Našli jste chybu ve vysílání? Nemůžete se dopídit českých titulků? Chtěli byste se o tento seriál starat? Napište nám!
Historie v obrazech: Epizoda 4
Cholera si vybírá své oběti, novomanželé Francatelliovi začínají život mimo královský palác a princ Albert vede svou vlastní malou bitvu na univerzitní půdě. I tentokrát vám přinášíme historické obrázky, které se vztahují ke čtvrté epizodě třetí série.
1. Čtvrť Seven Dials v Londýně
Pan a paní Francatelli si zařizují svoje hnízdečko v londýnské čtvrti Seven Dials.
V současné době ve stejné čtvrti v srdci londýnského West Endu najdete módní obchůdky a restaurace. Na počátku 19. století nebyla ale ničím víc než jednou z největších chudinských čtvrtí hlavního města. Britský podnikatel a politik Thomas Neale navrhl územní plán oblasti tak, že všechny ulice směřují k jednomu bodu. V místě, kde se setkávají, stál kamenný sloup se slunečními hodinami ve směru každé z ulic.
Neale doufal, že jeho návrh přitáhne bohatší obyvatele. Opak se ale stal pravdou a hlavními osadníky se stali především imigranti a chudí dělníci. Brzy byla oblast přelidněná a Seven Dials se stalo synonymem chudoby a kriminality.
Avšak pro ty, kteří se propracovali k určitému obnosu peněz, byly levné nemovitosti příležitostí k novému začátku. Ve 40. letech 19. století se zde navíc pořádalo mnoho chartistických kampaní.
(Foto: Masterpiece)
2. Princ Albert rektorem Cambridgské univerzity
Po smrti vévody z Northumberlandu v roce 1847 hledala Cambridgská univerzita náhradu pozici rektora. Velký zájem prince Alberta o vyšší vzdělání z něj činil vhodného kandidáta na tuto prestižní roli. Princova nominace však zdvihla nejedno obočí – princ byl Němec, nebyl cambridgeským absolventem a bylo mu pouhých 27 let.
I přesto, že princovo zvolení mělo být pouhou formalitou, došlo ke konkurenční nominaci hraběte z Powis. Hrabě byl bývalým studentem univerzity, pocházel z vysoce respektované britské rodiny a svatbou se stal členem rodiny zesnulého vévody Northumberlanda.
Princ chtěl svou kandidaturu stáhnout, ale skupina jeho věrných příznivců ho přesvědčila, aby vytrval. Volbu nakonec princ skutečně vyhrál a 25. března 1847 byl při ceremoniálu v Buckinghamském paláci jmenován do nového úřadu.
Princ v rektorském taláru v r. 1849(Foto: Masterpiece)
3. Epidemie cholery 1854
V září 1854, tedy o několik let později, než je zobrazeno ve čtvrté epizodě, se v londýnské čtvrti Soho rozšířila epidemie cholery. Dle tehdejší tzv. Miasma teorie byl zdrojem nákazy zkažený vzduch z tlejících odpadků. John Snow ale o její správnosti nebyl přesvědčen.
Po rozmluvách s rodinami a prozkoumáním oblasti označil Snow epicentrum nákazy, která během 3 dnů usmrtila 127 osob v okolí Broad street. Pojítkem obětí byla voda, kterou si nemocní obyvatelé Broad street čerpali z veřejné pumpy na ulici. V polovině 19. století byl londýnský vodovodní systém stále značně nedokonalý. Docházelo především ke znečišťování spodních vod splašky. Rozborem vzorků vody z pumpy Snow odhalil neznámou bakterii, která byla ve vodě přítomná a vyřazením pumpy z provozu došlo k zastavení epidemie.
Královna se s doktorem Snowem skutečně setkala, jen ne v případě jeho šetření šíření cholery. Byl totiž jejím lékařem při sedmém porodu.
vlevo: John Snow v r. 1856, vpravo: mapa Broad Street s doktorovými zápisky (Foto: Masterpiece)
4. Švédský slavík
Ve čtvrté epizodě jsme svědky uměleckého vystoupení švédské operní pěvkyně známé jako Jenny Lind.
Johanna Maria Lind se narodila v roce 1820 ve Stockholmu jako nemanželské dítě a první léta života prožila v dětském domově. V devíti letech si její okolí nemohlo nevšimnout jejího andělského hlásku a Jenny byla přijata do angažmá v Královském divadle ve Stockholmu. Průlomovou rolí „švédského slavíka“ se stala postava Agáty v opeře Čarostřelec skladatele Carla Maria von Webera. V 18 letech byla Jenny již považována za velkou operní divu, úspěchy sklízela po celé Evropě a stala se také oblíbenkyní královny Viktorie, která byla přítomna také jejímu poslednímu vystoupení před odchodem do „operního důchodu“ v r. 1849.
To ale nebyl ani zdaleka konec její kariéry. V roce 1850 ji P. T. Barnum přesvědčil k dvouletému turné po Americe. Turné bylo velmi úspěšné a přilákalo tisícovky diváků.
(Foto: Masterpiece)
5. Charles Elmé Francatelli
Muž s italskými kořeny a vášní pro pečená sladká pokušení se narodil v Londýně roku 1805, ale dětství strávil ve Francii, kde získal i své kuchařské vzdělání. Při svém návratu do Anglie měl již velmi bohatý životopis – vařil třeba i pro hraběte. Šéfkuchařem královské domácnosti se stal v roce 1840.
Hlavní doménou Francatelliho byl smysl pro detail a umělecká stránka, kterou přidával ke způsobu servírování pokrmů. Zasloužil se také o zařazení dezertů jako zmrzlina v kornoutu na královský jídelníček. Ve službách královny Viktorie pracoval pouze 2 roky. Roku 1863 ale přijal post vrchního kuchaře korunního prince Alberta.
Je také autorem několika knih. Jednou z nich je Moderní kuchař z roku 1845. Tato kuchařka je určena pro vyšší a střední třídu a stala se velmi oblíbenou. Byla dokonce vydána hned ve 12 vydáních.
Rytina zobrazující Charlese Francatelliho z knihy „Moderní kuchař“ 1845 (Foto: Masterpiece)
6. Florence Nightingaleová
Dáma s lucernou se narodila roku 1820 ve Florencii do zámožné rodiny. Již od dětství prokazovala hluboké sociální cítění a co začalo navštěvováním nemocných v jejich domovech, se nakonec stalo životním posláním. Roku 1845 se stala zdravotní cestou a své obzory rozšiřovala působením v nemocnicích v Německu, Francii a v Řecku. Po návratu do Londýna pracovala jako vrchní sestra v Institutu péče o nemocné dámy.
Nejvíce se proslavila poskytováním pomoci vojákům bojujícím v Krymské válce. Proti únavě, špatné výživě a životním podmínkám se Florence snažila bojovat hlavně s pomocí hygienických opatření, jako je pravidelná výměna ložního prádla, adekvátní osvětlení, pravidelné větrání, zdravější strava a lepší jídelní vybavení. Její oblíbenost jí přinesla i přátelský vztah s královnou Viktorií.
Celkem vydala Florence 200 knih, dokumentů, zpráv a letáků věnujících se sociálním problémům, záležitostem ovlivňujícím zdraví, efektivitě a nemocniční administrativě britské armády, a pomohla tak reformovat britské zdravotnictví k lepšímu.
Florence v roce 1858 (Foto: PD US Goodman Wikimedia Commons )
Diskuze /0