Rod draka(House of the Dragon)

Nekorunovaní Targaryeni: Rhaena Targaryen - dcera Aenyse I.

Rhaena Targaryen se v roce 23 narodila na Dračím kameni jako nejstarší z šesti dětí korunního prince Aenyse Targaryena a Alyssy Velaryon, tedy byla nejstarším vnoučetem Aenysova otce Aegona I. Targaryena, který prý měl slzy v očích, když ji poprvé choval. A pojmenovaná byla po předcích, konkrétně po Aenysově matce Rhaenys.

Princezna Rhaena

Její narození vyvolalo poprask v celé říši, a to ne jen veselý. Poprvé totiž bylo nutné řešit i pravidla nástupnictví. Aegon vždy jako následníka trůnu vnímal staršího Aenyse, jehož měl se svou královnou Rhaenys, ale někteří se kvůli jeho křehkosti domnívali, že by dědicem měl být spíš jeho bratr Maegor. Však také prvorozený – jen královny Visenye. Což Aegon zásadně odmítal. Tedy se začalo po narození Rhaeny mít za to, že Maegor bude v linii nástupníků až za ní. I podle dosavadních andalských zákonů strýc dědí jen tehdy, když vymře celá pokrevní linie jeho staršího bratra. Jen s tím ne všichni souhlasili. Královna Visenya proto navrhla řešení, zásnuby Rhaeny s Maegorem. Což odmítl Aegon, Rhaenini rodiče i Nejvyšší septon, jenž navíc jako nevěstu Maegorovi prosadil svou neteř Ceryse Hightower.

Rhaena tak do svých tří, než se jí narodil bratr Aegon, vyrůstala s jediným velkým závazkem, pozicí dědičky trůnu. Měla živé šeříkové oči, stříbrozlaté vlasy a jako dítě byla plachá, pořád zasněná, stranila se jiných, často se schovávala za rodiči, když se objevil někdo cizí, a po většinu dětství se nesblížila s žádnými společnicemi, které jí přiváděla matka. Raději trávila čas v knihách a u zvířat.

Až když jí bylo devět, situace se změnila. Dostala dráče, pojmenovala ho Snožár a velice se s ním sblížila. Ve dvanácti na něm poprvé letěla, brzy nato se spřátelila se svou sestřenicí Larissou Velaryon a rychle vyrostla z plachosti. Zůstala tichá, ale už ne nesmělá. Naopak začala být čím dál odvážnější, divočejší, svéhlavější a také předvedla, že umí krásně zpívat. A na tom nic nezměnilo ani když Larissa musela po své svatbě odjet na panství svého manžela. Rhaena se totiž sblížila i se Samanthou Stokeworth, dcerou pobočníka Alyna Stokewortha, a našla si spoustu dalších oblíbenců, s nimiž měla takové vztahy, až se u dvora roznášely drby o její poctivosti a preferencích.

Byla si blízká i se svými sourozenci. Někdy brala Aegona na projížďky na Snožár, do kolébek Jaehaeryse a Alysanne položila dračí vejce, z nichž se vylíhli jejich neoddělitelní draci Vermithor a Stříbrokřídlá. Pokud šlo o draky, nejčastěji s nimi ale trávila čas sama a v šestnácti prohlásila, že má svobodu na to, aby si mohla létat, kamkoli chce. To už jí však přibývaly další povinnosti.

V roce 37 se po smrti jejího dědečka stal její otec králem a ji i její sourozence vzal na královskou cestu po říši. Jen jí zakázal vzít Snožár, což Rhaena nesla těžce. Stejně jako odloučení od aktuální oblíbenkyně Melony Piper. Po cestě byla mrzutá, odmítala se účastnit slavností, dokud její matka Melony nepovolala, aby se k nim připojila. A obdobně to měla s nápadníky. Byla jich pěkná řádka, ale víc než o ně se Rhaena zajímala o kočky, psy, sourozence a přítelkyně, mezi něž přibyla Alayne Royce.

Až v osmnácti byla nakonec zasnoubena, a to se svým bratrem Aegonem. U dvora se tehdy říkalo, že Rhaena už není panna, podle arcimistra Gyldayna právě tyto drby svatbu popoháněly, ovšem nikdy se to neprokázalo. Na druhou stranu, politicky byl tento krok bez váženého důvodu, přestože Rhaena a Aegon se měli rádi a prý to od malička očekávali, velkým šlápnutím vedle.

Aegon I. věděl, že musí zacházet opatrně s církví. Nejvyššímu septonovi proto slíbil konec incestních praktik Targaryenů, což stvrdil svatbou svého dědice s Alyssou Velaryon. Snaha neurazit církev pak byla i jedním z důvodů, proč nepodlehl naléhání Visenye na zásnuby Rhaeny a Maegora. A Aenys o nutnosti nepostavit proti sobě mocnou instituci rovněž dobře věděl. Bylo proto velkým překvapením, že své děti zasnoubil, a to i přes problémy s církví, které pro jeho nedůrazný přístup už existovaly. Někteří tvrdí, že se zkrátka snažil zanechat po sobě co nejsilnější odkaz a soustředil se tak na rozdíl od svého otce i na čistotu krve Targaryenů.

Církev tedy hlasitě protestovala. Nejvyšší septon prohlásil, že taková svatba by byla nemravná a děti Rhaeny a Aegona by v očích bohů a lidí byly ohavnosti. Jenže Aenyse to nezastavilo. V Památečním septu, jež dnes už v Králově přístavišti nestojí, uspořádal svatbu, zatímco v ulicích postávali Válečníkovi synové, jedna ze dvou odnoží Bojovníků víry, a zaznamenávali hosty. Aenys jako by ignoroval i to. Po svatbě raději poslal novomanžele na královskou cestu. Snad si pamatoval, jak ho lidé na vlastní cestě po převzetí trůnu radostně podporovali a byl dost naivní, aby očekával stejný průběh. Akorát Rhaeně zakázal vzít si Snožár, ačkoli Rhaena neměla na rozdíl od otce důvěru v nadšení poddaných. Aegon navíc ještě draka neměl a podle Aenyse by lordi i poddaní mohli brát jako nemužné, když on musí jet na koni, zatímco jeho žena na drakovi.

A byla z toho katastrofa. Rhaena a Aegon vůbec neměli stejný úspěch jako kdysi Aenys. Posmívaly se jim davy, v jedné vesnici po nich skupina Nuzných druhů, druhá odnož Bojovníků víry, házela hroudy hlíny. Dokonce se jich vyrojilo tolik, že přečíslili vojáky královské dvojice, načež se Rhaena rozčílila a začala jim vyhrožovat. Navíc Nejvyšší septon proti jejich svazku dál kázal, prohlásil Aenyse za tyrana bez práva vládnout, zbožní lidé v říši jeho slova přijímali a zasévali sémě povstání proti Železnému trůnu.

Povstání se pak rozhořelo rychle, už v roce 42 se Rhaena a Aegon ocitli v obležení v Chřástalově v Západních krajinách. Když se o tom dozvěděl Aenys, zkolaboval a i přes péči Visenye na Dračím kameni za tři dny zemřel (někteří mají za to, že právě to byl Visenyin cíl).

Královna Rhaena?

Smrt Aenyse otevřela cestu zpět z exilu Maegorovi. Ocitl se tam také kvůli sporům s církví, když si vedle Ceryse vzal navzdory církevním hlasům podle valyrijských zvyků ještě lady Alys Harroway. A hlavně mu otevřela cestu k tomu, aby si přivlastnil Železný trůn. Ignoroval nárok Rhaenina manžela Aegona, jenž byl jako Aenysův nejstarší syn původně všemi považován za právoplatného otcova nástupce. Na druhou stranu to však Nuzné druhy přimělo opustit Chřástalov, aby se vydali do Králova přístaviště protestovat proti takovému postupu, a Rhaena a Aegon se schovali v Casterlyově skále, kde jim lord Lyman Lannister poskytl ochranu dle práv hosta.

Právě tam se ke konci roku 42 Rhaeně narodila dvojčata Aerea a Rhaella, které Nejvyšší septon, podle svého starého prohlášení, označil za ohavnosti zrozené z chlípnosti a incestu. Rhaena tedy prosila Aegona, aby utekli přes Úzké moře z Maegorova (patrně i církevního) dosahu, protože je ochotná obětovat pro něj svůj život, ovšem nehodlá riskovat životy dětí. Což Aegon, odhodlaný získat svůj ukradený trůn, odmítl.

Maegor jen naštěstí neměl možnost si pro ně přijít. Pozornost plně věnoval čím dál brutálnější válce s církví a jejími Bojovníky víry, a jen Lymanovi přikázal, aby Rhaenu a Aegona vydal. Načež nepodnikl nic, když to Lyman odmítl – nicméně odmítl i přislíbit své muže Aegonovým plánům. Tudíž se Rhaena a Aegon ocitli bez draků i většiny dosavadních přátel. Konkrétně Rhaeně zbyla jen Alayne Royce a poté Melony Piper, jež za ní dorazila se svým bratrem.

Až v roce 43 využili Rhaena a Aegon Maegorovy půlroční nepřítomnosti v hlavním městě a vplížili se za městské hradby. Neodvažovali se uchvátit trůn, na to neměli dost prostředků, ale dostali se ke drakům. Rhaena se konečně znovu shledala se svou Snožár, zatímco Aegon si přivlastnil otcova Rychlostříbra. Poté odletěli zpátky do Západních krajin, kde Aegon shromáždil ne zrovna malou armádu, s níž hodlal proti Maegorovi vytáhnout. Bez Rhaeny, ač se neví, čí rozhodnutí bylo, aby ho nedoprovázela. Navíc těžko říct, jestli by její přítomnost výsledek následné bitvy u Božího oka změnila, nebo by Rheana padla spolu s Aegonem, jeho drakem a Melony. Což pro ni byla tragická zpráva, již přijala v ledovém tichu. A jež byla jen první takovou.

Rhaena se poté vydala do Lannisportu a odtamtud s dcerami na blízký Krásný ostrov, kde ji ubytoval lord Marq Farman. Vymyslela tam plán, jak udržet dcery v bezpečí. V přestrojení je poslala za jejich spojenci tak, aby ani ona nevěděla, kde jsou, a nemohla to vyzradit ani na mučení. Nemohla ale přestrojit sebe a nepřijít o Snožár, a tak zůstala na Krásném ostrově, kde se sblížila s Marqovým mladším synem Androwem a jeho sestrou Elissou.

Několik let takové uspořádání vydrželo, než měl v roce 47 Maegor čas věnovat se i svým „nepřátelům“ z řad rodiny. Tehdy mu poradili, aby se s Rhaenou oženil, čímž by spojil jejich nároky a předešel možné rebelii v její prospěch – jak to kdysi plánovala už Visenya. To nakonec udělal, i z dalšího důvodu. Naplánoval hned trojitou svatbu, při níž vedle Rhaeny stanuly ještě Elinor Costayne a Jeyne Westerling, ačkoli měl už tři jiné manželky. Žádná mu totiž nedokázala dát dítě a tyto tři „černé nevěsty“, jak se jim začalo říkat, byly prověřenými matkami. Věřilo se přitom, že tvrdohlavá Rhaena bude protestovat, ale dorazila do města, aby kvůli ní Maegor nezaútočil na Krásný ostrov, a spolupracovala i dál, protože Maegor našel její dcery a držel je jako rukojmí. Jen později tvrdila, že se o svatební noci pokusila zabít Maegora dýkou schovanou pod polštářem.

Nikdy s Maegorem neotěhotněla a ani ostatní mu nikdy neporodily živé dítě. Dědice takto ovšem Maegor získal. Hned po svatbě jím prohlásil Rhaeninu starší Aereu, alespoň do doby, než bude mít vytouženého syna. Její dvojče poslal do Starého města jako církevní novicku a vydědil Rhaenina nejmladšího a tehdy posledního bratra Jaehaeryse (předposledního Viseryse předtím zabil).

Z Rhaeny tak byla v podstatě královna choť, jen je její titul formálně dost sporný. Církev její svatbu s Maegorem nikdy neuznala. Uznala její sňatek s Aegonem, byť ho považovala za zrůdnost, jenže Aegon, ač právoplatný následník trůnu, zase nikdy neusedl na trůn. Možná tak spíš mohla být nanejvýš královna konkurenčního uchazeče. Pokud se vůbec někdy královnou zvala. A takto žila u královského dvora necelý rok.

To totiž chování Maegora začala spatřovat nesnesitelným i většina mocných rodů, většina říše se proti němu začala obracet, a toho využil Jaehaerys ke vznesení svého nároku na trůn. Jakmile o tom Rhaena slyšela, a o tom, jak se kolem něj shromažďují spojenci, podařilo se jí jednu noc za ním utéct na Snožár i s Aereou a dokonce targaryenským dědičným valyrijským mečem Blackfyrem. Nato Maegora opustili téměř všichni spojenci. Maegor alespoň přikázal lordu Hightowerovi srazit hlavu Rhaelle jako trest za Rhaeninu zradu, ale lord Hightower odmítl, místo toho uvěznil Maegorova posla.

Maegor pak do několika dní zemřel. Buď se zabil sám, nebo mu někdo pomohl, to se nikdy s jistotou nezjistilo, a Rhaena se s Jaehaerysem a jejich sestrou Alysanne vydala zpátky do hlavního města, kde si Jaehaerys měl přivlastnit trůn a vládu fakticky. I tak se ale rozvinuly debaty, jestli přece jen neexistuje někdo se silnějšími nároky.

Podle některých měla být královnou Rhaena jako Aenysova prvorozená. Nějakou dobu to podporovala i její matka Alyssa Velaryon. Jen kvůli andalským zvykům upřednostňujícím muže to neobstálo, navíc Rhaena začala Královo přístaviště a královský dvůr nenávidět. Ještě se ozývaly hlasy i pro Rhaeninu Aereu. Pokud by se Maegor považoval za řádného krále, sám ji prohlásil dědičkou, pokud za uchvatitele, měl být králem Rhaenin první manžel Aegon, který se o trůn přihlásil ještě před Jaehaerysem, a jeho dědičkou byla rovněž Aerea. Ovšem malá děvčata neměla moc podpory a i Rhaena nakonec, hlavně po změně názoru své matky, souhlasila s Jaehaerysem. Aerea byla prozatím prohlášena jeho následnicí, než bude mít vlastní syny, a Rhaella zůstala církvi.

Poté se Rhaena účastnila devítidenní oficiální korunovace Jaehaeryse v Hvězdném septu ve Starém městě. Odkud nakonec Aerea odjela i s královským dvorem, zatímco Rhaella tam zůstala. Široce se ale začalo věřit, že někdo, podle arcimistra Gyldayna Rhaena a její matka, děvčata vyměnil. Aerea bývala plachá, všeho se bála, než po korunovaci náhle ožila. Toto podezření nezmizelo vlastně nikdy, jen ani děvčata neprozradila, jestli je to pravda. Navíc s nimi Rhaena tak jako tak rozvázala kontakt. Ve Vysoké zahradě se s královskou družinou rozloučila a zamířila na své staré útočiště, Krásný ostrov.

Královna na západě

Na Krásný ostrov dorazila Rhaena v roce 49, tedy následující rok po Maegorově smrti, a do čtrnácti dnů se provdala za sera Androwa, druhorozeného syna lorda Marqa Farmana. Při malém obřadu, jenž vedl Marq a jehož jedinými důležitými svědky byli lord a lady Lannisterové a Rhaeniny přítelkyně Samantha Stokeworth a Alayne Royce.

Až několik dní po svatbě poslali z Casterlyovy skály zprávu i do Králova přístaviště. I z této Rhaeniny svatby tak byl poprask, tentokrát u dvora. Alyssa se hluboce urazila, že ji nikdo neinformoval ani nepozval, pobočník Rogar Baratheon zase zuřil, že Rhaena nepožádala o svolení korunu. Jen Jaehaerys jí poslal dary a byl za ní rád. I když nikdo příliš nerozuměl jejímu motivu. Androw jako druhý syn neměl nic dědit, nebyl schopný s mečem, nebyl chytrý, dokázal sotva číst a psát, nic neuměl. Snad Rhaena takto chtěla poděkovat Marqovi za to, jak ji schovával před Maegorem? Mistr Smike z Krásného ostrova se však domníval, že blízký vztah mezi Rhaenou a Elissou Farman byla ve skutečnosti zamilovanost a toto byl způsob, jak si zůstat na blízku.

Ostatně se svou rodinou dost brzy nato přerušila veškeré styky. Rogarovi nemohla zapomenout, jak neudělal nic, když její první manžel bojoval s Maegorem, takže když si její matka Rogara vzala, nedostavila se na svatbu. Postupně se jí i rozleželo, jakým způsobem se vyřešily nároky Aenysových dětí po Maegorově smrti. Pociťovala odpor, že ona a její dcery byly prostě pominuty ve prospěch Jaehaeryse, jemuž začala říkat můj malý bratříček, a měla za zlé své matce, že nakonec i ona dala přednost jemu. Začala si tak budovat vlastní dvůr na Krásném ostrově a lidé ze Západních a Říčních krajin a Roviny ji začali zvát královnou na západě.

K tomu utužovala přátelství nejen s Elissou, ale i se starými známými Alayne a Samanthou. Ser Franklyn Farman, Marqův dědic, je dokonce zval Čtyřhlavou bestií, jak spolu trávily všechen čas a často spolu i vyrážely na Snožár. I Androw s nimi pobýval, nicméně ho nikdy nikdo nepovažoval za pátou hlavu, ani se nepřidával k jejich letům – možná nesebral dost odvahy.

Jenže navzdory vřelému přijetí od Marqa a užívání si života, všichni nebyli z Rhaeny a Snožár nadšení. Někteří ostrované se báli. Ti, kdo se nebáli, se zase točili mnohem víc kolem Rhaeny než kolem svých vlastních lordů, jimž to vadilo. I Franklyn vůči ní zahořkl. Podle něj Rhaena nebyla dost vděčná za vše, co pro ni a jejího prvního manžela jeho rodina podstoupila, nelitovala bolesti, kterou jim způsobili, protože Farmanové byli jedni z těch, kdo se připojili do jeho bojů, a Marqův otec a bratr padli s Aegonem. Vadilo mu také, že nepobízela Elissu ke svatbě, místo toho ji nechávala divočet. Iritovaly ho i její přítelkyně.

Když se stal rok po svatbě lordem, Rhaenu proto v podstatě vyhodil. Dovolil jí vzít si akorát manžela a služebnictvo. Androwa to naštvalo, chtěl se svému bratrovi postavit v souboji, ale Rhaena mu to rozmluvila. Nechtěla být potřetí vdovou. K tomu i přes zákaz vzala Elissu, již se Franklynovi nepodařilo zastavit.

Nejprve zamířili do Casterlyovy skály, kde je více než měsíc nadšeně hostil lord Lyman. Jenže Rhaeně začalo být brzy jasné, že to není jen z dobroty srdce. Hradní septa se jí vyptávala, jestli její manželství s Androwem bylo vůbec završeno a kdo byl svědkem uvedení na lože. Lymanův bastard ser Tyler Kopec otevřeně opovrhoval Androwem a snažil se Rhaenu okouzlit. Nakonec Rhaena pochopila, že Lannisterové jí chtějí podsunout Tylera nebo Lymanova legitimního syna, nebo z ní alespoň vymámit jedno z vajec Snožár, aby měli vlastního draka a mohli se rovnat Targaryenům.

Všichni proto opustili i Skálu a cestovali skrze Západní a Říční krajiny. Byli v Jasanohradu, Kastameru, Zlatém zubu, Poutníkově odpočinku, Růžovopanenském hradě. Všude se lidé buď báli Snožár, chtěli Rhaenu využít, nebo chtěli její vejce, všude většinou ignorovali Androwa. Rhaena už nevěděla, kam se podít. Tudíž zamířila na poslední zbývající místo.

Po první, tajné, neschválené svatbě, pořádali Jaehaerys a jeho sestra Alysanne oficiální obřad v Králově přístavišti. Tam dorazila i Rhaena s doprovodem. Vysvětlila Jaehaerysovi celou situaci a trvala na tom, aby jí věnoval Dračí kámen a zpátky do péče i Aereu. Čemuž Jaehaerys vyhověl, a tak se Rhaena přestěhovala s celou domácností, dcerou, dámami i Elissou na ostrov.

Královna na východě

Rhaena byla nějakou dobu na Dračím kameni spokojená. Zato Elissa a Aerea nešťastné. Aerea si už matku ani nepamatovala, Dračí kámen se jí nelíbil a Rhaena ji už pořádně neznala, takže spolu nevycházely. Elissa zase často mluvila o touze vrátit se na moře. Dokonce, protože jí Franklyn odebral všechny rodinné příjmy, žádala Rhaenu o zlato na lodě. Což Rhaena zamítla s tím, že ji nedokáže nechat odejít. Jenže zároveň to jejich vztah dost poničilo.

Nešťastný byl i Androw. Propadl depresi, stal se z něj alkoholik, trávil celé dny v Komnatě malovaného stolu, po mapě Západozemí posouval dřevěné vojáčky, a to vlastně kromě vtípků o tom, jak plánuje dobývání Západozemí, nikoho nezajímalo, ze všech nejméně Rhaenu. Všichni dávali přednost jiným šlechticům a zatímco Rhaenu nyní zvali královnou na východě, jeho nikdo nepovažoval za krále nebo alespoň královského chotě. Nesdíleli spolu lože, dokonce ani věž, zatímco její společnice s ní byly v komnatách neustále. Ač mu prý Rhaena řekla, ať si najde jinou ženu, nikdy to neudělal. Neuměl ani cvičit s rytíři, nemohl se zabavit v knihovně. Byl moc stydlivý, aby prozkoumal ostrov. Muži na Dračím kameni si ho nevšímali, dámy se mu vysmívaly, služebnictvo ho ignorovalo, děti ho škádlily. Nejvíc Aerea, ta mu třeba na hlavu vylila nočník, protože byla naštvaná na matku a k ní si to nemohla dovolit. Zkrátka se jejich manželství rozpadlo.

A pořádnou ránu zasadila Rhaeně Elissa o čtyři roky později. Oznámila, že odplouvá. To Rhaena přijala s kamennou tváří a zjevně byl konec i tomuto vztahu. Po čtrnácti dnech navíc zjistila, že Elissa před odplutím ukradla z líhní tři dračí vejce. Rhaenu to rozzuřilo. Nařídila rázné výslechy pacholků a stájníků, vyhodila velitele hradní posádky a jeho syna, i tucet dalších, když to k ničemu nevedlo. Povolala Androwa, aby vysvětlil, co o krádeží ví, určitě Elisse pomáhal. Hledači, které poslala, nenašli po Elisse žádné stopy. Nezbývalo tak, než vše přednést králi, kam ji chtěl Androw na důkaz své neviny doprovodit, jenže Rhaena pohrdavě odmítla. Prý je leda schopný spadnout z draka. Dokonce prohlásila, že utekl ten špatný Farman. A vysmála se Androwově žádosti, aby nahradil velitele posádky.

Problém s ukradenými vejci nicméně převzal Jaehaerys, Rhaenu pohltila úplně nová katastrofa. Její matka podruhé otěhotněla s Rogarem, s ohledem na její pokročilý věk a podlomené zdraví bylo těhotenství rizikové a porod se extrémně zkomplikoval. Rhaena proto odletěla na Snožár do Bouřlivého konce – ani tehdy nenechala Androwa, aby ji doprovodil. Dorazila však příliš pozdě, až po Alyssyně smrti. Alyssa nedokázala dítě porodit přirozenou cestou a císařský řez, pro který se její manžel rozhodl, pro ni znamenal konec. Znovu se jí proto chopil neskutečný vztek, z úmrtí vinila Rogara, jeho rozhodnutí i to, že Alyssu nutil v tomto věku do dětí, a vyhrožovala mu, že pokud se ještě někdy ožení, osobně ho zabije. A když se na to vrátila domů, přišla předposlední rána.

Dračí kámen náhle zachvátila záhadná epidemie. Nejprve zemřel mistr Culiper. Poté Casella Staunton, septa Maryam, Alayne a Samantha, Rhaeniny nejdražší přítelkyně. Nakonec i Rhaenina sestřenice Lianna Velaryon. Ta zemřela Rhaeně v náručí. Když ji Androw viděl plakat, zeptal se jí, jestli by plakala i pro něj. Rhaena mu dala facku, prohlásila, že chce být sama, načež odpověděl, že bude, protože Lianna byla poslední.

Hrad i ostrov se ocitli v karanténě, dokud si člen malé rady Rego Draz neuvědomil, co se děje – rozpoznal příznaky zemřelých jako otravu jedem Slzy z Lysu. A když tyto novinky poslali Rhaeně, okamžitě pochopila, kdo je travičem. Ostatně Androw se vlastně nesnažil nic popřít. Přiznal se Rhaeně a jejím strážím v Komnatě malovaného stolu. Žárlil prý na její přítelkyně, měl plné zuby jejich posměchu, že ho nikdo nevnímal jako řádného manžela. Rhaena nařídila strážím, aby ho vykleštili a donutili ho sníst jeho pohlavní orgány, ale Androw nehodlal na pomstu čekat. Vyskočil z okna. Rhaena, už bez jediné špetky lítosti, pak nechala jeho tělo nasekat jako krmení pro draky a od té doby v ní i jen jméno Androw vyvolávalo záchvaty vzteku.

Kromě něj ji převážně zachvacovaly smutek, deprese a odtažitost. Když ji třeba přijela navštívit její sestra královna Alysanne, Rhaena na ni nereagovala a třikrát se snažila ji poslat pryč, než se zamkla ve svých komnatách. Alysanne tak strávila čas alespoň s Aereou. Ta ji zase prosila, aby ji odvezla zpátky do hlavního města. To však Rhaena nepovolila. Alysanne podle ní má všechno, zejména její trůn, a to by jí mělo stačit, nedá jí i svou dceru. Nic na tom nezměnila ani hlasitá hádka s Aereou. Předzvěst poslední katastrofy.

Přesto, že Aereu Rhaena poněkud zanedbávala a vlastně s ní nevycházela, podporovala ji, aby si osedlala některého z draků. Což nakonec udělala. Ještě tentýž rok jednoho rána Rhaena zjistila, že Aerea na nádvoří vylezla na záda přímo monstrózního Baleriona a odletěla. Sama tak na Snožár vyrazila do Rudé bašty, kam se Aerea chtěla celou dobu vrátit. Tam ale nebyla a žádné zprávy o jejím pobytu nepřišly ani po sedmi dnech, co Jaehaerys rozeslal po říši havrany. Proto Rhaena začala dceru hledat osobně.

Zkusila Staré město, kde alespoň navštívila druhou dceru Rhaellu. Vysokou zahradu. Chřástalov. Casterlyovu skálu. Dokonce Krásný ostrov, kde ji Franklyn chladně přijal a schvaloval, že se Aerea od matky drží dál. Na to Rhaena připomněla, jak si Snožár užila mrtvolu Androwa a mohla by chtít druhý chod. Diplomatický skandál pro královský dvůr, ale Rhaena jen odletěla dál. Zbytek roku propátrávala kontinent, podle některých zpráv byla viděna na Severu, v horách Dorne a Údolí, nad skalnatými ostrovy a všemi málo dostupnými kouty Západozemí. Potom zkusila Zelenokámen, současný domov její první oblíbenkyně Larissy Velaryon. Nějakou dobu tam zůstala, ale po Aeree stále jako by se zem slehla.

Ukázala se v Králově přístavišti sama až více než rok po svém zmizení, nakažená jakousi děsivou nemocí, která ji ještě tentýž den zabila. A než zprávy o tom dosáhly až na Zelenokámen, stihli už Aereu zpopelnit. Rhaena jen obdržela její popel. Odmítla přitom nabídku uložit ho na Dračím kameni, kde to Aerea nesnášela. Místo toho ho na Snožár vypustila do větru. Aerea podle ní chtěla letět.

Vdova Rhaena

Po všech těchto životních tragédiích už se Rhaena nepřekvapivě nechtěla vrátit do Králova přístaviště ani na Dračí kámen, obě místa pro ni byla plná hořkých vzpomínek. Ani nestála o Zelenokámen, prý byla Larissa už jen duchem její minulosti. Odmítla i návrh Alysanne, aby se provdala počtvrté. Místo toho se usadila ve Vdovině věži Harrenova jako host rodu Towersů, respektive jeho posledního lorda, nemocného a zchudlého chlapce Maegora Towerse. A když v roce 61 Maegor zemřel, přijala jeho malou posádku za svou vlastní.

Jednou ročně také navštěvovala Rhaellu, ale jinak zůstávala v Harrenově, osamělá, bez touhy po společnosti. Třeba i hostila cestovatele, kteří se v Harrenově ukázali, ale nikdy je nevyhledávala. Nikdy ani nevycestovala. A jak jí bělely vlasy, prostí lidé v Říčních krajinách jí začali označovat za čarodějnici. A tak to bylo až do její smrti v roce 73 v jejích padesáti letech, kdy v Harrenově spálili její tělo a uložili její popel.

Foto: Samantha Altarozzi, Warp Speed, Talpress