Game of Thrones(Hra o trůny)

Rod Rogareů

Rogareové bývali bohatou, mocnou bankéřskou dynastií. Sídlili v Lysu, pocházeli z Valyrie a tedy se pyšnili typickou valyrijskou podobou. Není známo, o jak starou rodinu šlo, ani zda ve Svobodných městech stále žijí jejich potomci. Není to nepravděpodobné, jejich krev se dostala i mezi Targaryeny. Ale největší moci a slávy dosáhli v Lysu a kupodivu i v Západozemí po občanské válce Tanec draků mezi Aegonem II. a Rhaenyrou Targaryen a po následné válce Dcer, měst Tyroše, Myru a Lysu.

Úspěch v Lysu

Rogareové v Lysu vlastnili úspěšnou banku a jejich prsty dosáhly i za Úzké moře. Drazenko Rogare, bratr hlavy rodiny Lysandra, byl jedním z vyslanců Lysu u dvora princezny Dorne Aliandry Martell. Respektive tam nejspíš působil i za vlády jejího otce, protože jeho a Lysandra považovali za tvůrce spojenectví Dorne s Trirarchií, královstvím měst Tyroše, Myru a Lysu, utvořeným ještě před Aliandřiným usednutím na trůn. A nakonec se s Aliandrou oženil. Stal se tak princem chotěm Dorne a Aliandra mu udělila (víceméně formální) titul lorda Kamenoschodů. Jen se z dostupných zdrojů nepodává, jestli měli děti, nebo jestli se Aliandra provdala podruhé, nebo jestli po ní dědili jiní příbuzní.

Už předtím ale Rogareové rostli i v Lysu, ještě za existence Triarchie, a využili i jejího konce. Triarchii v Tanci draků přesvědčila k pomoci strana Aegona II., pro něhož Triarchie vyplenila za cenu těžkých ztrát Náplavomarku. Rovněž se jim povedl kardinální úlovek – zajali loď, na níž se plavil Rhaenyřin nejmladší syn, sedmiletý princ Viserys Targaryen. Toho si jako zajatce přivlastnil admirál Sharako Lohar z Lysu a později ho prodal magistrovi Bambarrovi Bazannemu.

Jenomže Myr a Tyroš obvinili Sharaka, že obětoval jejich lodě a lysénské šetřil, zabili ho v nesouvisející potyčce, Lys to měl za politickou vraždu, takže přišly vraždy na oplátku a nakonec, ač v Západozemí Tanec draků konečně ustal, se rozpoutala válka uvnitř Triarchie a její kolaps. Bambarra zradili žoldáci ve Svárlivých zemích a Viserys se dostal právě k Lysandrovi Rogareovi. Ten s ohledem na údajnou nápadnou chlapcovu krásu mínil udělat z něj kurtizánu, dokud Viserys nepřiznal, kdo je. Tehdy Lysandro rychle plány přehodnotil, západozemského prince oženil se svou nejmladší dcerou Larrou, ačkoli mu nebylo víc než dvanáct a Larra byla o sedm let starší. Také využil ztrát svých oponentů během války Dcer, vecpal se na jejich místo a prohlásil se prvním magistrem pro život. Načež mu lidé začali říkat Lysandro Veliký a na druhou stranu posléze jeho vládě sametová tyranie.

Sedm království o tom zatím nemělo ani tušení. Jen ambiciózní pobočník Unwin Peake hodlal vyřešit své antipatie k lordu Alynu Velaryonovi, když ho poslal vyřídit železné pustošící západní pobřeží. Doufal, že Alyn při tom padne. Ten ale přežil a na zpáteční cestě se zastavil ve Slunečním oštěpu v Dorne. Kde uslyšel nečekané novinky. Drazenko se během hostiny na oslavu Panny mimochodem zmínil, že princ Viserys, považovaný za mrtvého, je ve skutečnosti rukojmím a zetěm jeho bratra Lysandra.

Alyn se tak místo návratu do Králova přístaviště hned druhý den vydal do Lysu, aby jednal o Viserysově propuštění. A to Rogarey vystřelilo do ještě větších výšin navzdory chaosu a ostrým sporům mezi bohatými rodinami a magistry v Lysu po pádu Triarchie. Alyn totiž souhlasil, aby Železný trůn vyplatil sto tisíc zlatých dragonů, souhlasil využít banku Rogareů v Západozemí, potvrdit Viserysovo manželství s Larrou, a souhlasil s tím, že spolu s ní a Viserysem do Západozemí odplují i tři Lysandrovi nejmladší synové, jimž věnují lordský titul. Moredo jako velitel Lařiných stráží, Lotho, aby otevřel pobočku banky v Králově přístavišti, a Roggerio.

Úspěch v Západozemí

Návrat prince Viseryse velmi potěšil jeho staršího bratra, nezletilého krále Aegona III., i královský dvůr. Pouze pobočníka Unwina Peaka rozzuřila vyplacená částka výkupného, stejně jako odsouhlasení přesunu prostředků trůnu ze Železné banky Braavosu do banky Rogareů, respektive nové pobočky na Visenyině kopci v Králově přístavišti. Načež lord Peake ještě i z dalších důvodů, kvůli neúspěchům a své neoblibě u dvora, odstoupil z pozice a nahradil ho nepříliš razantní lord Thaddeus Rowan. V Sedmi královstvích tudíž mohlo čtyři roky po Tanci draků nastat lysénské jaro, úspěšné, zvelebující jaro Aegona III.

Královo přístaviště i další města prosperovala díky čilému obchodu s Lysem, Braavosem, Myrem, Pentosem a Tyroší, a díky bance Rogareů a jejím kontaktům v Essosu. Ta se na čas stala dokonce silnější institucí než Železná banka Braavosu. Moc Rogareů také pomohla zmenšit vliv Aegonových regentů, což mnohým zpočátku vyhovovalo. Larra se rovněž s manželem nastěhovala do Rudé bašty a narodil se jim, v roce následujícím po jejich příjezdu ke dvoru, syn Aegon, pojmenovaný po jeho strýci Aegonovi III., což říše nadšeně oslavovala.

Lotho měl s bankou a rozšiřováním moci také docela úspěch. Takový, až se někteří obávali, aby se nestal příliš mocným. A ačkoli podle arcimistra Gyldayna bylo toto podezření způsobeno v podstatě nevraživostí vůči cizozemskému původu, Lotho si skutečně kupoval přátele a přízeň zlatem. I Roggerio měl úspěch. Otevřel luxusní polštářový dům Mořská panna u Říční brány, opulentní zařízení plné exotických zvířat jako papoušci a opice, exotických prostitutek z každého kouta světa, desetkrát dražších než běžné. Nikdy neměl prázdno, navštěvovali ho hlavně důležití lordi, rytíři a bohatí obchodníci a Roggerio se o své zařízení také dobře staral – třeba zakázal vstup žoldáka Tessaria Tygra, když uhodil jednu z jeho dívek.

Vysoký, strohý, blonďatý a modrooký Moredo na tom rovněž nebyl zle. Byl voják, vládl valyrijským mečem Pravda, nejprve působil jako velitel sestřiných stráží, a ačkoli na rozdíl od svých bratrů nemluvil plynně společnou řečí, ocitl se dokonce v čele západozemské armády. V Údolí totiž po smrti bezdětné lady Jeyne Arryn vypukla válka o nástupnictví a v ní zabili jednoho z králových regentů. Načež Thaddeus Rowan pověřil Moreda velením zasahující armády. Akorát to nebyla moc dobrá volba, protože jak Moredo moc dobře nemluvil a nerozuměl, těžko komunikoval se svými západozemskými muži a o stovky přišel už při dobývání Města racků.

Pouze Larra měla od začátku problémy. Považovali ji za velkou krásku. Byla vysoká, štíhlá, měla bledou kůži, stříbrozlaté vlasy a fialové oči. Jako Targaryeni. Jenže stejně jako Západozemci veskrze odmítli přijmout cizost Rogareů, odmítla Larra přijmout Západozemí. Plynně mluvila vznešenou valyrijštinou a nářečími Lysu, Myru, Tyroše a Volantisu, ale ne společnou řečí, ani se ji nepokusila naučit, raději používala tlumočníky. Měla lysénské služebnictvo, strážné. Držela se lysénské kultury, oblékala se podle lysénské módy, poslouchala hudbu svého lysénského strážného Sandoqa Stína, jenž hrál na cizí velký strunný nástroj. Uctívala lysénské bohy jako Panteru, Yndrose, Bakkalona a Saagaela. Dokonce si přála, aby Aegonovi požehnali její bohové, ač byl pomazaný ve světle víry v Sedm. Měšťané ji tak rychle přestali mít rádi a začali o ní šířit pomluvy.

Do a z jejích komnat například často chodily kočky a lidé si začali říkat, že jsou to její špehové, nebo že se Larra dokáže přeměnit na kočku. Že se jako akolyté Yndrose umí měnit z muže na ženu a naopak a navštěvuje jako muž nevěstince. Kdykoli se ztratilo dítě, připomněli si, že uctívá Saagaela. A nakonec vyslovovali obavy, že Rogareové budou vládnout Sedmi královstvím a Larra bude tahat za nitky jejich i Targaryenů.

Nikoli kupodivu tak toto lysénské jaro vlastně trvalo zhruba jen rok. Lidé si oblíbili hospodářský růst, nikdy přímo Rogarey. Začali je pomalu vinit ze všeho špatného. Navíc existovaly i další vážné problémy. Thaddeus Rowan nebyl moc schopný. Neuměl se vypořádat s hladem na Severu, nástupnickými boji v Údolí a na Železných ostrovech. Pak vyvstalo údajné zlé znamení – z dračího vejce dcery Alyna Velaryona a Baely Targaryen se vylíhlo monstrum. Zatímco všichni ostatní draci pomírali. A někdo otrávil přítele Aegona III., válečného sirotka a údajného bastarda Targaryenů, Gaemona Plavovlasého. Zkrátka se navzdory ekonomickým úspěchům začala říší jako nový mor šířit špatná nálada.

Až přišel poslední hřebík do rakve. Drazenko se udusil na slanině a další den se s Lysandrem potopila jeho bárka, podle mnohých obojí rukou najatých asasínů Mužů bez tváře. Což znamenalo po strmém růstu ještě strmější pád na obou stranách moře.

Lysénský konec

Rodina v Lysu se ocitla v naprostém chaosu. Bez hlavy rodu držící situaci pevně v rukou, bez doživotního magistra Lysandra, se ostatní magistři, obchodníci a princové pokusili dostat co nejrychleji k moci. Začali bojovat mezi sebou, padli Torreo Haen, Silvaro a Penero Panderysové, Moreo Dagareon a Matteno Orthys. Rozjela se série úkladných vražd, zrad a nařčení. A Lysandrův dědic Lysaro nedokázal městu vládnout.

Lysaro totiž nebyl mazaný ani trpělivý jako jeho otec. Když kolem něj umírali konkurenti, nakoupil tisícovku Neposkvrněných. Potom si zajistil zvolení do funkce gonfaloniere – měšťany bavil hýřivou zábavou, magistry uplácel neskutečně vysokými dary. Což ho připravilo o finance, a tak začal zpronevěřovat zlato z banky. Podle vlastních slov mínil vyvolat krátkou válku s Tyroší a Myrem, tak by jako gonfaloniere získal slávu, cestu k úřadu prvního magistra a kořist po vydrancování Tyroše a Myru, aby vrátil zlato do banky a obnovil i vlastní bohatství. Jenže ani na takový plán nestačil.

Po městě se začalo říkat, že není dobrý vůdce a banka Rogareů nemusí být solventní. Údajně s tím mohli jako první přijít lidé zaplacení Železnou bankou Braavosu, nicméně brzy si to špitali všichni. A Lysaro i bez toho dost dráždil magistry. Vkladatelé tak začali hromadně stahovat vklady z banky, až nezůstalo, z čeho brát. Načež Lysaro uprostřed noci utekl s třemi postelovými otrokyněmi, šesti sluhy, stovkou Neposkvrněných a zbytkem zlata. Zato manželku a dcery v Lysu nechal.

Bohatí z Lysu okamžitě zakročili proti ostatním Rogareům. Zabrali prázdnou banku, palác, jejich panství, mola, skladiště, nevěstince a většinu galér. Lysarův bratr Drako zmizel do Volantisu a jejich sestra Marra požádala o útočiště v lysénském chrámu Yndrose, kam utekla v přestrojení za muže. Nic však nezachránilo ostatní sourozence.

Fredo, jenž zdědil otcův polštářový dům Voňavá zahrada, popíral jakýkoli podíl na pádu banky. Magistři mu nevěřili, zabavili mu Voňavou zahradu, ačkoli se ji sám snažil prodat, a prodali i jeho otroky, aby nahradili škody. Což stačilo asi na desetinu dluhu, takže do otroctví prodali i Fredovy dcery a dcery jeho sestry Lysary, z nichž udělali postelové otrokyně ve Voňavé zahradě. Další otroky pak udělali minimálně z některých z šestnácti Lysandrových bastardů a dalších příbuzných.

Přímo Lysara, která zdědila otcův palác, rovněž popírala povědomí o problémech banky, nicméně rovněž ji zatkli a magistr Tigaro Moraqos prohlásil, že měla vědět, a dav mu velmi hlasitě dával za pravdu. Takže jí zabavili palác, zlato, drahokamy, róby, samozřejmě dcery, aby se i ona podílela na úhradě škod. Není ale známo, zda sama upadla do otroctví, pravděpodobně nikoli. O majetek přitom přišla i schovaná Marra. I ona prohlašovala svou nevinu, a když probíhaly soudy s jejími sourozenci, ocitla se mezi zabaveným majetkem i její knihovna zděděná po otci. Ani Mařin další osud pak není znám.

A nejhůř nakonec dopadl Lysaro. Chytili ho ve Volon Therysu, kde čekal, až ho s poslední dvacítkou Neposkvrněných (ostatní musel cestou prodat) člun převeze na druhý břeh Rhoyne. Neposkvrnění mu nedokázali pomoct, všichni padli v krátkém boji u doků, a Lysara odvezli do Volantisu. Tam už byl Drako, který utekl na své galáře s loděmi zděděnými po otci, než ho stihli postavit před soud (ovšem za každou zachráněnou loď ztratil devět i s nákladem, a k tomu doky a sklady), a triarchové Volantisu mu nabídli pro něj Lysara vykoupit. Ovšem Drako nad bratrem zlomil hůl a navrhl, ať ho raději prodají zpátky do Lysu. Což triarchové udělali, poslali ho přikovaného k veslu na otrokářské lodi.

V Lysu pak i Lysara čekal soud. Při něm se ještě pokusil zachránit. Na dotaz, co udělal se zlatem z banky, začal ukazovat na magistry, které podplatil, a stihl jich označit asi tucet, jenže to nepomohlo. Označení i ostatní „taktně“ přijímání úplatků ignorovali a odhlasovali jeho odsouzení. Nechali ho nahého přikovat ke sloupu před Chrámem obchodu, kde ho mohli bičovat všichni, které poškodil, čím vyšší škoda, tím víc ran. Podle záznamů dokonce i Fredo a Lysara využili příležitosti ho zbičovat. A Lysaro zemřel sedm hodin po započetí trestu, přičemž jeho tělo zůstalo ležet v okovech.

Západozemský konec

Jelikož o moc přišla rodina Rogareů v Lysu, přišli o ni i Rogareové v Západozemí, když neměli žádnou podporu ze zámoří a místní byli, ať už kvůli oprávněným obavám nebo nedůvodným antipatiím, čím dál více proti nim. Sílily zejména hlasy o příliš vysokém vlivu na říši a snaze zmocnit se trůnu. Své prekérní situace si přitom byli Rogareové vědomi.

Když zvěsti o pádu rodiny dosáhly Města racků, Moredo se vzdal velení armády, předal ji do rukou Alynu Velaryonovi a odplul do Braavosu, kde získal od držitelů klíčů Železné banky zlato. V Tyroši pak najal lodě a žoldáky a připravoval odvetný útok na Lys. Arcimistr Gyldayn ve své kronice neuvádí žádné detaily o jeho dalším postupu a žádné se nepodávají ani z jiných záznamů. Jen protože se mu podařilo po třech letech vyzvednout Lysarovy kosti stále připoutané ke sloupu a uložit je do rodinné hrobky, musel mít alespoň částečný úspěch.

Ne tak docela jeho zbylí sourozenci v Králově přístavišti. Proti povídačkám a jejich osočování už nestála žádná zámořská síla, a tak u královského dvora otevřeně obvinili Rogarey a jejich údajné pomocníky ze spiknutí za účelem svržení Aegona III. Zapletený do něj měl být i pobočník Thaddeus Rowan, jehož zatkli s jeho synovcem a čtyřiceti služebníky a podrobili tortuře, zatímco rada Aegonových regentů, jež se s Rogarey rok přetahovala o vliv nad králem, ihned jmenovala na jeho místo lorda velitele Královské gardy sera Marstona Vodského, a uložila mu zatknout i Rogarey. Nutno podotknout, že Marstona do gardy jmenoval ještě odvržený, ambiciozní Unwin Peake.

Lotho, majitel banky v Králově přístavišti, se k tomu po smrti otce a Lysarových neúspěších rychle začal propadat do dluhů a defraudoval banku stejně jako Lysaro, načež se pokusil odjet z Králova přístaviště, než na to přijdou a dopadne stejně jako Lysaro. Ovšem Marston byl rychlejší. Zatkl Lotha i Roggeria, akorát je jako švagry prince Viseryse uvěznil v Pobočníkově věži namísto v černé cele. Načež promptně zabral jejich banku na Visenyině kopci a poslal sera Amauryho Peaka z Královské gardy s dvanácti muži pro Larru.

Larra se se svými dvorními dámami, manželem, šaškem Hříbečkem a Aegonem III. s jeho královnou Daenaerou tou dobou nacházela v Maegorově pevnosti Rudé bašty a Aegon a Viserys (nutno mít na paměti, že jim tehdy bylo asi patnáct a třináct) zcela odmítli spolupracovat. Zakázali Amaurymu vstoupit do pevnosti, Viserys položil na padací most k pevnosti sekeru a varoval Amauryho, aby ji nepřekračoval. Když to i tak udělali, vynořil se Lařin strážný Sandoq a všechny zabil. Což královským bratrům umožnilo stáhnout se do pevnosti, spustit mříže, zvednout most, zajmout uvnitř jediného gardistu Raynarda Ruskyna, a zůstat celkem osmnáct dní.

Neměli vůbec dost mužů, aby se ubránili případnému násilnému vstupu, jenomže Marston si nepřál zneuctít svůj bílý plášť příkazem k útoku na krále, jehož má chránit. Tudíž se rozhodl krále a prince přesvědčit, aby pevnost opustili. Poměrně marně. Tím zahájil takzvané tajné obléhání.

Obyvatelé Maegorovy pevnosti vydrželi dvanáct dnů. Na to jim přivedli Thaddeuse Rowana, jenž po dlouhých dnech mučení přiznal účast na spiknutí Rogareů zabít Aegona jedem Slzy z Lysu a dosadit na trůn Viseryse, i na vykradení banky Rogareů a podvedení západozemské šlechty. Aby krále a prince přesvědčili vydat Larru a její lidi. Jenže králi ani princi se to celé nezdálo. Viserys se začal vyptávat na další otázky a Thaddeus, oslabený mučením, odpovídal velmi rychle, poddajně, pasivně. I šašek Hříbeček měl podezření, tudíž se ho zeptal, jestli také otrávil před Tancem draků Viseryse I. Thaddeus se bez zaváhání přiznal. Všichni tak pochopili, jak je zlomený mučením, říká jen to, co chtějí mučitelé slyšet, aby zastavil bolest, jak jsou jeho přiznání k ničemu a jak evidentně existuje úplně jiné spiknutí. Aegon tak místo vydání Larry nařídil zatčení všech, kteří se podíleli na tortuře. Tím byla snaha dotlačit Rogarey až na popraviště prakticky zmařena.

Marston zapověděl rozkazy rady regentů a začal znovu plnit ty královy. Tedy zatýkal informátory a původce falešných oznámení. Následovala další vlna násilných potyček a obviňování a brzy se odhalila konspirace za svržením nikoli Aegona, ale Rogareů. A na té se právě podílel Amaury a další muži dosazení do úřadů Unwinem Paekem (jen jemu se vina neprokázala), kapitáni městských bran, dámy královny Daenaery a některé další šlechtičny. Dokonce i septon Bernard z vedlejší rodové větve Peaků, podle něhož bylo součástí plánu zbavit se Rogareů, i to, z čeho je obviňovali – tedy rovněž melancholického Aegona ve věčných depresích, na trůn by jako lepší král usedl vdovec Viserys a vzal si řádnou západozemskou královnu. Zatímco jiní se chtěli skutečně zbavit čistě vlivu Rogareů a další zase toužili po jejich pozicích.

I tehdy ale Aegon, Viserys, Larra a Daenaera zůstávali nedůvěřiví, neopouštěli pevnost. Teprve když za dalších šest dní na vlastní oči viděli, jak velmistr Munkun na Aegonův rozkaz vyslal havrany několika věrným velkým lordům, vyšli ven. Ač velký podíl na tom nepochybně měl i fakt, že jim došlo jídlo.

Nebylo se už však čeho bát. Naopak se naplánovaly velké soudní procesy, na něž, tedy vidět soud o pokusu o puč a vidět pád Rogareů, se sjeli šlechtici z celé říše. Stalo se z nich největší shromáždění od Velkého koncilu v Harrenově. Z obviněných z konspirace proti Aegonovi a Rogareům přitom osm lidí zemřelo ještě před soudem, šestnáct uteklo, třináct se přiznalo a pět bylo souzeno, když prohlašovali svou nevinnu. Někteří odešli na Zeď, septon Bernard strávil zbytek života v tichém pokání v Hvězdném septu, dámy se přidaly k církvi nebo je provdali dost daleko ode dvora, a někteří i padli v rozsouzení soubojem.

Nicméně banku Rogareů v Králově přístavišti stále defraudoval Lotho, dostal do insolvence tisíce šlechticů a obchodníků, jen někteří byli částečně kompenzováni daňovou reformou. Proto zbrusu nový pobočník lord Torrhen Manderly před soud postavil i Lotha a Roggeria. Lotha obvinili z podvodu a krádeže, uznali ho vinným a dostal možnost přidat se k Noční hlídce nebo přijít o pravou ruku jako obyčejný zloděj. Lotho byl levák, takže si zvolil sekyru, a nakonec odjel na pozvání lady Samathy Tarly a jejího milence lorda Hightowera, aby založil banku Starého města.

Zbýval pak soud s Roggeriem, jenž už prakticky neměl na čem stát. Roggerio nebyl bankéř, žádná obvinění proti němu neobstála. I tak ho Torrhen odsoudil k sedmi ranám bičem. Když se Roggerio ptal proč, odpověděl: „Za to, že jsi natřikrát zatracený Lyséňan.“ Tedy ten největší problém, jakému Rogareové v Západozemí čelili, skutečně byl jejich cizí původ a kultura. A když si svůj trest odpykal, prodal svůj nevěstinec Mořská panna i ostatní majetek, aby koupil vekou kogu. Pojmenoval ji Dcera mořské panny, udělal z ní polštářový dům s plachtami, vyplul z Králova přístaviště a plavil se mezi přístavy na Úzkém moři, kde obchodoval s vínem a potěšením.

Soudům, i těm s bratry, přitom přihlížela i Larra, patrně zcela nevinná a už těhotná s druhým potomkem. Nad rozsudky nad Lothem a Roggeriem plakala a její život v Králově přístavišti po ztrátě celé lysénské rodiny vzal rychlý spád. Ve večer Dnu Kováře porodila syna Aemona, o dva roky později dceru Naerys, a jelikož se nikdy necítila součástí dvora, nikdy v Západozemí nebyla opravdu šťastná, rok na to odjela do Lysu, kde z neznámých příčin o pět let později zemřela. Což Viseryse, jinak okouzlujícího mladíka, zanechalo strohým a rozmrzelým, že ho a jejich děti opustila. Na druhou stranu, o spoustu let později se sám stal králem, po něm jeho a Lařin Aegon IV. s Naerys jako královnou a zbytek dynastie Targaryenů tak stále má i lysénskou krev Rogareů.

Foto: HBO