Santa Claus
Ať už ho milujeme nebo nenávidíme, všichni víme, jak vypadá. Zavalitý postarší pán v červeném oblečku s černým páskem a černými botami. V ruce třímá napěchovaný pytel dárků, do obydlí se dostává zásadně komínem a venku na něj čekají sobi, zapřažení u saní. Ano, řeč je o Santa Clausovi. Knihovníci nám podávají hezčí nekomerčnější obrázek, podívejme se tedy, odkud se Santa vzal doopravdy.
Původní „Santa“ byl svatý Mikuláš, tedy mladý kněz, který se kolem roku 300 stal biskupem v Myře (dnešní Turecko). Avšak krátce po jeho jmenování dochází k pronásledování křesťanů za Galeria Valeria Maximina a Mikuláš se roku 310 dostává do zajetí, kde ho mučí. Jeho zranění jsou patrná ještě roku 325, kdy vystupuje na koncilu Nicejském.
Podle pověsti se staral o chudé děti, kterým rozdal celý svůj majetek, ale jelikož prý jednou pomohl námořníkům na potápějící se lodi, je někdy vyobrazen s kotvou v ruce, jakožto ochránce námořníků. Mimo jiné je i patronem Ruska. Jeden chudý šlechtic prý poslal své tři dcery, aby se živily prací v nevěstinci. V noci jim Mikuláš každé daroval po měšci zlaťáků, aby se mohly vdát a zachránil je tak před takovým osudem. V té době se údajně oblékal do červené. Ví se, že zemřel 6. prosince, ale rok úmrtí je přibližný, mělo by to být mezi léty 345 – 351.
I po smrti zůstává na mnohých místech světa velmi populární. Pro tento článek je ale důležité, že si ho oblíbili v Holandsku, protože s Holanďany se Mikuláš dostává v 17. století do Ameriky, samozřejmě s holandským jménem a totiž jako Sinter Klass neboli Sint Nikolaas. V letech 1773 a 1774 Holanďané pořádají v New Yorku setkání k výročí jeho úmrtí, což se dostává i do novin a tudíž i do obecného podvědomí.
Roku 1804 John Pintard na večírku New Yorkské historické společnosti rozdává dřevořezby s podobiznou Nikolaase. A pak už to šlo ráz na ráz. Tady knížka, tuhle básnička, sem tam nějaký obrázek. Jednou byl Sinter v modré, podruhé v zelené, malý nos, velký nos, žluté ponožky… Kvůli výslovnosti se jméno mění na Santa Klaus.
Dárky se k Vánocům začínají rozdávat na začátku 19. století. Kolem roku 1940 se pak v novinách poprvé objevují speciální rubriky s reklamou k vánočním dárkům. První model Santa Clause měli ve Filadelfii roku 1841 a od 90. let 19. století posílá Armáda spásy o Vánocích nezaměstnané převlečené za Santu, aby vybírali peníze na charitu.
Důležitým momentem je rok 1822, kdy Clement Clarke Moore píše báseň pro své dcery – Návštěva svatého Mikuláše. Mimo jiné v ní zmiňuje zavalitost, a že Santa chodí na návštěvu komínem. Není jisté, co posbíral z pověstí a co si vymyslel, ale jeho vánoční příběh se stává velmi populárním a vlastně sjednocuje představu o svatém Mikuláši. Roku 1881 vydává Harper's Weekly komiks od Thomase Nasta, kde vystupuje Santa Claus nakreslený podle popisu od Moora. A tak se dostáváme k zavalité postavě, červenému oblečku, pracujícím elfům, Severnímu pólu a paní Clausové. Původně měl osm sobů, o sto let později se přidává devátý sob Rudolf. Avšak nejslavnější obrázek Santa Klause vytvořil Haddon Hubbard „Sunny“ Sundblom, a to ten pro reklamní kampaň Coca Coly. Zřejmě byl opravdu člověkem na svém místě, protože on sám pocházel ze švédské rodiny žijící v Americe a Santu tak velice dobře znal. Za jeden obrázek obdržel 1.000 dolarů (auto se dalo pořídit za 700). Coca Cola pak Santu jednoduše prosadila.
Ráda bych řekla, že ale není pravda, že by obrovská nadnárodní společnost prosadila Santu Clause po celém světě. V Belgii, Nizozemsku, Švédsku… ho měli před tím, než ho v Americe sepsali a nakreslili. Tradice svatého Mikuláše byla více méně rozšířená už před reklamní kampaní. Nikdo ho nikomu „necpe“ byl tu celou dobu. Je to tak, že v různých zemích chodí v různou dobu: 6.12, 24.12., 25.12., 6.1… no, ale necháme Američanům tu pohádku, že všechno stíhá za jednu noc. Konec konců, co většina z nás ví o kvantové fyzice a rychlosti světla.
Na obrázcích si můžete prohlédnout Santu od Sundbloma, dva obrázky samotného autora, jeho vánoční kresbu pro Playboy, jeden s přebalů k Návštěvě svatého Mikuláše, starou Italskou pohlednici či rekonstrukci obličeje skutečného svatého Mikuláše.
Zdroj: TNT
Diskuze /6
tak jako Santu beru okamzite Playmate :-D
Pekný článok, ešte by sa hodilo pripísať rozbor tých ostatných verzií Mikuláša. Hlavne nášho Ježiška a ruského Deda Mráza.
Dúfam, že takýchto článkov venujúcich sa mytológii na pozadí seriálu bude viac. :)
#4 karlik222Na 4. obrázku bude jistě čarodějnice Bofana, která na 3 krále rozdává dárky dětem v Itálii. Jinak jsme si ta děcka ve střední Evropě pěkně rozmazlili. Obdarovává je nejen Mikuláš, ale i Jéžišek. A ještě slavíme ozdobený stromeček, který původně ukradl Rudla Těsnohlídků v panském lese. :-p A když jsme se to pokusili zavést také jako tradici, tak nám to zlí hajní a strážci pořádku zakazují. ;-)
#2 mato1326: náš Ježíšek není verzí Mikuláše… Náš Mikuláš chodí přece 5.12. spolu s čerty a andělem. a Ježíšek nám dává dárky na Vánoce. To je úplně jiná postava.
#5 mato1326#4 karlik222: Áno, to je síce pravda. My slávime Mikuláša veľmi blízko pôvodnej verzii a tradíciám svätého Mikuláša. Avšak náš Ježiško má vzťah so Santa Clausom tým, že u nás rozdáva darčeky v takmer ten istý deň. Zároveň Santa Claus je odvodenina od Mikuláša.
Ak si si to nevšimol, tak niekedy, neviem kedy, sa nám tu rožštiepila postava sv. Mikuláša na Mikuláša, ktorý rozdáva sladkosti 6.12. a Ježiška, ktorý nosí darčeky 24.12..
Mňa by zaujímalo, ako táto tradícia vznikla. To som chcel pôvodne povedať.
#6 LuAn#5 mato1326: Tak jsem popátrala…Ježíšek chodí v Čechách (ale i na Slovensku, v Německu, Maďarsku…) a to proto, že jsme se rozhodli oslavovat narození Ježíše Krista a původně, neobdarovával Ježíšek, ale bohatí chudým dávali „koledu“. Pak se ale začalo připomínat, že to chudí mají navracet malému nemohoucímu Ježíšovi všechnu tu lásku a dobrotu. Ovšem, děti takové věci ještě moc nechápou, proto se začali v rodinách obdarovávat děti (19. století) a dostávali tak dárky „od Ježíška“.