Našli jste chybu ve vysílání? Nemůžete se dopídit českých titulků? Chtěli byste se o tento seriál starat? Napište nám!
Rozhovor s Gillian Flynn pro Goodreads
Autorka předlohy k Ostrým předmětům o tom, v čem se liší seriálová adaptace od knihy, jak ji změnil život úspěch Zmizelé a o nové knize, na které zrovna pracuje.
Váš debut se konečně dočkal adaptace. Jaký je pocit vidět svou první knihu na televizní obrazovce?
Je to zadostiučinění. Vždycky jsem cítila, že ta kniha se na obrazovku hodí. A také je to zadostiučinění pro lidi, kteří ji objevili a četli. O tu knihu moc velký zájem nebyl. Měla dobré recenze, ale nebyl to trhák, řekněme to tak. A podle mě je to zatraceně dobrá kniha. Je to kniha o nebezpečných ženách. A protože to byla kniha o ženském hněvu a násilí, bylo to – obzvlášť v té době – téma, na které lidé nebyli připraveni nebo se o něm nechtěli bavit. Psal se rok 2005, a když jsme se snažili prodat filmová práva, slyšeli jsme samá: „Víte co, možná příští kniha. Tahle asi ne.“
Zdá se, že vaše kniha v tomto směru žánr mystery a thriller změnila, jelikož vznesla do popředí ženské postavy, které nejsou dokonalé, které projevují zlost a násilí.
Ano, chvíli to trvalo. Pak přišly Temné kouty, kde Libby je také nesympatická vypravěčka překypující vztekem. Kope lidi, mlátí je a útočí na ně. A ani ta kniha se lidem moc nelíbila. Ale jsem na ni pyšná, osobně se mi moc líbí. A opět, byla to doba, kdy – pokud vím – takové knihy nebyly běžné. Rozhodně ne tak běžné jako dnes. Dnes když přijdete do knihkupectví a řeknete, že chcete knihu s temnou hlavní hrdinkou, ukážou vám celý regál. Tehdy to tak nebylo. Je to tím, jak se doba mění. Pro mě není žádným překvapením, že Ostré předměty ožívají s hnutím #MeToo a #TimesUp.
Jste výkonnou producentkou a napsala jste tři z osmi epizod seriálu. Co mohou fanoušci vaši knihy od seriálu očekávat?
Je to věrná adaptace, ale uvidíte všechny její mouchy… Neexistuje místo, jako je Wind Gap. Je zvláštní jej oživit, vidět Adořin přepychový viktoriánský dům a její prasečí farmu, windgapské parky a místa, kde to vypadá, že když tam necháte auto hodně dlouho, obroste vinnou révou. Uvidíte ženskost toho místa a jeho zlověstnost. A vidět herečky, které těmto lidem vdechnou život, je vzrušující.
Protože jsme měli v seriálu prostor, mohli jsme si více pohrát s vedlejšími dějovými liniemi a přidat víc zápletek. Je věrný knize, ale mohli jsme vytvořit pár dalších odboček a přidat Wind Gapu víc temných uliček. A pohrát si s příběhy určitých postav. Některé postavy poznáte víc, protože je na to místo. Je hezké znova je navštívit – od vydání před 12 lety jsem se na knížku nepodívala.
Foto: HBO
Jaký největší rozdíl vidíte mezi filmovou a seriálovou adaptací? Je to čistě to, že nemusíte řešit, co tam necháte a co vypustíte.
Jak adaptaci hodnotíte vy sama?
Dostála její gotické děsivosti. Ponechává si všechen ženský vztek a nebojí se toho. Nesnaží se z Camille dělat nějakou milou, lehce stravitelnou ženu. Ztělesňuje ji tak, jak je psaná v knize, se vším jejím vztekem, a je na vás, abyste si na ni udělali názor.
Jste teď v jednom kole. Kromě práce na Ostrých předmětech jste se podílela na scénáři k připravovanému filmu Widows režiséra Steva McQueena, a jste scenáristkou a tvůrkyní americké adaptace britského televizního seriálu Utopia (Amazon). A to je jen televizní a filmová tvorba. Také jste se rozhodla ujmout Hamleta v rámci literární série The Hogarth Shakespeare (projekt představuje shakespearovská díla převyprávěna uznávanými spisovateli dnešní doby, pozn.) a pracujete na nové knize.
U nás doma teď fungujeme na energetických nápojích.
Jak udržujete rovnováhu mezi prací pro televizi a film a psaním?
Vstanu brzy a píšu román. A tak nějak vznikaly i Ostré předměty, tzn. kousek po kousku, až se na to najednou podíváte a je hotovo. Potom jsem napsala všech devět dílů seriálu Utopia, což je adaptace britského seriálu o skupině komiksových nadšenců, kteří narazí na komiks, jenž naznačuje možný konec světa. Natáčet se začne na konci roku.
Vypadá to, že si budujete vlastní mediální impérium.
Zajímavé je, že to dokonale dává smysl, když se podíváte na mé rodiče a dětství. Moji rodiče pracovali na vyšší odborné škole. Moje matka učila porozumění textu a měla z tohoto oboru magisterský titul. Pořád mi do ruky strkala knihy. A táta učil divadlo a film. Takže jsem pořád chodila buď s tátou do kina nebo s mámou četla knížku. Neustále jsem mezi těmito světy pendlovala. A dělám to doteď. Pro mě je to takhle perfektní. Jsem schopná to zvládat, ale nemůžu si takovou úroveň udržet, takže jakmile skončím s Utopií, těším se, že zůstanu na pár let jen ve knižním světě. Protože lidem dlužím knihy. Ačkoli mě televizní a filmová spolupráce hrozně baví, jsem připravena schovat se na rok nebo dva mezi knihy a napsat je, protože vím přesně, o čem budou, jen potřebuju ten čas.
Co nám můžete říct o knize, na které pracujete?
Nebudu prozrazovat moc, ale je to takový soubor. Jsou tam čtyři postavy. Řeknu, že jsem ji začala psát hned po posledních prezidentských volbách. Ale víc už neprozradím… Je to politické, ale převážně je to temný psychologický thriller. To je podle mě nejvýstižnější popis.
Četla jsem, že jej popisujete jako alternativní realitu zasazenou do dnešní doby. Je to tak?
Od té doby se to změnilo, ale stále se to tak dá popsat.
Zmizelá byla jedním z nejúspěšnějších thrillerů posledních dvaceti let. Jak vám jeho úspěch změnil život?
Dalo mi to možnost psát víc, to na tom bylo asi to nejlepší. Řekla bych, že před Zmizelou jsem si pořád dokazovala, že umím psát. A doufala, že se psaním budu vždycky moct živit, což byl můj sen. Zmizelá mi dala tu vizitku a jistotu, že budu spisovatelkou do konce života.
Vaše knihy jsou hodně temné. Jak se dostanete do mysli svých postav?
Pro mě je vklouznutí do temnoty děsivě snadné. Jsem empatická, takže vidím lidem do hlavy. Většina spisovatelů to podle mě dokáže. Dospíváte s pocitem, že jste outsider a snažíte se lidi analyzovat a zjišťujete, co je motivuje.
Jaké knihy nyní čtete a jaké byste doporučila?
Líbilo se mi This Will Be My Undoing od Morgana Jerkinse, How to Stop Time od Matta Haiga. Jako jiným se mi moc líbila Tangerine od Christine Mangan. A potom ta, kterou jsem zrovna dočetla, The Murder at Sissingham Hall. Je od Clary Benson a je naprosto skvostná. Doporučila bych ji všech fanouškům Sarah Caudwellové nebo Agathy Christie, nebo každému, kdo má rád chytré britské krimi příběhy odehrávající se v dvacátých letech. Chystám se přečíst další knihu z této série.
Zdroj: Goodreads.com
Diskuze /0