Sherlock

Sherlock Holmes a vražda v Burdž Chalífa (povídka)

TATO POVÍDKA MĚ NAPADLA V SOUVISLOSTI SE SERIÁLEM SHERLOCK, KTERÝ SE ODEHRÁVÁ V SOUČASNOSTI. JE TO VŠAK ČISTĚ MŮJ VÝTVOR S MODERNÍM NÁDECHEM.

ze zápisků doktora J.Watsona, ve dnech 15.4.-24.4.2011

zapsáno v lokacích 221B Baker Street, letadlo Frish Air, Burdž Chalífa v Dubaji

Zase jsem seděl v bytě v Baker Street a poslouchal, jak paní Hudsonová uklízí. Jako obvykle byl Sherlock někde v trapu a já musel sedět a sedět a sedět … něž okolo dvanácté někdo zazvonil. A Sherlock to nebyl. Seběhl jsem dolů otevřít, protože paní Hudsonová odešla láteřit do neznámých končin. Otevřel jsem dveře … a zase jsem je zavřel. „Ale no tak Johne, pusťte mě dovnitř! Já … potřebuju mluvit s Sherlockem!“ „Není doma, tak laskavě přijďte jindy!“ zařval jsem až poněkud netaktně. Nikdy jsem neměl v lásce Mycrofta Holmese. Jediná jeho výhoda byla v tom, že nám mohl zařídit vstupy do vládou chráněných přísně střežených objektů. „Já … tak chci mluvit přímo s vámi. Je to naléhavé. A vy víte, že o pomoc moc často nežádám!“ To jsem musel připustit i já, a tak jsem otevřel a pustil Mycrofta až nahoru do pokoje. Nabídl jsem mu místo a kávu. „Ne, děkuju Johne. Kávu nemám v poslední době moc v oblibě. Její kvalita klesá a v souladu s dlouhodobě vzrůstajícím HDP není možné připustit…“ Podíval jsem se na něj ve smyslu Tyhle odborný kecy mě nezajímají. a zřejmě to pochopil, takže raději zmlknul. Sednul jsem si naproti němu do křesla a nechal ho mluvit. „Nuže, rád bych Sherlocka poprosil o laskavost. Jeden z mých agentů byl v budově Burdž Chalífa zavražděn nějakými islamisty. Nemám tušení proč, ale byla to velmi brutální vražda. Hlava, ruce i nohy byly odděleny od těla a válely se po celém apartmá. Ten agent tam byl za účelem sledování právě těchto islamistických skupin a vrtá mi hlavou, jak ho mohli přeprat. Byl jeden z nejlepších. Tumáte, tady je složka.“ Podal mi žluté desky a já je otevřel hned na první stránce. Adrian Jedlitschka. „To je, nějaký Čech?“ „Ano, poangličtěné jméno, ale je to Čech.“ Federální agent ve službách Jejího Veličenstva. 24 let, ve službě šestým rokem. Čísla mě příliš nezajímala. Mycroft pokračoval, když si všiml, že již nečtu. „Přirozeně se to musí ututlat. Žádná publicita, ne ohledně federála.“ „To bude po aféře s psem Baskervillským zřejmě dost obtížné, ale dobrá. Pokusíme se.“ Mycroft se chabě usmál a něco mi podal. Průhlednou fólii. „Tady máte falešné pasy. Jeden pro Sherlocka na jméno Sherley Grooves a jeden pro vás na jméno Jack Lawson. Samozřejmě tam máte i letenky na zítra.“ Už se zvedal k odchodu, ale já jsem ho rukou zarazil. „A co když nebude souhlasit?“ Mycroft se usmál. „Bude.“ Nevěděl jsem, proč by měl, ale doufal jsem, že tímhle rozhovorem to pro mě skončilo. „Tak naviděnou, Johne.“ řekl, když odcházel přímo ke schodům a něco si dělal na svém iPhonu. Tyhle vymoženosti… pomyslel jsem si a kouknul se na svůj dotykový mobil s mnohem menším množstvím funkcí.

Když se Holmes vrátil ze svých obchůzek, řekl jen jedno slovo. „Mycroft.“ Nechápal jsem, jak to mohl tušit. Ale věděl, že tu byl. „Sherlocku, máme práci.“ řekl jsem jen. On mě hned zarazil. „Ta vražda v Burdž Chalífa?“ Udiveně jsem se na něj podíval. „Jak to víš?!“ Otočil se ke mně a kouknul se, jako bych byl nějaký osel. Zahrabal ve svém mobilu a ukázal mi SMS. Vražda, Burdž Chalífa. Info u Johna. Mycroft. Já blbec! „Takže, pane Watsone“ řekl netrpělivě Sherlock, „budeme tady dlouho sedět a přemýšlet nad tím, kdo to první dá do novin? Nebo mi řeknete, o co jde, a pojedeme do Dubaje?“ Byl jsem trošku rozladěn tím, že mi vyká. „Ehm … tedy … jde přibližně o to, že federální agent Adrian Jedlitschka byl zavražděn islamistickou skupinou. Jeho tělo bylo rozčtvrceno a byl ve službě již šestým rokem. Původem Čech.“ Sherlock se rozesmál. „Jo! Konečně další pořádný případ! Už mě nebaví hledat ztracená morčátka nebo pejsky! Stejně už jsou dávno mrtví!“ „Sherlocku!“ „No, popři to!“ To jsem popřít nemohl. „Paní Hudsonová!“ zavolal Sherlock na celý dům. Trvalo dobrých pět minut, než se chudinka paní Hudsonová přišourala. „Ano, drahoušku?“ „Připravte nám asi tak deset svačin, ale pořádně velkých, zítra jedeme do Dubaje!“ „Nejsem vaše hospodyně…“ „Dobře, šest stačí.“ „Nejsem vaše hospodyně…“ S remcáním šla ty svačiny stejně udělat. Sherlock by mohl být trochu zdvořilejší.

Šel jsem si pozdě lehnout, protože mě Sherlock zahlcoval otázkami, na které jsem stejně neměl odpověď. Mohl jsem mu říkat jen Cože?! nebo Co to s tím má společného?! nebo Proč blábolíš o jaderné válce?!. Bylo to úděsné. Když jsem ulehl do postele, do hlavy mi vstoupil nedávný náš případ, který jsem nazval na blogu Skandál v Čechách. Takže s Čechy podruhé v tak krátké době, jo?! Zajímavé …

Ráno jsem nemohl vstát. Byl jsem takový nějaký divně malátný. Vyšmodrchal jsem se z peřin teprve v půl deváté. Sešel jsem dolů na snídani. Holmes už byl sbalený a oblečený. No co. Měl náskok. Stejně to letadlo letělo až v jednu odpoledne. „Holmesi, proč jsi tak brzo připravený.“ Podíval se na mě dost zarudlými zraky. „Co si myslíš, že jsem celou noc dělal?“ „Spal, že by?“ Sherlock jen mávl rukou. „Watsoníčku Watsoníčku, přece balil.“ Usmál se. „Já spát nepotřebuju.“ Znovu jsem se zadíval do jeho červených očí. „Tak to pochybuju…“ podotkl jsem taktně a vrhl se na svou snídani.

Sedíme v letadle. Asi za hodinku budeme v Dubaji. Nyní stručně shrnu, co se dělo po našem odjezdu z 221B Baker Street. To vážně stojí za to. Taxíkem jsme dojeli až na Heathrow. Poklidně jsme vystoupili a došli k přepážkám, kde jsme odevzdali zpáteční letenky a falešné pasy. Vše souhlasilo. Při odbavení Sherlock vynadal pracovnici letiště, že mu skenerem projíždí choulostivá místa. Na rentgenu samozřejmě Sherlock také neprošel. Postupně u něj objevili věci následující: pinzetu, kancelářské nůžky, nožík na vrahy (jak tomu rád říkával), pilník, velkou jehlu, pipetu, železné hobliny, sadu magnetů, nůžtičky na nehty a skalpel. Docela slušná výbavička na turistu. Zatímco Sherlock někde v kanceláři vysvětlovat, co znamená konzultující detektiv, já už jsem seděl pohodlně v letadle a nechal se obsluhovat pěknou letuškou. Sherlock dorazil asi pět minut před startem a sedl si vedle mě. „Ty lidi jsou tak blbý.“ poznamenal. „Nemáš se divit, když si s sebou bereš výbavičku Malý vrah.“ odpověděl jsem. Podíval se na mě jako malý vrah a zbytek cesty se mnou neprohodil ani slovo. Výborně, pilot právě ohlásil, že do konce letu zbývá jen asi třicet minut.

Stojím nad mrtvolou Adriana Jedlitschky ve 133.patře. No to je hrůza. Cesta z letiště už naštěstí proběhla bez komplikací. Sherlock byl v klidu a já tím pádem taky. Před mrakodrapem Burdž Chalífa jsem jen prohodil: „Sherlocku, stojíme před nejvyšší budovou světa! 828 metrů, 162 pater…“ „No a co…“ přerušil mě. „Je to jen hnusnej mrakodrap.“ Tolik k příjezdu. Hned jak jsme přišli do Jedlitschkova pokoje, Holmes konstatoval: „Příliš tmavý.“ Měl pravdu, v pokoji bylo opravdu docela temno. Nejdřív jsem měl mrtvolu ohledat já. Zjistil jsem, že Adrian se nezadusil vlastními zvratky, nýbrž byl zákeřně udušen. Stáří mrtvoly jsem odhadl přibližně na čtyři dny. Neměl u sebe žádné doklady, všechno mu ukradli. A pak nastoupil k vyšetřování Sherlock. Chvíli ho pozoroval ze všech možných úhlů. „Napaden zezadu, bez dokladů, je tady na misi více jak 14 dní, cennosti odcizeny, zbraň ponechána, čtyři útočníci.“ Zase jsem byl překvapen. Ty první dvě věci bych věděl taky, ale ten zbytek… „Napaden zezadu, zřejmě kvůli momentu překvapení a otisky od provázku jsou silnější vepředu. Bez dokladů, to je snad zjevné. Mise přes 14 dní, vyšší opálení, takže pracoval venku, ale zase jen obličej a ruce, zbytek těla ne. Přesně jako u vás, Watsone.“ Usmál se. „Cennosti odcizeny. Tím myslím šperky. Měl zřejmě dva zlaté náramky, ale na zlato měl alergii. Přesto je nosil. Takže zlato od milenky, předpokládám. Místní milenky.“ Přešel kolem mrtvoly a pokračoval. „Zbraň ponechána, netuším proč, ale je to tak. A čtyři útočníci. Na kalhotách má zezadu dva různé otisky bot a jedna ruka je uřízlá pořádně, druhá ne. Takže tři profíci a jeden amatér.“ „Brilantní…“ uklouzlo mi. Sherlock se zase jen usmál.

Ještě ten den nás ubytovali ve 162.patře. Myslel jsem, že se zblázním. Nesnáším výšky. V noci dorazil poslíček se zprávou, že identifikovali zaprvé otisky bot a za druhé jeden otisk prstu na ruce. „To byl ten amatér.“ konstatoval Holmes. Ve zprávě stálo, že otisky bot byly od značek Nike, nejnovější model, a Adidas, dost starý model. Rozbor částic na otiscích. Písek, mořská sůl, fluor, tráva, hlína. Otisk prstu patřil Rutliovi Illífowi, jednomu z členů islamistické organizace Špína pro Emiráty. Islamističtí extrémisté. Sherlock všechny papíry prohlédl, popadl mě za rukáv a vedl mě ke schodům na chodbě. Než jsem se ho na něco stačil zeptat, stál jsem u antény na nejvyšší budově světa a třásl se strachy. „Holmesi! Co to sakra…“ řval jsem na něj, ale přes vítr to stejně nebylo slyšet. Sherlock si očividně nedělal nic z takové výšky a vklidu se rozhlížel po okolí a stále koukal do mapy, kterou měl u sebe. Asi po dvaceti hrůzných minutách mě konečně stáhl dolů pod schody. „Mám to.“ řekl pouze. Výtahem jsme sjeli všech 162 pater a dole jsme si chytli nějaký taxík. Během jízdy se Holmes rozpovídal. „Ti vrazi nebyli zas tak chytří. K tomuhle případu mě ani nemuseli volat, myslím. Tak jednoduché! Pročítal sis ty otisky bot?“ Přikývl jsem. „Fluor. Takže tady musí být nějaká chemička nebo něco takového. Vzal jsem tě nahoru na anténu, aby ses se mnou pořádně rozhlédl. A našel jsem to!“ Vyndal mapu a píchnul do ní prstem. „Íbn Algosaaraa. Fluorová továrna přibližně deset kilometrů od Burdž Chalífa!“ Blbost! pomyslel jsem si. Tak lehké to přece být nemohlo … a taky že ne.

Asi v polovině cesty do továrny se před taxík najednou vrhla nějaká černošská babička. Taxikář stihl jen tak tak zastavit. Babička otevřela dveře a jen pronesla: „Pane Holmesi, ráda vás poznávám. Pojďte prosím se mnou. Nutně.“ Sherlock, ač jsem to nechápal, zaplatil taxík a vylezl. Já za ním. Babička nás vzala do svého domu. Byl velmi, velmi temný. Všude hořely svíčky a byly zatažené žaluzie. „Pane Holmesi, sleduji vás již dva roky. Karty mi napověděly, že teď budete krůček od vyřešení případu, ale špatný krůček.“ Sherlock zamyšleně šel přímo za babičkou. „Hmm … kartářka. Jak se jmenujete?“ „Říkají mi Sue. Šílená kartářka Sue. Ale vše, co jsem kdy vyčetla v kartách, byla pravda. Vyčetla jsem útok na World Trade Center, dokonce i to, že bude v Evropě hospodářská krize. Prostě vše. A vy, pane Holmesi, jste zvlášť zajímavý.“ „Promiňte,“ podotkl jsem, „má tu někdo zájem taky o mě?“ „NE!“ pronesli Sue i Sherlock dohromady.

Přes hodinu Sue vykládala Sherlockovi všelijaké nesmysly. Pak se konečně dostala k něčemu, co mě zarazilo. „Pane Holmesi, ta továrna je špatná stopa. Kde jinde se dá ještě sehnat fluor? Mimo továrnu?“ Sherlock se zamyslel. „Možná … aha!!!“ Sue se usmála. „Takže jsme hotovi. Naviděnou.“ Sherlock sebral svůj kabát a nehledě na mě vyběhl na ulici a stopnul taxík. Vyběhl jsem za ním a nastoupil taky. „Co to mělo znamenat?“ zeptal jsem se při nejbližší možné příležitosti. „Johne, blízko té továrny na fluor je taky jedna lékárna. Islámisté jsou známí tím, že rádi obchodují s léčivem. Načerno. A tam taky ti čtyři budou!“ Dojeli jsme až k té apatyce, o které Holmes mluvil. Íbn Algosaaraa Fruddži. S Sherlockem jsme vstoupili dovnitř … a přivítal nás Rutlio Illífa osobně.

Sherlock dokázal po několika dnech Illífovu vinu a dokonce dohledal i ostatní tři vrahy. Zjistilo se, že agent Jedlitschka byl jedním z členů islamistické organizace a že porušil její standarty. Tudíž musel být zabit. Když to vyšlo najevo v britském tisku a The Guardian otiskl šokující Sherlockovo odhalení, dostal jsem SMS od Mycrofta. Děkuji za vyřešení. Vyřiď Sherlockovi, že ho nesnáším. Mycroft. Ach, ta publicita!!!

CELÁ POVÍDKA TAKÉ NA HTTP://WWW.CLAN­KYADAMCIKA.BLOG­.CZ

Zdroj: BBC One

Sdílejte:

QR kód

Sdílet

Kindle