Fantasy seriál o intrikách, magii a zradách. Západozemí a Východní země nejsou zeměmi, ve kterých by chtěl někdo žít, na každém rohu totiž číhá nebezpečí, která vás může ihned připravit o život.
Dothracké náboženství je specifické tím, že je vírou v nebeského koně. Jejich víra se však nesmí podceňovat, protože se jedná o velmi praktický systém duchovní stránky jejich života.
Koňský bůh, v seriálu nazvaný Velký hřebec, dothracky vezhof, je božstvo uctívané Dothraky, kteří v něm odráží důležitost koní v jejich kultuře a životě. Není o něm známo moc, jen že může být zobrazen jako kůň – jeden takový bronzový například stojí v Domě černé a bílé v Braavosu, ale vypadá to, že na rozdíl od jiných božstev nemá zvláštní vliv na každodenní život.
Byla by však chyba si myslet, že když jsou Dothrakové v podstatě barbaři a jejich bohem je kůň, jde o jednoduchou a nepodstatnou víru. Jejich náboženství je totiž velmi komplexní, a protože existuje jen nepatrná hranice mezi tím, co považují za náboženství a co je pouhým zvykem, prolíná se do obojího a vytváří celkem jasný a nanejvýš praktický systém duchovní stránky jejich života.
Jako důkaz takové praktičnosti může sloužit i dothračtina a prohlášení, kdy khal Drogo tvrdil, že až vpadne do Západozemí, znásilní tamější ženy, zotročí děti a přitáhne západozemské zlomené bohy do Vaes Dothrak. Použil v něm totiž pro bohy slovo „vojjor“, jež doslova znamená sochy, tudíž Dothrakové porážku bohů jednoduše vidí ve zničení jejich soch, co pro ně nejsou jen jejich zobrazením, ale často je vnímají jako bohy samotné.
Zároveň to dokazuje, že je, ať už nazvaný Velký hřebec nebo koňský bůh, jedinou vyznávanou entitou, avšak ne jedinou, co podle nich existuje. Nejde tedy o polyteismus ani o čistý monoteismus a nejspíš je lze nejlépe nazvat henoteisty – těmi, co vyznávají jediného boha, ale nepopírají existenci dalších božstev či duchů, které lze případně ctít a kteří mají mít většinou moc jen v určité oblasti, což někteří označují za počátky monoteismu.
Dothrakové například neuctívají Velkého pastýře, boha Lhazarénů, pastevců z jižní hranice Dothrackého moře, ale nepopírají ho a pouze si myslí, že se stará o Lhazar, je jen tak mocný, jako jeho uctívači, a Velký hřebec je silnější.
Na rozdíl od některých náboženství mají pak také jasnou představu o sídle svého božstva. Věří totiž, že hvězdy na nočním nebi jsou ohně khalasaru Velkého hřebce, a že pokud jsou po smrti řádně spáleni, jejich duše se k němu připojí v Nočních krajinách – jejich popel totiž pak může stoupat k nebi, čímž se duše dostane k předkům.
Nespálit mrtvého proto považují za obrovskou urážku. Vidina toho, jak hmyz a červi hodují na mrtvole dokud nezbudou pouze kosti, je pro ně hrůzná a zohavení těla rozčtvrcením nebo useknutím hlavy, jako by to udělali zvířeti, a zbytky nechat shnít, se považuje za stejné, jako zabít samotnou duši. V knihách proto existují zvláštní jezdci jaqqa rhan, milosrdní muži, kteří po bitvách projíždí bitevní pole a usekávají jako nejvyšší ponížení hlavy mrtvým a umírajícím nepřátelům.
Zároveň věří, že součástí khalasaru v Nočních krajinách jsou i Měsíc a Slunce, kde Měsíc má být bohyně, žena Slunce, ale nevidí je ve stejné božské pozici jako Velkého hřebce. A neví se tak, zda jejich označení bůh a bohyně je podřadné, symbolické nebo v úplně jiném smyslu, než jejich koňský bůh.
Naopak jejich náboženství nijak neomezuje samotný životní styl a každodenní existenci zahrnující plenění, zabíjení a znásilňování a ani nezakazuje boj s dalšími khalasary a zotročování přeživších včetně vlastního lidu. O tom rozhodují výhradně úspěšní bojovníci a jezdci, tedy ti nejvíce vážení.
Zakazuje striktně pouze krvavou magii, kvůli čemuž Dothrakové nenávidí všechny léčitelky a maegi, ale není jisté, jestli s tím přišlo náboženství, nebo se tento odpor vlil do náboženství kvůli tomu, že vůči magii měli vždy předsudky.
Dothrakové jsou totiž velmi stateční, ale i velmi pověrčiví lidé věřící ve znamení a předzvěsti. Khalasar například nepůjde do války, dokud jí nějaká znamení nebudou nakloněna, i kdyby si všichni ostatní mysleli, že okolnosti jsou ideální. Ctí také uzavřené dohody, ale zároveň vše dělají vlastní cestou a opět vždy čekají na posvěcení shůry.
A pro ty nejzásadnější rozhodnutí pak jezdí do Vaes Dothrak, města na dohled od posvátné Matky hor. Toto jediné dothracké město pro cizince funguje jako tržiště, ale pro koňský lid má mnohem hlubší význam. Přestože mají jasně dané náboženství, nemají totiž Dothrakové církev a to nejbližší ke kněžím jsou ctěné moudré ženy známé jako Dosh khaleen, vdovy po khalech žijící ve Vaes Dothrak. Ty provádí rituály, vykládají znamení a mají být obdařené schopností věštit poté, co se jako jediné obyvatelky usídlí se svými eunušskými sluhy ve městě a zabývají se právě spirituálními záležitostmi.
Proto je toto město značně důležité a je například zakázáno v něm nosit zbraň nebo prolít krev. Vlastně by se to hodnotilo rovnou jako svatokrádež a pokud už dojde k nějaké potyčce nebo zločinu, je možné maximálně protivníka uškrtit nebo třeba upálit.
Často do něj také přijíždí khaleesi, manželky khalů, když očekávají potomka, aby stařeny prorokovaly jeho budoucnost, i když jsou všechny děti vnímány jako požehnání od Velkého hřebce. Ovšem už je vůbec není potřeba na takovou svatbu, která bývá natolik krvavou záležitostí, že by se v posvátném místě stejně odehrát nemohla.
Svatba obvykle trvá celý den a nejdůležitější na ní je hostina, při níž svatebčané přináší novomanželům dary a během níž se odehrávají souboje a duely nezřídka končící smrtí a orgie přímo na veřejnosti – říká se, že dothracká svatba bez alespoň tří mrtvých je považována za nudnou záležitost. A protože Dothrakové tráví většinu času jízdou po otevřených pláních, platí, že v jejich kultuře se vše důležité má odehrávat pod širým nebem. Proto o svatební noci i novomanželé opouští tábor na otevřené prostranství, kde svatbu završí pod hvězdami neboli u ohňů khalasaru Velkého hřebce.
Stejně jako všechna ostatní náboženství mají ale jasnou představu o minulosti a existuje proroctví i o jejich budoucnosti. Věří, že první člověk vyjel z Lůna světa, jezera nedaleko Vaes Dothrak, na hřbetě prvního koně před tisícem let. Což samozřejmě není věrohodné datum a jen abstraktní odkaz na dávnou dobu, protože Dothrakové možná tuší, že existují staré civilizace, ale nemají ponětí, že takoví jako Západozemci a Valyrijci nebo dokonce ještě starší Ghiskarci mají písemné záznamy starší i než 6 000 let.
A jako spousta jiných vyznání i oni věří v legendární osobu, která má navždy změnit svět a rozhodnout o jeho osudu – Hřebce, který si osedlá svět. Proroctví říká, že tento Dothrak spojí všechny do jediného khalasaru s jediným khalem, dobude všechny země a povede je ke konci světa.
Foto: HBO
Seriál Game of Thrones odstartoval svou existenci na jaře roku 2011 a skončil na jaře roku 2019. Byl tu s námi dlouhých osm let, ale vše musí jednou dojít na svůj konec. Pokud chcete seriál podpořit a zároveň ukázat, jak vás bavil, tak jej ohodnoťte. Můžete také ohodnotit jednotlivé postavy a epizody.
Hra o trůny je sice u konce, ale to neznamená, že se do Západozemí už nikdy nepodíváme. Stanice HBO totiž objednala nový seriál, ve kterém se zaměří na dračí rod Targaryenů.
Našli jste chybu ve vysílání? Nemůžete se dopídit českých titulků? Chtěli byste se o tento seriál starat? Napište nám!
Nebo můžete procházet všechny seriály.
Legendární dílo otce fantasy J.R.R. Tolkiena se díky rekordnímu prodeji práv Amazonu vrací, tentokráte však místo… více
Seriál z tvrdého a tuhého prostředí, z doby Vikingů, kteří byli nemilosrdnými bojovníky. Příběh sleduje dění… více
Po celosvětovém úspěchu seriálu //Game of Thrones// přichází stanice HBO s jeho prequelem, který se zaměří především na… více
Podobně jako pořad //Talking Dead// vznikl díky seriálu //The Walking Dead//, tak i pořad //After the Thrones// vznikl… více
Fantastická legenda polského spisovatele Andrzeje Sapkowského ožívá v televizním provedení. Třináctidílný polský seriál… více
V roce 872, kdy většina království v dnešní Anglii padla do rukou Vikingů, dokázal Wessex jako jediný nájezdům pod… více
Kouzelný strom Ellcrys pomalu umírá a ztrácí svou magickou moc, tudíž slábne kouzelná Hráz, která zabraňuje… více
Po záhadné smrti svého otce se Richard Cypher vydává na výpravu, která mu má zodpovědět jeho otázky. Tato výprava se… více
Čtrnácté století. Anglie. Války. Jednou takovou válkou je poznamenán voják z armády krále Edwarda I. Jenže je znovu… více
Seriál se odehrává ve feudálním Japonsku a sleduje střet dvou ambiciózních mužů z odlišných světů a tajuplné ženy mnoha… více
Sto let před událostmi //Hry o trůny// se světem Západozemí potuloval rytíř ser Duncan Vysoký a jeho věrný panoš Egg.… více
Tento fantasy epos se odehrává ve světě, kde sice magie existuje, ale pouze ženy ji dokážou používat. Příběh sleduje… více
Británii hrozí, v důsledku náhle smrti krále Uthera, že bude pohlcena chaosem. Kouzelník Merlin má temné vize Britské… více
Seriál //Zaklínač// zpracovává příběh osudu a rodiny. Geralt z Rivie, samotářský lovec příšer, usilovně hledá své místo… více
Co stálo za zrodem zaklínačů, kteří chrání obyvatele Kontinentu před monstry? Právě na to se zaměřuje krvavý původ… více
Osudové rozhodnutí, které padlo v šedesátých letech 20. století v Číně, rezonuje v časoprostoru a ohrožuje celé lidstvo… více
Nejste uživatel Edny? Registrujte se během pár vteřin.
Registrace Zapomenuté heslo
Diskuze /1
Nevím jak ostatní, ale mně Dothrakové připomínají Mongoly a jiné kočovné národy používající titul chán. Platí tam podobné věci. Mongolové bojovali převážně na koních, byli to kočovníci a mnohdy ani neměli pořádnou zbroj.
A také se u nich objevil „Velký Chán“ (Čingischán), který spojil všechny „chánáty“ do jednoho a ovládl téměř půlku (tehdy známého) světa.
Samozřejmě, podobnost dothraků se vztahuje i k Hunům a Avarům, téže kočovníkům, kteří v Evropě udělali haló.