušků prostě nechápe, kde berou nefanoušci, kteří jsou dílem o němž je řeč, otráveni a zklamáni, čas a hlavně chuď sledovat něco, co se jim nelíbí a proč, když už ten volný čas a chuť se bavit mají, vše neinvestují do něčeho pro ně příjemějšího. Holt v tom nevidí smysl a nemohou uvěřit, že někdo, kdo už svým názorem překročil hranici kontruktivní kritiky i tvrzení, že „má to své chyby, ale i tak se mi to líbí“, pořád nešel o dům dál a dokonce se zabývá přispíváním do fans-diskuzí. Proto se takové lidi snaží přesvědčit o své pravdě, protože to přeci musí jít. Kdyby to nešlo a ti kritici si doopravdy mysleli, že ten seriál nestojí za nic, nedělali by ze sebe přece šašky, nesledovali ho a nediskutovali o něm, ne? Musí mít někde hluboko v sobě zakódované nadšení, které cítí praví fanoušek a které je třeba jen znovu oživit, jinak by to museli být buď provokatéři a trollové, nebo, řečeno slovy klasika „lidé mdlého rozumu“.

#924 Abs: Amen sestra :)

#924 Abs: No, asi ale připustíš právo NĚKDEJŠÍM fanouškům být zklamaný z posunu seriálu a přitom stále doufat, že se to vrátí do původních kolejí. A právě proto, že jsou to fanoušci, samozřejmě ten vývoj postav prožívají hlouběji, než někdo, komu je seriál putna od počátku. Ten se dívat nebude ani teď. Ve skutečnosti jde totiž o dialog fanoušků – řekněme konzervativnějších s fanoušky liberálnějšími, kde by si každý přál aby to bylo „podle něj“. Někdo přistoupí snáze na nová „pravidla“, někdo trvá na dodržování pravidel starých. U Sherlocka mě ty moffatoviny třeba tolik netrápí, protože jde v zásadě o Moffatovo a Gatisovo dílo, tak nechť si s ním dělají co chtějí. Ale cítím právo být mrzutý. U Doctora Who jsem to ovšem prožíval výrazně intenzivněji, protože tam je Moffat jenom jedním z mnoha. Argument „No tak se nedívej“ je samozřejmě relevantní. Asi jako „Nelíbí se ti tu, tak se odstěhuj do KLDR“. Ad tvorba: Nevím, jak Eleanor05, ale já osobně už za sebou pár věcí napsaných i vydaných mám, nikoliv pouze nějaké kurzy psaní. A mám mezi našimi současnými autory nejednoho kamaráda. To nepíšu proto, abych tě tím utloukl jako argumentem, ale proto, abych ti vysvětlil, že do procesu tvorby trochu vidím. Mohu tě ujistit, že je daleko cyničtější k fanouškům, než si myslíš a že drtivá většina těch „nejpromyšleněj­ších“ a „supervykombi­novaných“ věcí je skutečně většinou důsledkem snahy nějak ohnout co jsem napsal předevčírem, aby se mi to hodilo dnes. Halucinace, opilost či „jiný stav mysli“ je pak ten nejprimitivnější způsob jak udělat banalitu „promyšleným geniálním a šokujícím tahem“ a jak odvést pozornost od selské logiky. Vztahovky vyžadují skutečně méně práce, zvláště pracuješ-li s „ikonickou figurou“ a zůstáváš na úrovni efektních klišé. Těžší je to ve chvíli, kdy máš pracovat s normálnímii lidmi v normálním prostředí – a přesto být zajímavý, ale PŘESNĚ TÍMHLE SHERLOCK NENÍ (viz třeba Pustina vs Sherlock). Sherlock fakt není ani seriál o DETEKTIVOVI. Sherlock je seriál o fanouškovských klišé. Zafungoval efekt „Sheldon Cooper“, tak ho divákovi dáme. Jen to oblékneme jinak. Svým způsobem si za to zaslouží Moffat obdiv. Už není důležitá vazba mezi klasickým dílem a jeho současnou přeinterpretací. Důležité je, že tady máme charismatického asociála, jenž má přesto v jádru měkké srdce… Moffatův Sherlock je od třetí řady karikaturou (kéž by přeinterpretací) sebe sama z řad předchozích dvou. Problém osobně vidím prostě v tom, že si neucvrnkávám z roztomile nepatřičného a přitom všeho (ne)schopného Bennedicta. To, co mi na seriálu přišlo původně přitažlivé, byla ta vazba na klasiku. Která se vytratila do nedůležitosti.

Ale nemám problém o díle DISKUTOVAT. Diskuse přece není bezvýhradný souhlas.

Mimochodom je tu ešte jedna vec. Ten list dostala Euros pred 3 rokmi. 2 roky bol od svojej fingovanej smrti Sherlock v utajení, a pokiaľ berieme, že ten ďalší rok mohol od jeho návratu v seriáli reálne prejsť skrz tretiu sériu, tak by to mohlo značiť, že Moriarty jej pomohol v dobe keď ešte žil, a že v poslednom dieli uvidíme s ním len flashbacky ale reálne je vážne mŕtvy, avšak jeho plán ich spoločný plán Euros plní ďalej. To by mi aj celkom sedelo.

Ale bojím sa tak trochu klišoidnej banality ala Moriarty a Euros boli milenci. Dúfam len, že sa tí dvaja idioti pre podobné klišé naozaj nerozhodli, pretože plnenie plánu svojho milenca by úplne zabilo atmosféru z vynorenia novej temnej a záhadnej postavy sherlockovej minulosti.

já chápu že v dnešní době musí ten seriál procházet vývojem, ale teda tohle.. měla jsem sherlocka ráda když byl správně sarkastickej a řešili případy, teď je to tak strašně zaměřený na citovou rovinu že se úplně ztratila ta detektivní část, možná mě za to odsoudíte ale mě se to prostě nelíbí.. zvrat se sestrou no okej ačkoli bych víc ocenila bratra (teď mi to trochu připadá že museli splnit kvóty na obsazení žen :D ) uvidíme co přinese poslední díl a že to nebude tak hrozně sladce citový jako teď jinak asi dostanu cukrovku

Mne sa táto časť páčila, jediné, čo by som vypustila, boli niektoré chaotické prestihy na toho záporáka (inak hrozné zuby, ak bol taký prachatý, prečo si ich nedal opraviť?), ako napr. udiera po tom tlačítku na odpoveď a podobne… zbytočne to zvyšovalo ten celkový dojem chaosu. Ale už som si časť pozrela aj druhý raz a kľudne si ju zajtra pozriem znovu, lebo ma naozaj baví :) Ešte by ma zaujímalo, ako John vydedukoval, že Irene Sherlockovi píše, lebo má narodeniny? Vôbec mi nenapadá, ako na to mohol prísť :) A všimla som si, že keď John mláti Sherlocka, tak Sherlock vypľúva na zem celkom slušné množstvo krvi, ale keď je na neho záber zhora, tak podlaha je čistá :) To len tak na odľahčenie debaty :)

#926 bublifuk: Jistě, že připouštím právo někdejších fanoušků „být zklamaný z posunu seriálu a přitom stále doufat, že se to vrátí do původních kolejí“. Tak díl, dva, tři to naprosto připouštím (u seriálu, nikoliv minésírie, jako je Sherlock, klidně i dýl), ale několik sérií? Ne, to fakt ne, promiň. To už není právo zhrzených fanoušků, to už je vyžívání se v kritice, protože dívat se i několik sériií po tom, co mě to přestalo uspokojovat je možná běžné, ale psát o tom elaboráty na net… ne, to už OK není. To už je fakt divný, i když jak říkám, chtěla bych na to mít čas. Vypisovat romány o něčem, co už se mi mnoho měsíců (let) vlastně skoro vůbec nelíbí… to vážně svědčí o příjemně nepřeplněném životě (nebo o snaze zvýšit si ego kopnutím do slavnějších a bohatších autorů, či rozšíření znechucení mezi řady fanoušků, ale o takové situaci se tady snad přeci nebavíme, ne?).

A ne, není to o přistupování fanoušků na nějaká pravidla (Dr. Who mimochodem neznám), je to čistě o tom, jestli jsou fanoušci ochotní držet krok s autory, protože každé fiktivní dílo je v jádru jen a pouze fantazií autora, kterou se díky autorově schopnosti svou fantazii promítnout do ústního, knižního, filmového, či televizního díla, mohou bavit i jiní lidé. Načež je pouze na těch lidech, jestli se jim to, kam fantazie autora vede, bude líbit, nebo ne. Pokud ano, jsou s ním na stejné vlně, pokud ne, holt se s jeho fantazií rozcházejí, ale tak jako tak jim nepřísluší určovat, co je správné a co ne, protože na to má ve fantazijním světě právo jen a pouze sám autor. Diváci/čtenáři se mohou pouze rozhodnout, zda jim tato fantazie ještě vyhovuje, nebo už ne. Pokud ano, OK. Pokud ne… no, všichni víme, kde jsou „dveře“ (desky knihy, či tlačítko na ovladači TV/klávesnici počítače).

A možná budeš překvapen, ale také za sebou už několik napsaných i vydaných věcí mám, a do „procesu tvorby vidím“ (a samozřejmě často „ohýbám, co jsem napsala včera, akorát to vždy dělám s co největší úctou ke čtenářům), a přesto si stojím za tvrzením že uvěřitelně napsané vztahy jsou tím nejsložitejším, co může autor na papíře stvořit, protože u detektivek, sci-fi, fantasy, komiksů, dramat i hororů, čtenáři rádi přivřou oči ve jménu komplexnosti (protože nic z toho většinou nezažili), ale špatně a málo uvěřitelně popsaná láska, přátelství, nenávist, žárlivost, nebo komplikovnost rodinných vztahů se odhalí snadno, protože tohle vše většina lidstva zažila na vlastní kůži. Pokud to z vlastní zkušenosti i teorie vidíš jinak, OK, to je samozřejmě možné, ale nepřijde mi fér vztahovat to na kohokoliv cizího (včetně autorů Sherlocka), protože "podle sebe soudím tebe“ není vždy úplně spravedlivé a je lepší a slušnější raději počítat s více variantami.

A ne, diskuze vážně není bezvýhradný souhlas, ale je sakra rozdíl, mezi bezvýhradným souhlasem a „všechno je už roky špatně, autoři jsou idioti a já to celou dobu vím a děsně s tím machruju“. To první je normální, to druhé je trollování nebo, s prominutím, debilita (a tím nemyslím tebe). PS: Pochybuju, že názor kohokoliv tady ovlivňuje omámení Benedictem, na to sis spletl stránku. Fanynkovský web plný orgastických výkřiků je kousek bokem. My tady řešíme seriál, příběh, logiku, zvraty a scénář (ne herectví a pěknou tvářičku představitelů) :-).

Prosím, v televizi to jde s titulkami nebo dabingem? Pokud s dabingem – jak to sakra stihnout tak rychle nadabovat? :D Nebo je to tak, že televizím to BBC vypustí dřív s tím, že to promítnou až po anglické premiéře?

#932 Zikzik: S dabingom, a určite to dostali k dispozícii skôr, aby to mohli kvalitne nadabovať (aspoň český dabing mi pripadá kvalitný, slovenský som nepočula). A vážne závidím tým dabingovým hercom, že oni už „vedia“ .. :)

#932 Zikzik: Je to riešené licenčne. Predané vysielacie práva na filmy a seriály do kín či televízie podliehajú podmienkam autora v tomto prípade BBC. Tá poskytne materiály vždy dopredu a vysielacie časy sa riešia až dodatočne. Dabovanie nie je pár hodinová práca takže na to musí mať odberateľ dosť času, ale nesmie porušiť dohodnutý dátum premiéry.

#931 Abs: No, možná jsem úchylnej, ale mám ve zvyku knihy vždy dočítat a filmy i seriály dokoukat. I když pak někdy trpím jako pes (Jak jsem poznal vaši matku, Californication…). A ano, stále si myslím, že jak má právo kdokoli volat „Hossana“, mám i já právo volat „Palec dolu“. Snad i proto, že rovnováhu je třeba udržovat ;-) Mimochodem, byť na minuty jedna série Sherlocka jedné minisérii odpovídá, na epizody je to jejich polovina. Nevěřit v zázrak je jako zatratit StarWars po prvním výskytu Jar Jar Binkse (ano, to byl jediný film, z něhož jsem kdy v životě odešel během promítání). Pokud se seriál změnil jednou – proč bych nemohl doufat, že se změní i podruhé?

Je škoda, že Doctora Who neznáš. To je takový britský televizní národní poklad, na němž Moffat vyrůstal jako malej kluk… A naneštěstí se přihodilo, že dostal šanci své klukovské sny realizovat. Dokud působil v obnovených řadách seriálu jen jako scénárista vybraných (dvou)epizod, vytvářel velmi inteligentní, emotivní a v kontextu seriálu výjimečné kousky. Jenomže od páté série to dostal do rukou celé jako showrunner a jeden se nestačil divit. Neříkám, že vše bylo špatně, jen se prostě ukázaly jak Moffatovy limity, tak jeho slabiny. Tedy to, co pod vedením jiného showrunnera nebylo poznat. Seriál byl najednou pompézní a velikášskej, na každém rohu se trousily tajuplné hlášky, jejichž naplnění v lepším případě vyznělo neuspokojivě, v horším pak do ztracena – ovšem osudové byly, to ano. Seriál najednou začal porušovat vlastní pravidla a zavádět pravidla nová, aby posléze porušil i ta – a to mnohdy v rámci jedné série. Vypravěč děje – či jeho nositelé byli všechno, jen ne vypravěči věrohodnými. Pointy založené na „postava nám všem lhala“ neměly s chytrým matením diváka nic společného, naopak se až příliš blížily odhalením z Cimrmanova „Vichru z hor“. I stalo se, že z celého guláše existovala jediná cesta – reset celého vesmíru (a celá jedna série se tak vlastně nestala – probůh, proč na ni tedy čumíme?). Později už se nepokoušel ani o to. Vnitřní rozpory se prostě začaly neřešit. Zajímavé byly v tom kontextu i jeho ženské postavy. Buď šlo o výjimečné ženy chránící ve své tragické předurčenosti postavu napříč vesmírem a časem, nebo o extrémně dominantní varianty Adlerové ze Sherlocka. Až mě bolelo, že do této polohy (něco mezi Adlerovou a Mary) dokázal zničit i svou možná nejplastičtější a nejzajímavější ženskou postavu vůbec, kterou sám v předchozí éře vymyslel. Z civilní a přesto tajuplné vědkyně-archeoložky tak učinil něco mezi Indiana Jonesem, superlupičkou, superagentkou – ano, osudovou láskou napříč vesmírem a časem – Larou Croft s menším sexapealem a chronickou lhářkou. Prostě jedno velikánské klišé. A abych nezapomněl, zároveň provázal všechny zásadní postavy příbuzenskými a srdečními vztahy tak zamotanými, že by na to i Habsburkové byli hrdí. Jednoduše – nemít tuto zkušenost s Moffatem showrunnerem, jsem ochoten věřit v nějaký předem plánovaný supeinteligentní a superpromyšlený „nolanovský“ Velký Plán a Záměr. Ale já tu zkušenost mám.

Tvé tvrzení o tom, že napsat uvěřitelné mezilidské vztahy je velmi obtížné nerozporuji. Přesně z těch důvodů, které zmiňuješ i ty. Ale dovolím si podotknout, že by zároveň měly být i zajímavé – což u těch uvěřitelných realistických je extrémně obtížné, protože PRÁVĚ ŽE drtivá většina těch našich odžitých skutečných vztahů je ve své podstatě nudná a banální a ne vždycky jsme zvědaví po tom je odžívat znovu. Zato realisticky a věrohodně znázornit citová pohnutí elitní superagentky, profesionální lhářky v tajných službách všech veličenstev, možná i vražedkyně… Nebo takového geniálního sociopata pohybujícího se na samé hraně autismu… To je panečku jiná výzva. To totiž každý z nás prožívá naprosto běžně (promiň mi tu ironii – nic ve zlém)! Ale už dost, dostal od nás ten seriál víc řádků, než si asi zasloužil… Asi určitě.

#926 bublifuk: Já teda nikdy nic nenapsala a nevydala, ale jak jen s Vámi souhlasím! (a s Eleanor05) Dívám se samozřejmě také dál, ale ke třetí a čtvrté sérii už se – narozdíl od těch prvních dvou – nejspíš nikdy nevrátím.

Okey dámy a páni :D diskusia odbočila zaujímavo ale mal by som jednu myšlienku čo by ste mi mohli skúsiť pomôcť vyriešiť. Prečo Eurus dala Johnovi svoje číslo? Prečo sa tak snažila odlákať jeho pozornosť niekde inde? Z akého sa ho vôbec snažila dostať skrz psychologičku? Z nezmaru a nudy? pretože si chcela hrať ako Moriarty? Tá otázka mi vŕta hlavou na čo jej bol Johnov skrat vo vzťahu k Merry?

Na youtube je už aj trailer na 3. časť, mohol by sa objaviť už aj tu, privítala by som titulky, keďže som asi nepostrehla v angličtine všetko :)

Ak by sa niekto nevedel dočkať na titulky na ulozto.sk sú české aj slovenské a čo som skúšal tak sedia na verziu Sherlock.S04E02­.The.Lying.De­tective.720p.iP­.WEBRip.AAC2.0­.H.264-RTN a mali by samozrejme aj na 1080p. Zrejme to sú tie titulky vytiahnuté z dabingových verzií ČT a STV.Tak ja len tak no :)

#938 tigy: Hlavným bodom traileru je skutočnosť, že Mycroft hovorí, že všetko čím Sherlock je, jeho minulosť i prítomnosť, cesta životom, ktorú si vybral, za to všetko môže spomienka na Euros. Čo mi značí jedine to, že sa v minulosti stala určitá traumatizujúca udalosť v ich detstve, ktorá možno Euros následne poslala mimo domova a Sherlocka vrútila do jemného autismu. Možno nebol vždy taký aký je dnes.