FILM: Pacific Rim
Země už je (zase) v ohrožení. Na pomoc tentokrát nepřijdou žádní komiksoví hrdinové ani geniální vědátoři, ale stometroví roboti ovládaní člověkem, kteří si to s těmi potvorami rozdají uprostřed velkoměsta. No uznejte, že něco takového jste chtěli jako malí kluci vždycky vidět.
Mimozemské potvory vždycky přicházely z vesmíru, ale tentokrát přišly skrz intergalatický portál uprostřed Pacifiku. Když přišla první, lidstvo se s velkými ztrátami ubránilo. Když během následujících let začaly přicházet další, daly se chytré hlavy dohromady a jako poslední obranu před monstry vymyslely obrovské roboty ovládané dvojici pilotů skrz nervové spojení. Sedm let trvá tahle válka a monstra se z portálu valí větší rychlostí, než lidstvo stačí roboty stavět…
Pacific Rim začíná zostra. Během prvních patnácti minut na nás vypálí sedmiletou historii bitev, všechny technické detaily o mechanických robotech a ještě představí mindrák hlavního hrdiny. Jestli jste to rychle nepobrali, máte dvě možnosti – buď si přečíst komiksový prequel a nebo na to zapomenout a užívat si následující dvě hodiny hlavně jako přehlídku ultimativní bitky mezi stometrovými roboty a stejně velkými či většími mimozemskými potvorami.
Pokud se vyhnete 3D verzi (bohužel 2D je u nás jen s dabingem), která je naprosto zbytečná a už tak tmavý film dělá ještě více nepřehledný, čekají vás skutečně lahůdkové souboje, sice trochu vykecané v trailerech, ale přeci jen pořád v dechberoucím aranžmá. Není to ani tak o měřítku, jako spíše o vnímání soubojů. Obvyklé epileptické střihy se nekonají a Pacific Rim tak nabízí skoro pamětnickou přehlídku dlouhých záběrů, na hony vzdálenou od současných přepálených stylizací. Tohle je jako starý dobrý Rocky, jen místo dvou boxerů v ringu si to na férovku dávají dvě monstra uprostřed města a místo sloupků mají mrakodrapy.
Pacific Rim vůbec jako kdyby propadl z doby dávno zapomenuté. Jednak postrádá klasický cynismus a nadhled typický třeba pro Avengers, ani není nějakým zběsilým videoklipem ve stylu Transformers, a není ani zdaleka tak temný a uřvaný jako třeba aktuální Muž z oceli. Svojí atmosférou nejvíce připomíná už skoro dvacet let starý Den nezávislosti – mimozemšťani přiletí, zničí půlku světa, ale jsou poraženi na hlavu partičkou odhodlaných archetypů, kde nechybí sympaťák s mindrákem, nafoukaný frajírek, potrhlý vědátor či charismatický velitel (samozřejmě černoch).
Takové filmy už dnes skoro nikdo netočí, tedy rozhodně ne v Hollywoodu. Japonci na nich před před více než půlstoletím postavili svůj nejslavnější filmový export (Godzilla) a režisér Guillermo Del Toro jim tady vrací svojí vděčnost i s úroky. Potvory mají japonskou přezdívku, jedna z hlavních hrdinek je Japonka, naprostá většina filmu se navíc odehrává v jihovýchodní Asii, mezi hrdiny opačného pohlaví nezuří žádná pubertální láska, ale vzájemná úcta a tak dále.
Pacific Rim prostě ví, kde bude jeho publikum a většinu věcí tomu přizpůsobil. Je totiž velmi pravděpodobné, že americké tržby budou přinejlepším průměrné a rozpočet si tvůrci zahojí za oceánem. Na USA je tenhle film v současné konkurenci příliš staromódní a navíc té konkurence je letos prostě příliš mnoho. Ne každý film o zničení Země může mít úspěch.
Bude to trochu nespravedlivé, protože Pacific Rim je filmařsky mnohem zdařilejší než třeba taková Světová válka Z nebo druhý Star Trek. Režisér Guillermo Del Toro upustil od svých klasických fantasmagorických nápadů (viz Hellboy 2 nebo Faunův labyrint) a když nepočítáme jako vždy perfektního Rona Perlmana v další vděčné hláškovací roli, skoro bychom jeho rukopis nepoznali. Zvládá perfektně každou akční scénu, moc to nepřehání s patosem a vymáčkne i nějakou tu slušnou mimiku z většinou dosti dřevěných hereckých nováčků.
Pacific Rim tak nemá žádnou větší vadu, bohužel cynicky řečeno nemá zároveň ani nic, co by ho nějak mimořádné nakoplo k výšinám. Je to rozhodně zdaleka nejlepší film, kde člověk ovládá „mecha“ (Vetřelci, Matrix Revolutions a Robot-Jox to mohou zabalit) a fanoušci herní série Mechwarrior budou v sedmém nebi, všichni ostatní ale mohou nabýt dojmu, že všechno už někde viděli. Jistě, viděli. Staromódnost, klučičí nevinnost (žádná krev ani sprostá slova) a úctu k monster klasikám u tohoto filmu ocení nejlépe až samotný čas.
HODNOCENÍ: 70 %
Diskuze /4
Druhý Star Trek a WWZ byly lepší, MoS tak nastejno, možná o něco slabší…
jdu dnes nas 3D…ano jsem si vědom jeho zbytečnost, osobně ho ani nemusím celkově…nicméně mě nikdo nedostane na tu porodii na dabing, která se táhne už přes deset let…za to budu po distributorech požadovat ku*evskou omluvu, neboť tento film přímo necílí na dětské publikm a na návštěvy rodiny s dětmi, tohle fakt není důvodem pro malé 3D sály v originále a pro obří 2D sály s tím podělaným dabingem…původně jsem měl chuť počkat půl roku a stáhnout blučko, ale ten film chci vidět teď, radši přetrpím větší tmu
#3 Hurley#2 Tomius: Ještě sem to neviděl, tak mě kdyžtak někdo opravte, ale má to být film o velkých robotech, co si dávaj napřesdržku s velkýma příšerama… Co přesně na tom nemá být pro děti?
A co přesně ti na tom obsahu jako přijde pro děti?