S03E08: The Return - Part 8
Ray zastřelí zlého Coopera, kolem kterého se shromáždí šest temných mužů. Ray uvidí černou kouli s tváří Boba. Zlý Cooper znovu ožívá. Obr sleduje jadernou zkoušku z roku 1945 a pokus o uvolnění Boba v proudu hmoty. Při obrově levitaci se vytváří zlatá koule s obrazem Laury Palmerové, kterou seňorita Dido posílá na Zem. Woodsman vstupuje do rozhlasové stanice a do éteru opakovaně pronáší čtyři věty, které způsobí, že posluchači upadnou do bezvědomí. Do úst dívky vstupuje stvoření.
Díl spíš připomínal Mullholand drive, než staré Twin Peaks… A mě se líbil. Vím, o co se tam jedná? Ne. Vadí mi to? Ne.
No oslavovat a tleskat lze čemukoli, ale tohle už nemá z Twin Peaks nic společného, Lynch se topí ve vlastním psycho světě a troufám si říct, že po tomto cvok hause díle budou diváci ubývat, kdysi jsem tento seriál hltal a staré série viděl několikrát,ale u této si říkám, panebože za co a někde v posledních místech naděje mé mysli si stále říkám, to dokoukáš už jen deset…
Question: Takže Bob vznikl díky Hirošimě? WTF
Ani neviem ako začať. Čisté psycho. Lynch tu posunul surrealizmus na úplne inú úroveň. Vytvoril novú kategóriu, ktorú zabral sám pre seba. Neviem, či sa k tomuto niekto priblíži, resp. či sa vôbec bude chcieť priblížiť.
Tento diel presahuje hranicu 100%. Nejde o to, že som videl možno garmonboziu, špirálu dejín s novou šancou vo fungujúcom božom stroji, ale o tú čistú interakciu (mindfuck) s Lynchovým obrazovým videním a rozprávaním. Intenzita je blízka záverečnému dielu série 2 a koncu filmu TP-FWWM. Pre mňa je tento diel jeden z artových vrcholov série 3. Ak bolo zrodené zlo, bolo zrodené aj dobro (vôľa človeka ubrániť sa zlu) a jeho šanca bojovať v špirále času, keď sú veci podobné, ale nie totožné… Lynchovým bojiskom nie je vesmír ani Zem, ale myseľ človeka.
Rád bych věřil, že (1) nebudeme muset čekat dalších 25 let na (částečné) vysvětlení a (2) tohle byla nejšílenější epizoda seriálu. Ale přinejmenším na to druhé nejsem dost naivní. S trochou cynické nadsázky bych řekl, že dnešní epizoda vysvětluje dvě věci. Za prvé ten záblesk příčetnosti v minulé epizodě: kdyby tohle Lynch vybalil po prvních šesti, na osmou už by se asi dívali jen hardcore fans, kteří mu odtleskají cokoli. A za druhé vynechanou epizodu příští týden: po tomhle člověk prostě potřebuje čas, aby se vzpamatoval.
Pro tento díl tu není stupnice hodnocení. Naprosto ojedinělá záležitost, která nemá v současné audiovizuální tvorbě konkurenci. David Lynch nám nechává nahlédnout do své obskurní mysli. Je to ryzí surrealismus. Toto není pro tuctové konzumenty. A pokud už někdo hledá nějaké vysvětlení, berte to jako zrození zla.
Scéna 1945 byla … no nepopsatelná :)
Úplně jsem nepochopila o čem tenhle díl měl být, fakt jsem místy měla chuť to radši přetočit. Jen doufám, že tak slabý díl už se neobjeví.