Kazatel(Preacher)

Rogen a Goldberg: Odkazujeme na Tarantina a Scorseseho

Kultovní komiks 90. let dostal konečně šanci, aby byl předlohou pro seriálovou adaptaci. Právě běžící Preacher vychází z původního a velmi populárního amerického komiksu, který vznikl před 21 lety. Snahy zachytit komiks na filmové plátno byly již v roce 2002, ale kvůli svému ožehavému obsahu se nikdy filmové zpracování nedostalo do kin. Televizní adaptace je tak po dlouhých letech prvním nadějným světýlkem. O tom, jak to všechno začalo, se rozpovídali režiséři seriálu na americkém setkání s novináři Seth Rogen a Evan Goldberg.

Tento projekt se již předtím, než jste se k němu dostali vy, několikrát opakoval. Jak jste se k němu snažili přistupovat po všech těch, jejichž pokusy se nezdařily?

SETH: První setkání se uskutečnilo, jakmile jsme byli schopni se ohledně něčeho takového setkat. Myslím, že to bylo, když jsme natáčeli Travičku zelenou (2008), takže to bylo předtím, než filmy, které jsme natočili, vyšly.
EVAN: Což dalo lidem malý důvod k tomu jít do toho s námi.
SETH: Snažili jsme se něco pochytit jako spisovatelé. Říkali jsme si, že teď jsme spisovatelé a natáčíme akční komedii a že nás možná nechají Preachera natočit. Pamatuju si, že jsme se sešli se správcem té nemovitosti a ukázali mu rvačku z Travičky zelené v domě Dannyho McBrida, abychom dokázali, že jsme schopni udělat akci a komedii, a oni, že „fajn“ a dali to Markovi Steven Johnsonovi (Ghost Rider, Daredevil) nebo někomu podobnému. Pak to prošlo několika rukama: Myslím, že na nějaké úrovni se na tom podílel i Sam Mendes (Americká krása, Cesta do zatracení). David Fincher (Ztracená, Sedm) tomu dal jakousi formu. Došlo k mnoha opakováním. Našemu agentovi, nebo komukoliv, kdo byl kolem a poslouchal, jsme dávali důrazně najevo, že jsme opravdu velkými fanoušky a myslíme si, že jsme schopni udělat dobrou adaptaci. Pak jsme se setkali s Nealem Moritzem (producent), když jsme pracovali na filmu Zelený sršeň (2011), a měli s ním dobrý vztah. On poté začal tu nemovitost spravovat a slyšel, jak o tom neustále mluvíme.
EVAN: Snažil se dělat to ještě s dalšími dvěma lidmi.
SETH: Něco mi říká, že tu nemovitost vzal proto, že slyšel, jak se o tom pořád bavíme. Pak se ale přesto snažil dělat to s dvěma dalšími lidmi, kteří se tomu ale nevěnovali. Nakonec to ale padlo do klína nám s tím, že do té doby přece existovala „kabelovka“, která byla velmi populární.
EVAN: Nejdřív jsme si mysleli, že to bude něco jako Band of Brothers o deseti dílech. Znělo to logicky (v té době), neboť pořady jako tenhle neexistovaly.
SETH: Nebyl prostě k dispozici žádný gigantický rozpočet pro gigantickou show.
EVAN: Když se to pak zpracovalo jako film, byl prostě moc stručný. Jako film to nedávalo smysl a nebyl čas nacpat do něj všechno.

Co se vám na komiksu Preacher líbilo nejvíce?

SETH: Ty postavy a styl.
EVAN: Vesmír je opravdu nekonečný.
SETH: Trochu mi to připomnělo Stopařova průvodce po Galaxii, kterého jsme také měli oba strašně rádi. Je to svět, kde je všechno možné a všechno se může stát. Znovu ale říkám, že je to celé postaveno na jednotlivých postavách a jejich charakterech, a je to strašná sranda. V době, kdy jsme to četli, jsme byli posedlí Pulp Fiction (1994) a Tarantinem a bratry Coenovými. Milovali jsme Petera Jacksona a Dead Alive (1992) a filmy Sama Raimiho. Bylo to jako všechno v jednom.

O čem jste komunikovali s tvůrci komiksu?

SETH: Měli jsme jen kafe se Stevem Dillonem. Dál nám takový panel z přebalu Preachera, který nakreslil a který je úplně nejlepší na světě!
EVAN: Vám je to možná jedno, ale nás to opravdu fascinuje.
SETH: Taky jsme trochu mluvili s Garthem [Ennisem]. Přišel na naše první natáčení.
EVAN: A všechno čte (náčrty, scénáře).
SETH: A sleduje každý střih.
EVAN: Má vždycky tak dva řádky – minimální – a vždycky správně.
SETH: Podporoval nás ale v tom, abychom se vydali novou cestou tak, aby si seriál našlo nové publikum, a abychom se striktně nedrželi komiksu.
EVAN: Navrhovali jsme, že uděláme něco strašně podobného komiksu, a on na to, že jsme blbci a měli bychom to změnit.
SETH: Byl první, kdo to skutečně řekl. Myslím, že všichni ostatní se to báli říct, ale všichni jsme si to asi mysleli. On byl jediný, kdo řekl, že tohle prostě nemůžeme tak udělat, že to nevyjde časově a že nebudeme mít dost epizod. Řekl, že to musíme změnit.
EVAN: Pokud tedy nebudeme měnit klíčové emoce hlavních postav a zůstaneme věrní těm z komiksu.

Jaké velké změny jste při jeho adaptaci udělali?

EVAN: Tulip je Afroameričanka a trochu přidrzlejší, řekl bych.
SETH: Je o trochu víc nestálá než její postava v komiksu. Do určité míry jsme změnili pozadí Prdelmana a jeho vztah s otcem. Největší změnou ale je, že v komiksu nikdy nevidíte Jesseho jako kazatele. Říkali jsme si, že se to jmenuje Preacher a že on se jako kazatel obléká, tak bychom ho možná mohli jako kazatele vidět. Když ten komiks začíná, má kázání po krk, a tak jsme si řekli, že by bylo dobré ukázat, jaká tato jeho část života vlastně byla.
EVAN: Pak tam jsou nějaké menší změny: změnili jsme vzhled tváře Eugena a Cassidy nemá vždy brýle, protože jsme chtěli vidět jeho oči, aby mohl hrát – prostě jen takové praktické věci.
SETH: Existuje milion a jedna věcí, které, jste-li velkým fanouškem komiksu, budou devastující. Myslím ale, že to zvládnete [smích]. S tím, jak se bude série vyvíjet, budou fanoušci komiksu překvapeni tím, jak málo věcí jsme použili, přestože to vypadá, že jsme toho použili hodně.

Přestože je Jesse kazatel, slyšel jsem, že to nepovažujete za náboženský pořad, jako byl Lucifer.

SETH: Nikdy jsem Lucifera neviděl, takže to nemůžu posoudit, ale náboženství je jedno z témat tohoto seriálu, přestože ho nevidím jako primární element, na kterém by byl celý seriál založen. Postava je kazatelem, takže očividně nějaký teologický prvek tu je, ale myslím, že to má spíš co dělat s morálkou postav a tím, jací jsou lidé, než s tím, zda věří nebo nevěří v boha. Vypovídá to spíš o charakteru než o tom, jak se k náboženství vyjadřujeme my.

Mohli byste říct něco o tom, proč jste na roli kazatele vybrali Dominica Coopera? Mělo na váš výběr vliv to, že je Brit?

EVAN: Kvůli té roli jsme viděli nespočet lidí. Nakonec jsme si uvědomili, že abychom našli toho správného člověka, musíme tu roli někomu nabídnout na základě osobního pohovoru, na což nejsme zvyklí. Jsme zvyklí pořádat castingy, na kterých zjišťujeme, jestli to funguje nebo ne. S Dominicem jsme si ale sedli a hodinu a půl s ním mluvili. On se do toho opravdu dostal a měl z toho radost, a tak jsme jen plavali s ním. To, že je Brit, není problém, ale musel opravdu trénovat (svůj texaský přízvuk). Teď už to určitě umí, ale v pilotním díle říkal mezi scénami jen „Co tím myslíš? Co tím myslíš?“ [imituje Dominica, jak nacvičuje přízvuk].
SETH: Jednou jsem někam strašně dlouho letěl a podíval jsem se přitom na celou sérii Jamese Bonda na BBC Fleming (2014). Přišel mi opravdu skvělý a zábavný, ale poněkud problematický. Někdy byl i takový chladný. Viděl jsem taky Ďáblova dvojníka (2011). Ten se mi zdál velmi všestranný. Pamatuji si, že jsem ho viděl v prvním filmu Kapitán Amerika a říkal si, kdo ten chlápek je. Připadal mi opravdu výjimečný a pomyslel jsem si, že je jedním z těch lidí, se kterými by bylo dobré pracovat.

Bylo v komiksu něco, co vám připadalo moc peprné nebo zvrácené na to, abyste to zahrnuli do seriálu v televizi?

SETH: Pokud něco takového bylo, pak jsem překvapený tím, co jsme dokázali vytvořit.
EVAN: Jsme dostatečně staří na to, aby nás neustále šokovalo všechno, co nás v televizi nechají dělat. To jsme v době, kdy jsme byli děti, dělat nemohli. Je to šílený. Seriál The Walking Dead je šílenost.
SETH: Zajímavé je, že je to vždycky o „příběhu“ s určitými standardy a praktikami, které mají smysl a pomohly nám dělat věci lépe.
SETH: Jo, není to jako MPAA (Americká filmová asociace).
EVAN: Jsme spíš zvyklí na MPAA kašlat!
SETH: Neříkej to! (Smích) Lidi z MPAA jsou skvělí a oceňujeme všechny jejich pravidla. (Smích) Je nicméně fajn umět diskutovat. S MPAA však nikdy žádná diskuse není. Předložíte materiál a scénář, dostanete hodnocení, ve které nedoufáte, a tak si držíte palce a předložíte všechno znova. Oni poté volají a vy mluvíte a vysvětlujete. „Tady jsme se snažili udělat tohle a na tomhle se nám líbí tohle.“ Téměř pokaždé se nám podařilo udělat to, co jsme chtěli.

Jaké to bylo režírovat scény, ve kterých se objevovaly velké rvačky?

SETH: Myslím, že jsme už v našich filmech natočili dost akčního materiálu a použili velké vizuální efekty, ale nikdy jsme nedělali scénu, na kterou bychom byli tak neuvěřitelně hrdí. Zejména v pilotním dílu se nám velmi líbí ta myšlenka, že každá postava se dostane do rvačky, která ji v nějaké míře definuje. Jako pro fanoušky akčních filmů pro nás vždy bylo zklamáním, když jsme se v našich filmech dívali na scény s rvačkami. Hodně jsme přemýšleli o tom, jak je odlišit, udělat pro ně choreografii, natočit je a opravdu se dostat na standard, na který jsme sami byli neuvěřitelně pyšní. Ve filmu Interview (2014) jsou určité neuvěřitelné akce, ale scény s rvačkami nejsou dokonalé. V Apokalypse v Hollywoodu (2013) se objevily některé skvělé vizuální efekty, ale je tam i scéna, která je trochu vachrlatá. Je to poprvé, co si opravdu myslím, že jsme si toho byli vědomi a tu rvačku natočili jako nikdy předtím.

Vzdávají některé z těchto scén hold jiným filmovým rvačkám?

SETH: Myslím, že jsme připomněli rvačku z traileru filmu Kill Bill: Vol. 2 ve scéně s Cassidym v letadle, protože se nám prostě tahle scéna moc líbí. O čem jsme mluvili ohledně rvačky Tulip?
EVAN: Nepamatuju se.
SETH: Je to stísněný, malý prostor a chtěli jsme, aby to vyznělo bláznivě a intenzivně. Rvačka Jesseho byla ta nejtěžší, protože měla nejvíce odkrývat jeho charakter.
EVAN: Je to sranda, protože je tam jeden záběr, ve kterém se usmívá, a to bylo pro Dominica těžké udělat, protože ve skutečnosti se pohybujete strašně rychle a váš obličej to dělat nechce.
SETH: Jen na fyzické úrovni je vypadat, jako že mlátím lidi, a v obličeji mít odměřený a trochu šťastný výraz, opravdu těžké a vzájemně intuitivní. Když jsme to točili, tak Dominic říkal, že tohle je ta nejblbější věc a že to bude vypadat opravdu vtipně, a my na to, že si myslíme, že to bude fungovat. Stejně jako u všeho, co je dobré, to vyžadovalo spoustu přemýšlení.

Můžete něco málo říct o odkazech v seriálu na popovou kulturu, včetně celého vtipu s „explodujícím Tomem Cruisem“?

EVAN: Ta scéna s Tomem Cruisem je srandovní vtip, který máme rádi, a doufáme, že se Tomovi líbí, ale nevíme.

Dostalo se vám od něj nějaké reakce?

SETH: Žádné oficiální, ale já bych si myslel, že by bylo vtipný, kdyby mě někdo vyhodil do vzduchu (smích).
EVAN: Není s tím spojena žádná negativní konotace.
SETH: Přesně.
EVAN: Neděláme prohlášení.
SETH: Náš humor často zahrnuje spoustu odkazů na popovou kulturu a skutečné lidi, které jako osoba v Hollywoodu často potkávám tváří v tvář. Děláme si ale srandu jen z lidí, jejichž jsme velkými fanoušky, protože by bylo moc ubohé dělat si srandu z někoho, koho nemáme rádi. Já pak musím být schopen za nimi jít a říct, že je to proto, že je mám rád. Jsem největším fanouškem Kanyeho Weste na planetě a pravděpodobně jsem si z něj dělal srandu častěji než z kohokoliv jiného a poměrně ve velkém měřítku a on to chápe a myslí si, že je to vtipné.

Je vaším plánem zapojit do seriálu všechny hlavní prvky příběhu z komiksu? Protože knihy už definitivně skončily…

EVAN: Na tohle vždycky říkáme, že pokud jste fanouškem toho komiksu, pak Vám konec celého seriálu pravděpodobně vadit nebude a nebudete ani schopni předvídat, co se stane. Podařilo se nám ale dosáhnout určité rovnováhy, kdy se bez ohledu na to, jak dobře komiks znáte, stane něco, co nečekáte.
SETH: Přesně. Cílem je uspokojit obě tyto myšlenky: udělat dobrý seriál a potěšit každého.

Minulé pokusy o adaptaci byly odsunuty kvůli náboženské kontroverzi. Byl to někdy problém i pro vás?

SETH: Když jsme točili Apokalypsu v Hollywoodu (2013), opravdu jsme si mysleli, že po nás půjdou náboženské skupiny, ale ten film nebyl neuvěřitelně nebo agresivně proti náboženství. Upřímně řečeno, pokud je založen na nějaké myšlence, pak je to všechno pravda, což je pro víru mnoha lidí velmi utvrzující. Ne všechny postavy v to věří a ne všem se to v seriálu líbí, ale je to to, k čemu jsme u Apokalypsy v Hollywoodu došli, a přijde mi, že něco podobného se děje i teď a dělo se to i u komiksu Preacher. Myslím si, že komiks byl mnohem kritičtější k náboženství na té výpravné úrovni, než je náš seriál. Podle mě to ale lidi berou. To, že jsou lidi pobožní, neznamená, že se hned začnou kvůli něčemu bouřit. Hodně pobožných lidí je chytrých a rozumných a chápou, že jen děláme něco, co využívá náboženství jako jedno z mnoha témat.

Mluvili jste o změně příběhu Prdelmana. Co vás k tomu inspirovalo?

EVAN: Nejdřív byl posedlý Nirvanou. Nevím, jestli dnes děti vůbec Nirvanu znají. Museli jsme tedy udělat modernizaci.
SETH: To byla pravděpodobně první věc, která nás přiměla přemýšlet o změně, a pak, když už to bylo na stole, přišel Sam (Catlin) s nápadem, který předčil ty ostatní.

Existuje u pozdějšího komiksu Preacher něco, čemu jste se chtěli opravdu hodně věnovat?

EVAN: Nejvíc vzrušující je postava Herr Starra. Nevíme, kdy přijde, ale přijde.
SETH: Je to něco, na co jsme nepřímo poukazovali, ale on byl v komiksu naší oblíbenou postavou, protože je z celého komiksu nejvtipnější.
EVAN: Vtipné je, že je to v podstatě zlosyn, a komiks toho zlosyna udělal nejvtipnější postavou v celém komiksu, což je opravdu divné, ale funguje to dobře.

Byla to výzva vybalancovat svou filmovou kariéru s dlouhometrážním televizním seriálem?

SETH: Všechno to právě balancujeme (smích), neboť přímo odtud jdeme na úpravu barev třetího dílu.
EVAN: Věnujeme se tomu několik hodin každý den, řekl bych.
SETH: Myslím si, že jsme čekali, že budeme víc psát. Ti spisovatelé si ale s příběhem a formou té série, která pro nás byla překvapivá, poradili opravdu dobře. Když jsme dělali pilotní díl a první epizodu, bylo to něco jiného: předem jsme všechno nachystali a zrevidovali. Včera večer jsme mixovali hudbu pro epizodu 101, takže jen pokračujeme v dokončování těch epizod. Nejvíce času teď trávíme nad úpravami, barvou, mixem zvuků a vizuálních efektů. Bylo by hezké, kdybychom mohli celý den sedět v Albuquerque, ale to nemůžeme. Najali jsme však velmi dobré režiséry a máme i spoustu dobrých producentů, kteří tam jsou.

Zahrnuli jste do scénáře specifické písně nebo jste je přidali až poté?

SETH: Písnička „Time of the Preacher“ Wilieho Nelsona je v komiksu.
EVAN: Komiks začíná vždy stejně. Kromě toho máme skvělé lidi, co na hudbu dohlíží.
SETH: A máme velmi vyhraněné názory na hudbu. Hledáme specifická místa, kde by se hudba měla objevit. Používat hudbu nás hodně baví.
EVAN: Je to věc Tarantina.
SETH: Takže věc Scorseseho (smích).
EVAN: Ano.
SETH: Stylisticky komiks a seriál odkazují na Tarantina a Scorseseho, a tak jsme usoudili, že pokud k tomu dodáme výraznou hudbu, mohlo by to být vtipné.
EVAN: Bylo super zjistit, že písničky v televizi jsou mnohem levnější než ve filmech. Nemohli jsme si ve filmu dovolit to, co v pilotním dílu.
SETH: To je pravda. Druhá epizoda má další píseň Johnnyho Cashe.
EVAN: Ve všech našich filmech máme jednu písničku Johnnyho Cashe.
SETH: Včera jsme mixovali zvuky a je v nich píseň „Rusty Cage“ od Johnnyho Cashe. Sam Catlin se zeptal, jestli v té písničce máme jasno, a my, že ano. Úplně jsem se bál zeptat (smích). Nechtěl jsem zdůrazňovat, že možná budeme muset písničku Johnnyho Cashe, kterou mám fakt rád, vypustit. Takže ano, hudba je spousta zábavy. Vždycky jsme byli fanoušky Johnnyho Cashe, George Jonese a Willieho Nelsona. Měli jsme na střední škole kamaráda, který byl blázen do Johnnyho Cashe a pouštěl ho nonstop. Na střední také založil club Johnnyho Cashe.
EVAN: Během střední jsme ho ale neposlouchali.
SETH: Já ho poslouchal pořád.
EVAN: Ale každý si z něj dělal srandu.
SETH: Dělal jsem si z něho srandu, ale jednou, když jsme jeli do Whistleru (Kanada), pustil mi celé album „At Folsom Prison“ (1968) a to mě opravdu chytlo. Ten zvuk neplatí na spoustu našich filmů, takže byla sranda ho tam dát.

Celý život jste fanoušci komiksů. Co čtete právě teď? A pracujete na nějakém dalším komiksu?

EVAN: Pak budeme dělat „The Boys“, což je další komiks Gartha Ennise.
SETH: Se Cinemaxem.
EVAN: A já se budu dívat na Daredevila.
SETH: Ten seriál?
EVAN: Ano.
SETH: Díval jsem se na druhou sérii Daredevila a je opravdu dobrá.
EVAN: Viděl jsem prvních deset minut. Vypadá to dobře.
SETH: A já četl „Ságu“.
EVAN: Sága je nejlepší komiks vůbec.
SETH: To potvrzuju. Co čteš?
EVAN: Všechno od Jonathana Hickmana.
SETH: On je skvělý. Jeho „Red Mass for Mars“ je opravdu šílený.
EVAN: Teď zrovna čtu „The Dark Tower“, knihu, ne komiks, a nečtu nic jiného.

Plánujete, že byste ten seriál nechali režírovat i nějakou ženu?

SETH: Z těch šesti nebo sedmi režisérů, které jsme měli, byly dvě ženy.
EVAN: To je docela dobrý poměr.
SETH: Pořád to úplně neodpovídá mnoha standardům, ale není to to nejhorší, co u televizní show můžete najít.

Jak se ze Sama Catlina Breaking Bad stal showrunner?

EVAN: Strašně nás zaujal Perníkový táta. Máme stejného agenta a ten nám řekl, že bychom se měli sejít se Samem Catlinem a pracovat s ním. My na to, že ten přece hrál v Perníkovém tátovi. Dohodli jsme se, že to uděláme, aniž bychom se s tím klukem nejdřív vůbec potkali, což bylo ílený.
SETH: Sama jsme poprvé potkali v lobby sítě, kde natáčíme seriál Preacher. Sranda je, že jsme do toho komiksu prostě spadli. Ani jsme nemluvili o tom, co s ním budeme dělat, jen jsme část po části postupovali podle toho, co se děje v prvním komiksu. Sam potom řekl něco v tom smyslu, jestli to děláme dobře, a my na to, že nevíme, co děláme, a že až ten seriál prodáme, tak teprve potom na všechno přijdeme.

Je něco, co jste při práci na minulých adaptacích komiksů naučili a co jste si při tvorbě tohoto seriálu vzali k srdci?

SETH: Mluvíte o Zeleném sršni, že ano? Myslím, že jedna věc, kterou jsme udělali, ale u které by fanoušci toho komiksu namítali, že jsme neudělali, bylo, že jsme do něj zahrnuli příliš mnoho věcí.
EVAN: Museli jsme.
SETH: Možná jsme to museli udělat na základě smlouvy, ale myslím, že jsme udělali chybu, že jsme v tom filmu chtěli mít všechny postavy z toho komiksu.

Jak jste knihy Preacher rozdělili do sérií, když jste ještě nevěděli, kolik sérií poběží?

EVAN: Když jsme to prodali, seděli jsme v pokoji (se Samem) a mluvili o tom několik měsíců. A tehdy vznikl ten velký plán.
SETH: A pak, když ten seriál vybrali a najali spisovatele a ti na tom měsíce pracovali, se to trochu změnilo.
EVAN: Ano, ale ta základní trajektorie se zase tolik neliší. Pořád začíná tam, kde začíná.
SETH: A končí na stejném místě.
EVAN: Odin Quincannon (hraje ho Jackie Earle Haley) původně nebyl součástí první série a myslím, že spisovatelé přišli s tím, aby se do natáčení mezi pilotním dílem a seriálem přidal.

Když se díváte na první sérii, je tam scéna nebo moment, kdy si říkáte, že je to přesně to, čeho jste se u tohoto seriálu snažili dosáhnout?

EVAN: U mě je to moment, kdy je Tulip s těmi dvěma dětmi – ta hudba, to hraní a to osvětlení. Jsem velkým fanouškem této scény. SETH: Něco, co se mi opravdu líbí, je ve druhé epizodě. Je tam několik okamžiků s motorovou pilou, což mi připomíná některé z mých oblíbených filmů z doby, kdy jsem byl dítě, které bylo zábavné dělat a dívat se na ně, a já jsem ohromen tím, že to nějak vzdáleně fungovalo. Měli jsme málo času na to, to natočit, ale to, co se tam děje, je opravdu bláznivý. Pořád se na to dívám a říkám si, jak je to ulítlý. A takový by měl Preacher být.

Premiérové díly seriálu Preacher můžete sledovat na stanici AMC. Do komentářů nám můžete dát vědět, jak se vám líbí Rogen a Goldberg coby hlavních producentů Kazatele.

Zdroj: AMC