Perception(Prozíravost)

S01E07: Nemesis

Sedmý díl Perceptionu s názvem Nemesis se nese ve znamení Danielovy snahy zachovat si zdravý rozum.

Daniel je Kate přizván k případu, kdy dostává soudkyně Trentová, která je navržena na prokurátorku, dopisy od Stalkera, kterým je Brady McGraw. Brady je paranoidní schizofrenik a je přesvědčený, že soudkyně Trentová se ve skutečnosti jmenuje Nemesis, je mimozemšťankou a byla sem poslána z planety Ellebra, aby nám pomohla nastolit na zemi svět bez hříchu, protože na planetě Ellebra žijí již tisíciletí bez hříchů.

Krátce poté, co Daniel řekne, že Brady je zcela neškodný, je soudkyně Trentová ubodána ve svém domě. Z vraždy samozřejmě není obviněn nikdo jiný, než Brady, který se ještě navíc přizná. Přestože se ho z toho snaží Daniel dostat, nakonec sám uvěří, že to Brady udělal a dalo by se říct, že se z toho psychicky sesype. Několik dní nevyjde z domu, kašle na práci a nebere ani telefony. Dokonce to zajde tak daleko, že se nechá Natalií dotlačit k tomu, aby si napsal předpis na léky a pošle Lewickiho, aby mu je vyzvedl.

Pak se vydá za Bradym a jeho halucinace soudkyně bojovnice ho upozorní na důležitý detail, který by mohl ukázat, že Brady vlastně není vrah.

Do toho všeho ještě Kate dostala novou šéfku, která je, jak Kate říká “Opravdu drsná. Jako Margaret Thatcherová se zbraní a lepšími vlasy“ a té se Daniel nelíbí. Takže si ho prověří a upozorní Kate, že by mu neměla věřit, protože o něm neví všechno. Tak Kate lehce zapátrá a pak uhodí na Daniela, aby jí řekl, co dělal, když před rokem přestal s konzultacemi pro FBI a dokonce přestal i učit. Co se dozví se dočtete zde. Také se dozvíme, jak se Daniel seznámil s Maxem . Já osobně tuto chvíli považuji za jeden z nejhezčích okamžiků mezi Kate a Danielem.

Na konci dílu uslyšíme Daniela zpívat. Musím říct, že jsem věděla, že Erik McCormack je i zpěvák, ale netušila jsem, jak překrásný má hlas. Zazpívá nám písničku od Billa Witherse Aint No Sunshine z roku 1971. A pozor, je návyková :). Od té chvíle, co jsem ji slyšela, mi zní v hlavě…

„Aint no sunshine when shes gone. Its not warm when shes away. Aint no sunshine when shes gone. And shes always gone too long, anytime she goes away. Wonder this time where shes gone. Wonder if shes gone to stay… (Není tu slunce, když je pryč. Není tu teplo, když odešla. Není tu slunce, když je pryč. Vždy je pryč příliš dlouho, kdykoli odejde. Tentokrát mě zajímalo, kde byla. Zajímalo by mě, jestli už pryč zůstane…)

Na konci dílu se také dozvíte, jestli si Daniel nakonec vzal prášky, nebo ne.

Okamžiky ze sedmého dílu:
Daniel a Kate zjistí, kde asi Bradyho najdou:
Daniel: Až se tam dostaneme, necháš mě velet.
Kate: Danieli, nemůžeme pro něj jet sami.
Daniel: Proč ne?
Kate: Protože jedna věc je bavit se se zaměstnanci, ale mluvíme tu o uprchlíkovi, možná ozbrojeném, možná nebezpečném.
Daniel: On není nebezpečný.
Kate: Vím, že si to myslíš, ale kdyby ses pletl a já se nedržela předpisů, – kdybych neměla posily…
Daniel: Já vím. Já vím. Dostala by ses do ještě větších problémů s novou šéfkou. Kate: Chtěla jsem tím říct, že kdyby se ti něco stalo, byla by to má chyba. Nikdy bych si to neodpustila.

Daniel mluví s Natálií poté, co FBI řekl, že Brady není hrozbou:
Daniel: Přál bych si, abych mohl Bradymu pomoct.
Natálie: Zabránil jsi federálům, aby ho zavřeli. To zní jako vítězství.
Daniel: Potřebuje terapii, léky.
Natálie: I ty pokrytče.
Daniel: Já nejsem pokrytec, Natálie. Nikdy jsem neřekl, že léky nemohou zachraňovat životy.
Natálie: Všech kromě tebe?
Daniel: Já jsem v pohodě. Mám svou rutinu, mám Lewickiho.
Natálie: Řekla bych, že doktor neuropsychiatr trochu moc protestuje.
Daniel: Já jsem zcela v pořádku. Brady se ve svých bludech ztratil.
Natálie: Míváš halucinace.
Daniel: Jo a jak vždycky upozorňuješ, někdy mi moje halucinace pomáhají dostat se k mému podvědomí. V poslední době se hodí.
Natálie: Také ti zabraňují vést normální život. Poznat skutečné přátele.
Daniel: No, možná mám rád své současné přátele.

Kate chce po Danielovi vysvětlení, proč přestal dělat konzultace pro FBI a přestal učit:
Kate: Nejdřív si musíme o něčem promluvit. Když jsem odešla do D.C., přestal jsi dělat konzultace.
Daniel: Jo a?
Kate: Když jsem se tě zeptala proč, nikdy jsi mi to neřekl.
Daniel: Co to má společného s Bradym?
Kate: Pověz mi, Danieli… Proč jsi skončil?
Daniel: Páni. Co to má být? Inkvizice?
Kate: Zjistila jsem, že jsi přestal i učit.
Daniel: Tak zjistila? Takže sis mě prověřovala? Tak mi dovol ti ušetřit snahu. Vzal jsem si volno, abych napsal knihu.
Kate: To musí být první, kterou jsi napsal a nevydal. Řekni mi, kde jsi skutečně byl.
Daniel: To není tvoje věc.
Kate: Nech těch keců, Danieli. Potřebuji, abys mi řekl pravdu.
Daniel: Rexfordská psychiatrická léčebna. Nebyl jsem na tom moc dobře. Uvědomil jsem si, že potřebuju pomoc, tak jsem tam šel. Léčili mě. Tam jsem potkal Maxe.
Kate: V nemocnici?
Daniel: Dělal tam ošetřovatele. Byl chytrý. Nebral si ty moje kecy. Když jsem se stabilizoval, nechtěl jsem zůstat na práškách, ale věděl jsem, že potřebuju někoho, komu můžu věřit, aby na mě dohlédl, aby mě držel organizovaného a na dietě. Slíbil jsem mu, že když půjde do Chicaga, dám mu místo asistenta učitele, aby mohl dokončit školu.
Kate: Proč jsi mi to neřekl?
Daniel: Nechtěl jsem, abys o mně takhle smýšlela. Víš, jako o bláznovi.
Kate: To bych neudělala.
Daniel: Jo, udělala. Proto nemluvím o své diagnóze, protože pak se ona stává tím, kým jsem.
Kate: Danieli, já vím, kdo jsi.
Daniel: Jak jsi na to přišla?
Kate: Reardonová. Prověřila si tě.
Daniel: Velký bratr a jeho slušnost, dámy a pánové. Mrzí mě, že jsem tě dostal do problémů.
Kate: Ty si myslíš, že mi na tom záleží Danieli? Záleží mi na tobě.
Daniel: Dobře, tak jestli jsme skončili se ztrapňováním osob 101, můžeme se vrátit k práci?

Daniel mluví s Bradym předtím, než opustí nemocnici:
Daniel: Jak se vám vede?
Brady: Jsem trochu vystrašený.
Daniel: Že opouštíte nemocnici.
Brady: Nevím, jestli to zvládnu.
Daniel: Zvládnete.
Brady: Díky. Ale vy nevíte, jaké to je.
Daniel: Vlastně vím. Diagnostikovali mě, když mi bylo 22.
Brady: Takže také berete léky?
Daniel: Není jeden lék pro všechny. Ale… Práce pomáhá. A… Přátelé.
Brady: Osoba, na které mi záleželo nejvíc, ani nebyla skutečná. Ale pořád mi chybí.

A s jakými nemocemi jsme se v této epizodě setkali?
Hypergraphie – Intenzivní potřeba psát. Měl to Dostojevskij.
Paranoidní schizofrenie

Foto: TNT

Sdílejte:

QR kód

Sdílet

Kindle

Hodnocení