Hra o trůny(Game of Thrones)

Rod Darklynů (vymřelý rod)

Darklynové se proslavili jako králové, potom jako rod plný členů Královské gardy a nakonec jako ti, kdo rozpoutali nejkrutější období šílenství Aeryse II., na které sami doplatili. Jak to s nimi bylo od začátku až do neslavného konce?

Darklynové byli urozený rod z Korunních zemí, který po staletí vládl přístavnímu městečku Šerodol a přilehlým územím z dominanty městečka, pevnosti Dun na vrcholku kopce. Znak měli rozdělený ve dvou třetinách na pole s černými a žlutými kosočtvercovými vřeteny a na červené pole se sedmi bílými nebo stříbrnými štíty, což má údajně značit sedm rytířů Královské gardy, kteří vzešli z jejich středu. To je zvláštní vysvětlení, nějaký štít museli mít dávno předtím, než Královská garda existovala, a ani nemohli až do zániku rodu tušit, že zrovna sedm z nich v ní bude sloužit, nicméně se na něm všichni shodují. Uvnitř světa ságy tak může jít i o náhodu či dodatečné upravování znaku.

Tento rod nicméně zanikl v roce 277 po dobytí Západozemí a v Šerodolu už žijí jen jeho vzdálení příbuzní Darkeové, Darkwoodové a Dargoodové, někteří možná vzešlí z panských bastardů.

Darklynové před Targaryeny

Nejprve byli Darklynové menší králové Prvních lidí. Zhruba od věku hrdinů sídlili v Šerodolu na pobřeží Černovodného zálivu. Není známo, jestli město založili, ale není znám ani žádný jiný rod, který by mu vládl před nimi. Jejich nejbližší spojenci byli jejich vazalové Hollardové, kteří jim poskytli i tři královny ze svého rodu. A v době „Sta království“, což je blíže nespecifikované období, buď zhruba odpovídá období největších královstvích Prvních lidí, nebo přímo úplnému začátku dominance Prvních lidí v Západozemí, ovládli celé ústí Černovodného proudu, kde v budoucnu vzniklo Královo přístaviště.

Pak je v řadě bitev porazil a jejich země si přivlastnil bouřlivý král Monfryd Mocný Durrandon a od té doby ústí Černovody relativně často měnilo pána, takže se Darklynové neustále účastnili nějakých potyček. Monfrydův syn o dobytá území zase přišel, během invaze Andalů si válečník Torgarion Bar Emmon u Černovody vybudoval své království, tak ho vyhnali na Masseyův hák, do oblasti se občas probojovali říční králové, železní, Bouřlivé království nakonec ovládalo většinu jihu po několik staletí. Darklynové si nicméně udrželi přímou moc nad Šerodolem a jejich vliv vždy dosahoval ještě dál, v některých obdobích až na nedaleký poloostrov Prasklepeto.

Darklynové v Královské gardě

Když se Aegon Targaryen rozhodl dobýt Západozemí silou a vylodil se na pobřeží Černovodného zálivu, jako první se střetl s Darklyny a Mootony z Panenského jezírka. Na rozdíl od několika jiných rodů z okolí se mu totiž postavili. Spojili se a vytáhli na něj se třemi tisíci muži. Proti nim stanul Orys Baratheon s docela malou armádou Targaryenů, ovšem také Aegon na drakovi Balerionovi. A když lordi Darklyn i Mooton padli, nový lord Darklyn, syn zabitého, před Aegonem poklekl. A zůstal tak lordem Šerodolu zavázaným přímo novému králi.

Jen deset let nato bylo navíc všechno prvotní nepřátelství zapomenuto. Probíhala vleklá první dornská válka a obě strany vypisovaly odměny na hlavy předních šlechticů. Nebezpečí hrozilo i přímo králi, tudíž se jeho sestra manželka Visenya rozhodla sestavit osobní ochranku z nejlepších a nejoddanějších válečníků. Založili Královskou gardu a jedním z prvních členů se stal rychlý, všímavý a uměním s mečem a štítem proslavený ser Robin Darklyn. Jako první z celkem sedmi Darklynů, což je nejvíc rytířů, jaké kdy gardě dal jakýkoli rod.

Druhým byl ser Davos Darklyn. Ten sloužil v Královské gardě Maegora I., Aegonova mladšího syna, když se chopil železného trůnu po smrti svého staršího bratra. Tedy když vlastně ukradl korunu svému synovci Aegonovi. Aegon si to pochopitelně nechtěl nechat líbit. Jakmile se mu podařilo sehnat draka a podporu některých lordů, prohlásil Maegora uchvatitelem a pokusil se dobýt trůn zpátky. Vytáhl se svými muži na Královo přístaviště.

Davos byl tehdy v čele pěti tisíců královských vojáků táhnoucích opačným směrem na Aegona. Kromě něj se k němu jménem Maegora blížily ještě další dvě armády, každá z nich menší než Aegonova. Jenže on, nezkušený velitel, nechtěl útočit na každou zvlášť, nechtěl své muže rozdělovat. Davosovi tím nahrál. Jižně od jezera Boží oko obsadil kopec a zatarasil Aegonovi a všem jeho mužům jedinou cestu, zatímco z jihu a severu už skoro dorazili jeho spojenci. Aegon proto nařídil útok, aby se neocitl v obklíčení… jen aby ho zabil jeho strýc Maegor na Balerionovi. Aegonovi rebelové se dali na útěk a Maegorovi muži je zmasakrovali, zatímco si přičítali výrazně méně ztrát. Jednou z nich byl i ser Davos. K tomu jen o rok později zemřel i Davosův otec. Zabil ho jeden z Válečníkových synů oddaných církvi a jejímu boji proti Maegorovi.

Netrvalo ale moc dlouho, než se proti Maegorovi začalo obracet čím dál víc lidí. Jeho války byly drahé, krvavé a Maegor se ukazoval být tyranem. Jeho poslední synovec Jaehaerys se rovněž přihlásil se svými nároky na trůn a za něj se postavil mocný Bouřlivý konec. Na příkaz, aby se Maegorovi vazalové ukázali v Králově přístavišti, tak zareagovala jen dvacítka menších lordů, včetně lorda Darklyna, jednoho z posledních Maegorových věrných. Jenže mnoho jich nakonec ztratilo odvahu a než se stačili poradit, jaké další kroky k udržení Maegora na trůně podniknout, postaraly se o něj hroty samotného trůnu. Našli ho na něm sedět mrtvého. Buď spáchal sebevraždu, nebo ho někdo dodnes neznámý zabil.

Ve městě se strhl chaos. Mnoho lordů uteklo. Lord Darklyn zůstal. Spolu s lordy Towersem a Stauntonem nakonec odevzdal Rudou baštu Jaehaerysovi a jeho sestrám a všichni skončili v černých celách. Než jim Jaehaerys udělil milost, když odevzdali část území a poslali ke dvoru syna jako rukojmí.

S Jaehaerysem navíc lord Darklyn zjevně až do své smrti o tři roky později udržoval docela dobré vztahy. Jaehaerysův pobočník Rogar Baratheon ho dokonce zval lordem patolízalem. A možná ještě on Jaehaeryse hostil během jeho královské cesty po Korunních zemích. Potom zemřel a jeho nástupcem se stal dost možná onen syn, jehož musel odevzdat jako rukojmí, protože se neví, jestli měl další. Rozhodně však měl dceru, bastarda Jonquil Darke. Budoucí legendu.

Jonquil se proslavila už ve „válce o bílé pláště“ pořádané na zlaté svatbě královny vdovy Alyssy Velaryon a Rogara Baratheona. V turnaji, kde se v soubojích utkávali uchazeči o pět volných míst v Královské gardě Jaehaeryse I. Účastnil se i tajemný rytíř Had v šarlatovém, právě Jonquil, jak se ukázalo po její porážce, a poddaní si ji okamžitě zamilovali.

O dva roky později, v roce 51, jí tato zkušenost, byť se nemohla stát gardistou, vynesla nevídanou pozici. V Panenském jezírku proběhl pokus o atentát na těhotnou královnu Alysanne Targaryen, když se rozhodla vykoupat v posvátných lázních Jonquilina jezírka, kam smí vstoupit jen ženy. Několik sept, přesvědčených, že páchá se svým bratrem manželem zrůdnost proti víře, se ji pokusilo zabít. Navíc syn, jenž se jí nedlouho na to narodil, zemřel tři dny po porodu a Alysanne viděla spojitost s tímto zážitkem.

Alysanne se tak rozhodla najít ochránce i pro místa, kam ji nemůžou doprovázet muži. Však přežila jen díky statečnému zásahu svých přítelkyň, z nichž jednu to stálo život, než se dovnitř vlámala Královská garda. A Jaehaerys už věděl, kdo je nejlepší adept. Nařídil lordu Darklynovi, aby poslal svou poloviční sestru ke dvoru, a Jonquil velmi ráda pozici přísežného štítu královny Alysanne přijala. Začalo se jí říkat Šarlatový stín, protože svou paní blízce strážila, kamkoli se hnula. Dokonce se díky tomu proletěla na drakovi, když za další tři roky zemřel Nejvyšší septon, Jaehaerys a Alysanne se rozhodli osobně ve Starém městě ovlivnit volbu nového, a každý si vzal svého osobního strážce – jen aby nepřetěžovali Vermithora, ser Joffrey Doggett letěl na Stříbrokřídlé s Alysanne a lehčí Jonquil s Jaehaerysem na Vermithorovi.

Potom Jonquil cestovala s Alysanne i na královskou cestu na Sever, kde se zúčastnila malého turnaje pořádaného v Bílém přístavu. Jedním z jejích protivníků byla i divoká žena zpoza Zdi, utkaly se s mečem a štítem. Podívaná, která pro Jonquil nadchla i Seveřany. Není ani vyloučeno, že měla určitý dopad na svatbu dalšího lorda Šerodolu, dost možná Jonquilina synovce. Oženil se totiž s dcerou lorda Theomora Manderlyho z Bílého přístavu.

A nakonec její služby využili i pro hlídání nezvedené princezny Saery. Když byla po jednom velkém skandálu uvězněna ve svých komnatách a pokusila se utéct do Dračího doupěte, Jaehaerys ji nechal celý den a noc na každém kroku hlídat Jonquil, a když se poté utkal s jedním ze Saeřiných obviněných milenců Braxtonem Beesbury v rozsouzení soubojem, Jonquil na jeho rozkaz nutila Saeru pozorovat z její věžní cely, jak ho Jaehaerys porazil a zabil.

Dalším slavným gardistou byl ser Rolland Darklyn. Možná spíše neslavným. Nebylo zmíněno, kterému králi sloužil, a svůj úřad si moc neužil. Získal bílý plášť na bitevním poli jako nejmladší gardista až do časů Jaimeho Lannistera a zemřel do další hodiny.

Trochu podobně nepříjemný osud měl i ser Steffon Darklyn z Královské gardy Viseryse I., podle seriálu Rod draka ještě i Jaehaeryse I. Podle seriálu byl s Lorentem Marbrandem přidělený princezně Rhaenyře během jejího života na Dračím kameni, a když Viserys zemřel, oba jí přísahali věrnost jako nové královně. V knize sloužil až do Viserysovy smrti v Králově přístavišti a věřil, že by měla přetrvat králova vůle a jeho nástupnicí se stát jeho dcera Rhaenyra. Takže když se královský dvůr rozhodl korunovat Rhaenyřina polovičního bratra Aegona, z města utekl se svým panošem, dvěma majordomy, čtyřmi strážnými a s Viserysovou korunou na Dračí kámen, kde Rhaenyru korunovali sami, jak si Viserys přál. A stal se lordem velitelem její Královniny gardy.

Brzy nato se rozhořely mezi Rhaenyřinými černými a Aegonovými zelenými boje a ukázalo se, že černí potřebují víc dračích jezdců. S draky nebyl problém, na Dračím kameni jich bylo dost, jenže jezdci chyběli. Proto sezvali všechny, kteří se nebáli draky osedlat. Původní záměr mířil na místní targaryenské a velaryonské bastardy s valyrijskou krví, nicméně pokusili se o to i další. Jako Steffon s drakem Kouřomořem. Načež ho Kouřomoř spálil.

Vedle toho čekal za „zradu“ krutý trest i Steffonova synovce, lorda Gunthora Darklyna. Ten se účastnil černé rady Rhaenyry a byl stejně jako jeho strýc na její straně. V době, kdy se zeleným zrovna nedařilo v bitvách a kdy Aegon zbavil svého děda Ottu Hightowera úřadu pobočníka, protože podle něj postupoval příliš pomalu. Jmenoval jím svého lorda velitele Královské gardy, Cristona Colea. Ten okamžitě vytáhl proti „zrádcům“, mezi nimi i proti Šerodolu. Šerodol útok nečekal, rychle padl, byl vypleněn, lodě ve zdejším přístavu lehly popelem. Lord Gunthor pak přišel o hlavu a většina jeho rytířů se podřídila Aegonovi. Jen pár jich dalo přednost popravě.

Naživu zůstala Gunthorova vdova Meredyth, nyní lady Šerodolu. Kromě osudu manžela ji naprosto zděsily i zprávy, jak princ Aemond za zelené na prach vypaluje Říční krajiny, a tak poslala Rhaenyře žádost o pomoc. Jenže se zrovna nedočkala. Naopak, půl roku poté, co Rhaenyra dobyla hlavní město, se proti ní postavili měšťané, vpadli do Dračího doupěte a vyvraždili tamější draky, takže Rhaenyra musela utéct. A byla to naopak Meredyth, kdo ji musel krátce ukrývat. Tedy jen co ji přesvědčil ser Harrold Darke, bývalý panoš sera Steffona, jinak by jí přístřeší neposkytla. Odtamtud pak Rhaenyra prchla dál na Dračí kámen ke své zkáze.

Města a trůnu se tak znovu chopil Aegon II. a lord Darklyn, není známo, jestli jde o zmatení a je myšlena lady Meredyth, nebo se v mezidobí stal lordem nějaký další příbuzný, musel zaplatit značný odpustek koruně. A také ho donutili poslat muže na pomoc Borrosi Baratheonovi proti posledním Rhaenyřiným spojencům na Královské cestě. Akorát rytíři Darklynů ho zradili a přidali se k černým. Nyní už celkem beze strachu, než se chaos na Královské cestě vyřešil, zemřel i Aegon.

Po válce na trůn nastoupil Aegon III., začaly pokusy o slepování rozbité říše, jenže také přišla epidemie zimní horečky, která připravila o život dva gardisty. Aegon proto jmenoval novým posledního známého gardistu Darklyna (ne nutně úplně posledního, jen o zbylých dvou nebyly zmínky), sera Roberta.

Jeden z jeho regentů, věčně opoziční Unwin Peake, nesouhlasil. Snažil se mít nad celým dvorem včetně krále úplnou kontrolu. Navíc získal podporu velmistra Munkuna a všechna jmenování učiněná Aegonem zrušil. Dle jeho slov bylo králi jen dvanáct a žádný dvanáctiletý chlapec nemůže o tak důležitých věcech sám rozhodovat. Král protestoval, rytíři gardy přece slouží do konce života, ale Unwin se nedal. Nemohou sloužit, pokud nebyli řádně jmenováni oprávněnou osobou.

Alespoň v dalším konfliktu o mnoho let později byla věrnost Darklynů odměněna. V Bělostěnách se pod rouškou svatebního turnaje odehrál pokus o druhou Blackfyrovu rebelii, kde se měl se svými podporovateli sejít Daemon II. Blackfyre a zahájit svou snahu sesadit Targaryeny z trůnu. Jenže vše skončilo fiaskem, včas se o nich dozvěděl pobočník Krvevran a vytáhl proti Bělostěnám s pomocí několika lordů včetně lorda Darklyna. Darklynové tak přispěli k zadupání druhé rebelie do země ještě dřív, než mohlo dojít k bojům a prolévání krve, a k udržení míru na několik dalších let.

Vzdor Šerodolu

Kde tedy udělali Darklynové osudovou chybu? Nebo měli jen smůlu a chatrné zdraví? Byla to chyba. Osudová chyba Denyse Darklyna, podle seriálu nejprve rytíře, poté lorda Šerodolu za vlády Aeryse II. Targaryena, zvaná vzdor Šerodolu. Mladému Denysovi vadilo, jak bohatství a obchod v Šerodolu rapidně ubývaly kvůli lákadlům blízkého Králova přístaviště. Chtěl tento úpadek zastavit získáním výsadní listiny přinášející podobná práva, jako při svém připojení k Sedmi královstvím vyjednalo Dorne. Právo vybírat vlastní přístavní poplatky a daně, větší autonomie.

Tehdejší pobočník Tywin Lannister rázně odmítl. Denys vymyslel nový plán. Přestal platit daně jako projev své nespokojenosti. Byl si také vědom čím dál horšího vztahu mezi Aerysem a Tywinem a v roce 277 pozval Aeryse, aby si jeho žádost vyslechl osobně. Tywin králi radil, aby nejezdil, ovšem Aerys zareagoval tak, jak Denys doufal. Rozhodl se být od pobočníka raději dál, dokázat svou schopnost vyřešit problémy, a vyrazil jen s malou eskortou a jediným gardistou Gwaynem Gauntem.

Hned, jak dorazili k branám Šerodolu, Denys výpravu přepadl. Některé příslušníky eskorty zabil, když krále bránili, Denysův zbrojmistr ser Symon Hollard zabil Gwayna. Aeryse zajali, zbavili ho jeho královského šatu a uvrhli ho do žaláře, kde ho trochu trápili. Trochu ho pošramotili, způsobovali mu nepříjemnosti, mladý Robin Hollard ho třeba tahal za vousy. Což by běžným válečným zajatcům v Západozemí nepřipadalo vážné, ale král zvyklý na úplně jiné zacházení a nedotknutelnost své osoby byl v šoku.

Tywin okamžitě Šerodol obklíčil armádou Lannisterů, královskými jednotkami a královská flotila zablokovala přístav. Jenže Denys odmítl krále vydat a vyhrožoval, že ho zabije při prvním náznaku útoku. Očekával od Tywina dřív nebo později nabídku lepších podmínek. Půl roku proto pokračoval ve svém vzdoru, nedbaje moci Sedmi království před branami. Tywin mohl být dost silný, aby Šerodol dobyl, ale Denys stále vyhrožoval. Až přišla poslední výzva, ať vydá krále, nebo Tywin zaútočí a všechny ve městě popraví.

Ser Barristan Selmy z Královské gardy Aeryse si ještě předtím vyprosil poslední pokus dostat krále na svobodu. V noci přelezl hradby Šerodolu, přestrojený za žebráka se dostal k pevnosti Dun a přelezl i její hradby. Ze žaláře pak vytáhl Aeryse, probil se s ním ven, než stihli zavřít hradní brány, a i přes zásah šípem do hrudi ho odvezl do bezpečí. Denysovi tak nezbylo nic jiného než se vzdát.

Denys potom žebral o milost. Marně. Aerys rozpoutal děsivou pomstu. Požadoval smrt Denyse, jeho nejbližší rodiny, strýců, tet i vzdálených příbuzných Hollardů, kteří se na vzdoru podíleli. O hlavu přišli všichni, včetně například Denysovy sestry, jejího manžela sera Jona Hollarda a jejich syna Robina. Jedinou výjimkou byl malý Dontos Hollard, jehož ušetření si vyprosil Barristan. Nejhorší osud čekal Denysovu manželku Seralu. Té Aerys nechal vytrhnout jazyk a ženské části a zaživa ji upálil.

Serala vůbec měla nešťastný konec. Byla z Myru, a tak čelila mnoha xenofobním předsudkům. Místní poddaní ji obviňovali ze zkázy rodu. Tvrdili, že manželovi do hlavy nasadila nápady o rebelii pomocí myrského jedu a zotročila si ho svým tělem, takže jí začali říkat Had v krajkách a polovina Šerodolu má stále za to, že k ní byl Aerys až příliš laskavý. Že kdyby si Denys vzal někoho jiného, určitě by se to nestalo. Zatímco na Denyse stále rádi vzpomínají.

Všichni Darklynové tak byli vyvražděni. Jejich země a příjmy Šerodolu Aerys věnoval rodu Rykkerů, země Hollardů si přivlastnil a jejich vesnice a hrad vypálil.

Navíc tento neslavný konec rodu měl zásadní vliv i na Aeryse a další chod celé říše. Aerys se po Šerodolu výrazně změnil. Zajetí hodně rozdmýchalo jeho šílenství a přesvědčilo ho, že se jeho dědic Rhaegar spikl s Tywinem. Podle něj ho chtěli nechat zabít rozpoutáním útoku na hradby, aby mohli Rhaegara korunovat a on by si za to vzal Cersei Lannister. Začal se Tywina bát, přestal věřit komukoli od poddaných přes Rhaegara po svou manželku. A stupňováním tohoto šílenství se postupně prodral až k Robertově rebelii.

Foto: Fantasy Flight Games, HBO

Sdílejte:

QR kód

Sdílet

Kindle