Indiana Jones

Indyho artefakty - skutečnost

Archa úmluvy, posvátné kameny Šankara, Svatý Grál a naposledy Křišťálová lebka. Indyho pátrání vychází z reality, buď ze skutečných předmětů a nebo dobře známých příběhů. Jak se liší od filmové verze?

ARCHA ÚMLUVY

Archa úmluvy je podle Bible posvátná schránka, kde byly uloženy kamenné desky s Desaterem přikázání a další posvátné věci, které patřily Izraelitům. Sloužila také jako „komunikační zařízení“ s Bohem. Podle Bible byla Archa postavena na příkaz Boha, poté co měl Mojžíš na hoře Sinaj své prorocké vidění.

Archa byla postavena z vybraných dřevin (akáty nebo révy), její rozměry byly cca 130×80×80 cm a byla celá pokryta zlatem. Víko mělo na sobě dvojici zlatých figurek andělů (cherubínů). Archa měla na každé straně dvojici kůlů, pomocí kterých byla přenášena. Poté, co do Archy ukryl Mojžíš kamenné desky, byla Archa nesena od hory Sinaj až ke zdím města Jericha. Archa měla moc čistit cestu před sebou, ohněm likvidovala trní nebo škorpióny, během přechodu řeky Jordán se před nosiči rozestoupil tok vody a oni mohli přejít suchou nohou. Během dalších událostí byla Archa použita při bitvě u Jericha, kde s Archou obcházeli nosiči zdi města a sedmého dne zeď spadla a Jericho bylo dobyto Izraelity.

Bible mapuje historii Archy ještě v době, kdy jí nakrátko získali Filištíni, pak se opět dostala zpět k Izraelitům, kde sehrála důležitou roli v mnoha bitvách. Následně pro Archu vystavěl král Šalamoun vlastní svatyni, jejím umístěním končí oficiální historie Archy podle Bible.

V následných historických událostech se má za to, že po vyplenění Jeruzaléma Babylóňany Archa definitivně zmizela a od té doby existují jen kusé záznamy. Jedny zdroje tvrdí, že Archa byla zničena, druhé konspirují o tajném úkrytu, kde setrvává dodnes (Etiopie, Jeruzalém, ale třeba i Francie). Vědci také spekulují, jaký byl skutečný účel Archy, nejčastěji dospívají k vysvětlení, že se jednalo zřejmě o velice silný zdroj energie, se kterou ale mohli manipulovat pouze vybraní lidé. Podle výkladů Bible měla mít také Archa jistý druh vlastní ochrany a způsobovala sama od sebe vybrané pohromy.

V prvním Indiana Jonesovi je Archa nalezena v bývalém egyptské městě Tanis, získat se jí pokoušel sám Adolf Hitler. Archa nakonec skončila v archivu vlády USA a to pod sériovým číslem 9906753. Archu v populární kultuře zmiňují ještě například dobrodružné videohry Tomb Raider, Bloodrayne nebo Broken Sword.

BOHYNĚ KÁLÍ A KAMENY ŠANKARA

Kálí je podle učení hinduismu jednou z nejmocnější bohyň, bohyní smrtí a zkázy. Je zobrazována jako žena s náhrdelníkem z 51 lidských hlav a sukní z lidských rukou, nejčastěji v okolí rituálních pohřebišť nebo válečných polí. Kálí má čtyři ruce, dvě z nich svírají meče, druhé dvě jsou posvátné.

Jejím manželem je Šiva, kterému je přidělena úloha ničitele vesmíru. Z tohoto pohledu mohou být oba dva považování za zlo, ovšem podle hinduismu smrt je jen začátek a vše související s ní tak může být zároveň vnímáno také jako dobro.

V jejím jméně potom bývá často pácháno mnoho hrůzných činů, které ovšem jsou důsledkem jen vybrané interpretace učení okolo Kálí. Bohyně nebyla rozsévačkou smrti pro všechny, ale pouze pro ty, kteří měli být kvůli své špinavosti či nevhodnosti (mentální i fyzické) odstraněni.

Inspirace pochází ze symbolu šivalinga, který patří k Šivovi. Podle legendy dostal tyto kameny kněz Šankara přímo od Šívy, když vystoupal na horu Kalisa a měl s nimi bojovat proti zlu.

SVATÝ GRÁL

Podle křesťanské mytologie je Grál pohár či nádoba, ze které pil Ježíš při Poslední večeři. Josef z Arimatie měl po Ježíšově smrti zachytit z těla do pohárů jeho krev. Relikvie má mít dle tohoto výkladu zázračnou moc a stala se předmětem mnoha legend skrz století.

Legenda o Grálu nejčastěji hovoří také jako o něčem nedosažitelném, při kterém hledající musí prokázat, že si nález zaslouží. Jednou z prvních z nejznámějších legend navazující na Svatý Grál je tzv „Artušovská legenda“. Grál se tak dostává ze země svého původu na evropský kontinent, kde je v průběhu šestého století jedním z hlavních prvků života krále Artuše.

Směs historických pramenů, pověstí napříč všemi evropskými náboženstvími (křesťanství i pohanství) provází Grál i ve zbytek středověku, kde se za jeho vlastníky a ochránce považovali Templáři. Grál coby předmět i jako symbol prorůstá mnoho díly, ať už literárními nebo výtvarnými, s několika odlišnými interpretacemi. Za místo dnešního úkrytu Grálu je považováno několik evropských měst, skutečnost je ovšem často prolnuta legendami.

Lákavou představu poháru, který propůjčuje svému vlastníkovi nesmrtelnost, propadli vedle Indiana Jonese i jiná populární díla, kromě vybraných zpracování Artušovské legendy (Excalibur) je bezesporu nejznámějším současným případem kniha (a film) Šifra mistra Leonarda. V současném pojetí je také pojem Svatý Grál používán jako přirovnání k obtížně dosažitelné metě v určité oblasti (věda, lékařství).

KŘIŠTÁLOVÁ LEBKA

Křišťálové lebky patří mezi nejzajímavější objevy 20. století. V různých částech Střední a Jižní Ameriky bylo nalezeno celkem 13 kusů, často poblíž míst ruin mayské nebo aztécké civilizace. Jejich stáří je odhadováno na několik tisíc let, přesně nikdo neví. Často je jim připisována magická moc nebo léčivé schopnosti, ale jistá je pouze jedna věc – že nikdo opravdu nezná jejich původ.

Nejznámějším kusem je Mitchell-Hedgesova křišťálová lebka. Podle původního vyprávění ji měl britský objevitel F.A. Mitchell-Hedges v roce 1924 objevit v Belize, po letech se ale prokázalo, že jí koupil v aukci v Sothebys v roce 1943. To ale nijak nesnižuje její parametry, přes 5 je vyrobena z jednoho kusu křišťálu a její velmi věrné detaily by daly zabrat i dnešním špičkovým řemeslníkům s nejmodernější technikou. Lebka je v rukách dcery Mitchella-Hedgese, která jí ale nechává veřejně ukazovat a neváhá barvitě vyprávět o expedici, kde jí s otcem údajně objevili.

Další dva kusy jsou v majetku muzea v Londýně a Paříží. Na rozdíl od předešlé lebky je křišťál o něco tmavší a ne všechny detaily jsou tak precizní. Další lebky rozeseté různě po světě, často v soukromých rukou, se Mitchell-Hedgesově lebce v kvalitě vyrovnají, žádná z nich ale nedosáhla takové slávy jako právě ona. Většina z nich byla objevena pro veřejnost v počátku 20. století, původem byla vždy Střední Amerika.

Původ lebek je zahalen tajemstvím. Někteří je považují za dědictví legendární Atlantidy, jiní za dárek z nebes, nejčastěji se ale zmiňují Mayové a Aztékové, jejichž další civilizační výdobytky udivují vědce dodnes. Největším problémem se zdá určit skutečné stáří, vedle některých odhadů totiž stojí i nejnovější poznatky odhadující stáří maximálně na 150 let. Definitivní závěr zatím nikdo nepřinesl a proto legenda křišťálových lebek žije dál…

Sdílejte:

QR kód

Sdílet

Kindle