Seriály v kině, v podzemí i v galerii. Brno v květnu roztočí první středoevropský seriálový festival
Kdy naposledy jste viděli polský seriál? Nebo rumunský? Anebo dokonce český? Vnímání středo- a východoevropské televizní a webové tvorby chce změnit nový festival Serial Killer. Jeho první ročník odstartuje v květnu v Brně. A má ambice stát se jednou tím, co pro filmaře znamenají Karlovy Vary.
„Nemám ráda, když lidé říkají, že u nás to nejde, protože jsme malá země,“ stojí si za svým odhodlaně televizní producentka a někdejší proděkanka FAMU Kamila Zlatušková. Česká seriálová tvorba se podle ní postupně vydává správnou cestou a v lecčems může konkurovat i „západním“ titulům. Od 2. do 5. května chce v Brně vytvořit první seriálový festival pro střední a východní Evropu. Nabídne podle ní to nejlepší ze současné premiérové tvorby Polska nebo Rumunska. A zároveň na příkladu Dánska ukáže, jak by to někdy mohlo fungovat i u nás.
(Vizuál seriálového festivalu Serial Killer. Reprofoto: www.serialkiller.tv)
Co je Serial Killer za festival? Koho na něj chcete zvát a komu je určený?
Serial Killer je určený všem, které zajímá současná televizní tvorba. Tím slovem „televizní“ se ale dostáváme na hranici něčeho starého a nového. My tu televizi chápeme jako širokou platformu audiovizuálních děl, které mají jednu společnou věc, a to je právě ta serialita. A zároveň je pro nás mimořádně zajímavý internet a vůbec platforma webseriálů. Takže jsme vlastně pro všechny, kteří žijí v současném světě. Protože nám je sympatické, jak se v televizní a webové formě kumulují témata tvůrců, kteří pracují na něčem, co jim pro současnost připadá podstatné.
Bude to festival sledování seriálů, nebo máte i „vyšší cíl“?
Já jsem přesvědčená, že naším úkolem je začít se bavit o tom proč, kdy ve chvíli, kdy tady máme veškeré podmínky k tomu, aby tu vznikaly výjimečné seriálové věci, tak proč jich vzniká tak málo. Proč jsme jako střední a východní Evropa pro západní a dejme tomu i americkou televizní kulturu nečitelní. Proč je tady tolik věcí, které se pouze adaptují, proč nevznikají původní a originální témata. Naše zaměření je dvojí. Chceme sem přivážet ty úspěšné a skvělé věci, které se nám líbí jinde. A zároveň povzbudit a zkusit definovat tvář střední a východní Evropy z hlediska tohoto druhu audiovizuálního umění. I z hlediska toho, že třeba Česko a Slovensko o sobě ví. Ale málokdo už ví, co se děje v Polsku, Maďarsku, v Bulharsku nebo Pobaltí. Tohle je zkrátka naše téma. Chceme povzbudit tamní tvůrce a říct, že střední a východní Evropa rozhodně má co nabídnout.
Naším úkolem je začít se bavit o tom, proč, kdy ve chvíli, kdy tady máme veškeré podmínky k tomu, aby tu vznikaly výjimečné seriálové věci, tak proč jich tu vzniká tak málo.
Co je to nejlepší v Česku? Co budete promítat, o čem se na festivalu bude mluvit?
Mě třeba například mrzí, že Petr Zelenka a jeho Dabing Street už mělo premiéru v lednu. Tohle si myslím, že to by mohl být jeden z titulů, který by se v naší soutěži mohl ukázat. Chci v programu trvat na televizních premiérách, abychom lidem ukazovali to nejnovější. Aby diváci i programoví pracovníci měli důvod za námi jezdit. Já už samozřejmě vím, co budeme za Českou republiku ukazovat, ale chceme si to nechat jako vyjevení těsně před festivalem. A to z jednoho prostého důvodu. Skvělý český režisér ověnčený lvy teď sedí ve střižně a má obavy, že přece jen ten výsledek nebude takový, jaký si představuje. Tak mu chceme dát luxus toho, že ho nebudeme stresovat tím, že budeme tu premiéru oznamovat. Ale myslím, že to bude velká událost. Lidé se nás často ptají na to, jestli máme v hledáčku právě tento titul, okolo kterého jde jakési vrnění, že to bude výrazný český seriál. Já doufám, že tato česká premiéra jako úplný start tohoto festivalu bude událostí a že se nám podaří vyzdvihnout něco, na co čeští diváci nebyli doteď zvyklí.
(Seriál Dabing Street je podle Zlatuškové ukázkou originálního pojetí televizního seriálu založeném na divadelní hře. Foto: Česká televize)
Bude brněnský festival jen festivalem premiér, nebo i starších seriálů?
Ta hlavní soutěž se bude rozhodně točit kolem premiér nebo věcí, které lidé nemohli vidět z různých důvodů. Buď kvůli jazykové bariéře, nebo proto, že se právě chystají do podzimního vysílání. I proto jsme zvolili dobu konání festivalu na květen, aby se ještě některé věci mohly ve střižně dodělat a televize je mohly nasadit do svého vysílání na podzim. Naším snem je, aby u nás tvůrci měli chuť premiérovat své věci. Kolem nás jsou tři velké festivaly – Berlinale, Cannes a Karlovy Vary – které nemají televizní tvorbu jako hlavní téma. Nejsem blázen, abych si myslela, že můžeme ze startu konkurovat áčkovým festivalům, ale rádi bychom si tu pozici jednou vydobyli. Například máme z Dánska slíbenou premiéru jednoho onlinového seriálu. Rádi bychom, aby i ostatní tituly byly velmi čerstvé, nebo předznamenávaly premiéru nějaké akvizice – třeba když ČT bude vysílat nějaký seriál, tak bychom rádi, že ačkoliv víme, že naše publikum ten seriál už možná zná, tak my ho chceme uvést i pro širší publikum.
Nejsem blázen, abych si myslela, že můžeme ze startu konkurovat áčkovým festivalům, ale rádi bychom si tu pozici jednou vydobyli.
V čem se chcete lišit od jiných okolních festivalů?
Své televizní sekce má Berlinale nebo festival v Cannes. Já jsem přesvědčená – a to i po vlastní zkušenosti – o tom, že ti dravci a zkušenější nebo sebevědomější televizní producenti, tak u nich dostávají víc pozornost témata odjinud, která jsou stejně dobrá jako některé naše věci. Loni jsem byla na setkání se všemi šéfy a šéfkami sekcí Berlinale. Mluvil tam ředitel festivalu o tom, že má v sekci televizních sérií seriál Patriot z produkce Amazonu a který je podle něj tak skvělý, že kdyby mohl, rád ho zařadí do soutěže. V duchu jsem si říkala: No, on nemůže. Ale my tady vlastně dostáváme prostor ukazovat věci, které si to plátno zaslouží a je to důkaz toho, že se ta televizní tvorba mimořádně posouvá. A tím, že ji dělají lidi, kterým záleží na kompozici, kvalitě obrazu, ději, na originálním stylu vyprávění – a to dokazuje právě to, že i ředitel áčkového festivalu si umí představit, že takové dílo zařadí do soutěže.
(Semestr. Seriál, který se odehrává výhradně na počítačové obrazovce. Reprofoto: Stream)
Co považujete za vlajkové lodě českých seriálů, které mají šanci se dostat do povědomí zahraničních diváků?
Dostanu se k tomu trochu oklikou, když jsme seděli na dánském fondu, který financuje i televize. V Dánsku je ten systém úplně jiný než u nás. Obě veřejnoprávní televize vlívají peníze do tohoto fondu, který funguje deset let. A který děla pilotáž věcí, na které si televize z nějakých důvodů netroufají. Třeba protože jim ty nápady přijdou odvážné, nebo na to nemají lidi, a tak chtějí nejdřív vidět pilot. A šéfka toho fondu mi na setkání říkala, že už rok nevyvíjí žádné kriminálky, protože jestli chtějí zůstat jedničkou, musí hledat nové věci a být těmi, kdo iniciují něco úplně jiného.
Sama vím, že u nás některá témata zůstávají v šuplíku. Ne z důvodu cenzury. Ale proto, že vysílatelé můžou mít pocit, že to není to, co si publikum žádá. Když chcete udávat trendy a na tom trhu být mezi těmi prvními, tak samozřejmě musíte počítat s rizikem podnikání, to k tomu patří. Ale zároveň není možné tvrdit, že odteď – od této chvíle – se začnou dělat kvalitní věci. Je to dlouhodobější cesta. Je to i otázka kultury, té politické nebo sociální. Je to otázka diváckých návyků. Věřím ale, že na tu cestu už mnozí nastoupili a my se teď snažíme vytáhnout to nejlepší a ukázat to světu.
Šéfka dánského fondu mi říkala, že už rok nevyvíjí žádné kriminálky, protože jestli chtějí zůstat jedničkou, musí hledat nové věci a být těmi, kdo iniciují něco úplně jiného.
Já u nás vidím skvělé věci z hlediska adaptací a nemám nic proti adaptacím. Třeba Svět pod hlavou byl pro mě skvělý počin. Ale chybí mi tu velmi ty impulsy z hlediska původní tvorby. Například Dabing Street je podle mě jeden z příkladů originálního tématu, a taky lokálního. Je nám dost vlastní, takoví Britové něco takového asi těžko mohou chápat. Tohle je pro mě jeden z těch dobrých směrů. Další zajímavý směr byla kriminálka Modré stíny. Tam se výrazně posunula estetická hranice toho, co je a není akceptovatelná kriminálka. A po odvysílání vznikla vyhrocená diskuze o tom, jak má vlastně vypadat televizní kriminálka a tady těch střetů a diskuzí si cením.
(Svět pod hlavou. Česká adaptace Life On Mars. Foto: Česká televize)
Je naopak něco, co vás ze současné tvorby nebaví?
Mě vůbec nebaví velkorozpočtové věci, koprodukční, které mě prostě jako divačku neuspokojují. Nepřináší mi to nový pohled na věc, žádnou formálně estetickou hodnotu. Je sice hezké vidět, že při natáčení funguje nějaká spolupráce více zemí, ale myslím si, že v těchto ohledech je možné jít ještě dál.
Ze současné tvorby mě napadá třeba Marie Terezie…
Na to jsem se velmi těšila, ale asi mám vysoká očekávání. Já mám Českou televizi z tohoto úhlu pohledu ráda v tom, že vidím, že se o něco snaží. Dejme tomu třeba Kosmo, i když to bych si uměla představit odvážnější nebo pichlavější. Ale turné Kosma po kinech – a to, že to byl větší zážitek než na obrazovce – mě přesvědčilo o tom, že náš festival má smysl i v tom, že můžeme ty tvůrce povzbuzovat, že něčeho takového chceme víc. Jestli si v českém prostoru skutečně zaslouží pozornost a je konkurenceschopné a taky rentabilní z hlediska prodeje, to jsou právě webové platformy. Mimo naše hranice by mohl prorazit třeba seriál Semestr. Další fenomenální je seriál Kancelář Blaník. Oba tyto tituly si zaslouží pozornost, přestože vznikaly s minimálními rozpočty. A já obdivuji snahu a odvahu pustit se do témat, která nejsou jednoduchá. Mimochodem bychom rádi na festivalu ukázali, jak se s tímhle tématem vyrovnali Poláci, protože existuje i tzv. „polský Blaník“ (Ucho Prezesa).
(Uchu předsedy. Polský „Blaník“. Foto: Showmax)
Které televize nebo webové služby jsou pro vás klíčové, které budete zvát?
Jsou to skoro všichni. Hlavně Česká televize a HBO. Tam mě hodně podporovali, abychom se do toho pustili. I v ČT je ta podpora jednoznačná. Protože právě ta naše zmiňovaná česká premiéra má být z dílny České televize a myslím, že bude diváky co do tématu rozrušovat. Budeme zvát Novu i Primu. Ale nebudeme zvát Barrandov. Jejich podivný byznys mi vůbec nedává smysl ani z hlediska televizní profesionálky, ani z hlediska občanky této země. Naopak budeme tam mít Stream aneb Seznam, nebo další platformy jako Playtvák.
Nechcete členit tu tvorbu na kvalitní a nekvalitní?
Na festivalu nechceme říkat, že ti to dělají špatně a ti správně. Ale chceme se sejít, a třeba poukázat na to, proč v Dánsku to funguje takto a takto, jak tam o tom přemýšlí a proč na jejich věci tamní publikum tak reaguje. Nemám ráda, když někdo říká, že u nás něco takového nejde, protože jsme malá země. To neberu. Nebo že tady nejsou prostředky. To taky není právě z hlediska webseriálů relevantní argument. Chceme v rámci debaty nastavit jiné parametry při posuzování a zvažování nápadů na seriály, které můžou vzniknout. Chceme v odborném měřítku otevírat konkrétní témata z hlediska vývoje nebo technologií. Nechci, abychom si jen na chvíli sedli ke kulatému stolu a pak se zas rozjeli do svých domovů a před obrazovkou se bouchali do čela, co to v těch televizích vidíme.
(Dánské Království návštěvníci festivalu Serial Killer uvidí na plátně. Foto: DR)
Zmiňujete Dánsko, což bude partnerská země festivalu. Které seriály ze severu přivezete?
Jak už jsem řekla, chceme poodhalit, co v Dánsku vzniká. Dánsko bude jako speciální host a ten bude mít šanci na retrospektivu. Každý rok chceme v takovém měřítku jednu zemi a přiblížit průřez její tvorbou. Rozhodně mezi seriály bude patřit Království Larse von Triera. Tohle uvést musíme. Pro mnoho mých vrstevníků to byla formující zkušenost, když ji viděli v České televizi. Já se na základě zhlédnutí Království rozhodla, že budu dělat televizi. Celkem z Dánska přivezeme šest titulů. Rádi bychom uvedli novou sérii Mostu. A pak to budou seriály, které čeští diváci příliš moc neznají, přestože celosvětově jsou oblíbené.
Takže ne Zločin, ne Vláda…
Ne. Pro nás jsou atraktivnější ty nové série a právě ty taky bereme v potaz. Chceme přivézt nejen kriminálky, ale taky dánské komedie. Podrobnosti odhalíme až později.
Co ostatní země, kterých se má festival pro střední a východní Evropu týkat především?
Chceme uvést seriály třeba z Polska, Slovenska, Rumunska nebo Ukrajiny. Ukážeme lidem celkem šest „dlouhometrážních“ titulů. A pak asi šest nebo sedm krátkometrážních, tedy webseriály. To budou naše dvě hlavní kategorie. Celkem to tedy bude zhruba dvanáct titulů, od každého návštěvníci uvidí dva díly. Rádi bychom přivezli například politický sitcom, ovšem z dílny komerční televize, to je docela zajímavé. Některé premiéry se třeba taky začnou točit až příští měsíc. Děláme si pro náš výběr opravdu pečlivou rešerši. Chceme těm zmíněným zemím zároveň ukázat naši vstřícnou tvář i z hlediska zázemí, což myslím v Brně bude. Protože když přišel do Polska Netflix, do Rumunska Amazon a HBO má evropskou centrálu v Maďarsku, tak nevidíme důvod, proč by se nás ostatní měli obávat.
Návštěvníci festivalu uvidí zhruba dvanáct seriálů nebo webseriálů z Česka, Rumunska nebo Polska a Ukrajiny. A dovezeme k tomu taky šest seriálů z Dánská. Třeba Království, nebo Most.
Na druhou stranu nebudou návštěvníci zklamaní, že je namlsáte na dva díly rumunského seriálu, ke kterému se pak už nikdy nedostanou?
V tom je právě dobré, že jsme dostali skvělou nabídku od společnosti Bontonfilm, které přišla naše rešerše opravdu těch výjimečných věcí zajímavá. Takže Bontonfilm už přislíbil jako distributor, že je ochotný případně takové počiny vzít do své české nebo středoevropské distribuce. Právě takto si myslím, že se dají ty ledy mezi jednotlivými zeměmi zlámat. My to všechno chceme spojovat, ne se jen na něco společně podívat v kině a uspořádat pár večírků. Chceme ty věci komunikovat a být tím – i když je to floskule – mostem, že to všechno malinko zpřístupníme. Toho se chceme ujmout se ctí.
(Kancelář Blaník. Webový seriál, který se proměnil v celovečerní film. Foto: Stream)
Představuji si ten program tedy jako sérii promítání, přednášek, besed, workshopů…
Ano, přesně tak. Ještě možná přidám jednu zajímavost, že nechceme vyrábět žádné festivalové minuty a znělky. Prostě tady ty zaběhnuté a konzervativní věci. My bychom chtěli natočit seriál o festivalu. Krátký, aktuální. Dnes natáčíme, zítra vysíláme. Takto to udělali třeba Norové v jednom seriálu na zaoceánské lodi. Dopředu měli scénáře fiktivních dějových linek, ale veškeré zázemí a background byl reálný. Pořád teď ale hledáme partnera, kterému by to přišlo smysluplné a kdo by se s námi vrhnul do něčeho tak bláznivého, jako je seriál o seriálovém festivalu. Námět už máme připravený, tak uvidíme.
Kde bude mít Serial Killer svoje zázemí, kde se bude odehrávat?
Bude se odehrávat v Brně. Chceme zlomit, že takový ten přívlastek, že je něco „brněnské“, poukazuje na nějakou nižší kvalitu. Naopak. Spousta lidí se ptá, proč ne Praha. Zkrátka proto, že Brno. Jsou tu vysoké školy, lidé, kteří rozumí technice a taky nejen tomu, jak točit obsah, ale i čím ho točit. Zázemí chceme mít na Moravském a Jakubském náměstí. Partnerem je Kino Scala a Divadlo Bolka Polívky. A taky Moravská galerie, takže využijeme celý Místodržitelský palác. Projekce chceme uvést i v podzemí v kostnici. Nebo v podzemí našeho nového sídla v bývalé budově České televize, kde je krásný bankovní trezor. Protáhneme to i k Baru, který neexistuje, což je náš hlavní gastropartner. A důležitá budou samozřejmě i ta odborná setkání, ta se odehrají v Divadle Husa na provázku.
Kolik budou stát vstupenky a akreditace?
Cenu teprve stanovujeme, ale určitě to bude cena velmi rozumná. V řádu stokorun. Chceme být přístupní a cílíme i na studenty, ostatně proto to děláme i na začátku května, tedy 2. až 5. května. Chceme se taky vyhnout festivalu v Cannes, tím bychom se připravili o velkou řadu zahraničních hostů. A zároveň nechceme, aby skončil semestr a všichni naši potenciální diváci nám odjeli domů nebo na zkouškové. Takže nám jde o to, aby ta akreditace byla dosažitelná i pro lidi, co nechodí full time do práce a jsou zároveň fanoušci, protože pro nás je ta atmosféra úplný základ – rádi bychom vytvořili novou festivalovou atmosféru, kterou Brno ještě nezažilo.
Podrobnosti k festivalu Serial Killer budou postupně přibývat na webu www.serialkiller.tv. Jeho pořadatelé odhalí další informace na konci února. Zároveň spustí crowdfundingovou kampaň na webu hithit.com, kde bude možné získat nejen akreditace, ale i speciální merchandising. Organizace festivalu stojí přes deset milionů korun. Na jeho pořádání přispělo z rozpočtu město Brno i Jihomoravský kraj. Crowdfundingová kampaň na Hithitu je podle Kamily Zlatuškové jedním z důvodů, jak dorovnat zbytek a zároveň se vyhnout sponzorům, kteří nemají se seriály nic společného. Další dění kolem festivalu Serial Killer budeme sledovat i u nás na Edně.
Diskuze /2
Rumunský seriál jsem viděl vlastně docela nedávno… A to Comrade detective, který byl opravdu velice příjemným překvapením
Jupíjahéj, miluji Brňáky :-) Za to, jací jsou (znám tam jen samé fajnové lidi, však je to Morava), za to, že se u nich usadil Animefest a za tohle si zaslouží suprmetál. Doufám, že to tak bude vnímat co nejvíc lidí od nás i z okolního světa, kterému je festival určený, a akce se povede, přetrvá a bude jen a jen lepší.