Hra o trůny(Game of Thrones)

Rod Velaryonů

Jak starý je rod Velaryonů nelze odhadnout, stejně jako v případě Targaryenů. I on se totiž pyšní krví Valyrie a do Západozemí z ní odcestoval ještě před Targaryeny, s kterými byl blízce spřízněn. Mezi Velaryony sice nebyli dračí jezdci, proto byli patrně méně významní než slavnější příbuzní, ovšem stejně jako oni se vyznačovali a vyznačují stříbrnými vlasy a fialovýma očima.

Když přepluli Velaryoni moře, usadili se na Náplavomarce, největším ostrově v Černovodném zálivu. V té době nepatřil žádnému z království, teprve po dobytí kontinentu Targaryeny se stal součástí nových Korunních zemí. Tvrdí, že přímo od Mořského krále tam získali trůn z naplaveného dřeva ke zpečetění jakéhosi paktu, za znak si zvolili stříbrného mořského koníka na poli mořské zeleně, jejich mottem se stalo „Staří, věrní, odvážní“, vybudovali si hrad se stejným jménem jako ostrov a zřídili si vlastní panství.

Jeho pán a hlava rodu si pak začal říkat pán Náplavomarky a lord Přílivů a za nedlouhou historii v Západozemí se mezi nimi objevilo několik pobočníků krále, mistrů lodí a královen. Nejvýznamnějším, i když nikdy formálně nepřiznaným titulem, však pro ně od začátku byl „pán obchodu na Úzkém moři“. Plnili si totiž pokladny díky monopolu na zámořský obchod, který jim zajišťovala jejich velká flotila, a když se k nim připojili Targaryeni s draky ovládajícími oblohu, neměli na Úzkém moři konkurenci. A růst začali i politicky.

Lady Valaena Velaryon (dcera lady Targaryen) se provdala za lorda Aeriona Targaryena a měli spolu tři děti – Visenyu, Aegona a Rhaenys. A když po svém otci žezlo převzal Aegon, není divu, že Náplavomarka ho následovala do dobyvačné války s cílem učinit z něj krále. Lord Daemon Velaryon se dokonce stal jeho mistrem lodí a vedl útok na Údolí, ser Corlys Velaryon se stal prvním lordem velitelem Královské gardy a lord Aethon Velaryon lordem admirálem a dalším mistrem lodí, když Daemon při útoku na Město racků zemřel.

Po dobytí Západozemí

Nanejvýš příznivé zůstaly vztahy mezi Targaryeny a Velaryony i po dobytí Západozemí a v období největšího rozmachu moci Targaryenů. Lord Aethon vedl spolu s princem Maegorem, mladším synem Aegona I., tažení proti Sargosovi Saanovi, pirátskému lordovi na Kamenoschodech, zatímco svou dceru Alyssu provdal za Maegorova staršího bratra a následníka trůnu Aenyse.

Jejich manželství, byť šlo o politický sňatek, nebylo nešťastné. Alyssa porodila šest dětí, z nichž pět přežilo – Rhaena, Aegon, Viserys, Jaehaerys a Alysanne, a ukázala se velice silnou osobností. Silnější než její manžel. Když například královna Visenya navrhla zásnuby mezi princem Maegorem a Alyssinou prvorozenou Rhaenou (což jí ale pravděpodobně našeptal Aethon), odmítla. Nebo se nebála dělat si legraci z obávaného Maegora, že se bojí draků, když odmítl půl tuctu dráčat. A když už byl Aegon I. příliš starý, převzala se svým manželem povinnost diplomatických cest po říši.

Po Aegonově smrti a Aenysově korunovaci se pak stala královnou a žila s manželem v panství na Visenyině kopci v Králově přístavišti, jelikož Rudá bašta se teprve stavěla. Až když se proti Aenysovi začali bouřit Bojovníci víry, kteří nesnesli jeho liknavý přístup ke královskému incestu a ochraně víry, Aenys rozhodl, že nové hlavní město říše není bezpečné a přestěhoval se na Dračí kámen. Kde do roka zemřel.

Na trůn po něm měl nastoupit jeho a Alyssin syn Aegon, jenže korunu uchvátil Maegor. Alyssa proto utekla za otcem na Náplavomarku, kde Aegona prohlásila pravým králem. Teprve Maegorova matka Visenya ji přesvědčila, aby se vrátila ke dvoru na svatbu Maegora a jedné z jeho žen – Tyanny z Věže. Jenže její přítomnost zapříčinila klepy, že už nezastává Aegonovu stranu, a Tyanna zase začala našeptávat Maegorovi, že Alyssa plánuje jeho svržení. Z Alyssy se tak brzy stal vězeň pod dohledem Visenyi na Dračím kameni, její malý Viserys zůstal jako panoš a rukojmí již krále Maegora I. a Aegon padl, když se u Božího oka pokusil domoci svého práva na korunu v bitvě.

Vše změnit se podařilo až po Visenyině smrti. Visenya totiž byla Maegorovou velkou oporou a bez ní se mu věci rychle začaly vymykat z rukou. Alyssa její smrti využila k útěku, ukradla její slavný valyrijský meč Temnou sestru, sbalila Jaehaeryse a Alysanne, poslední děti, které měla u sebe, a schovala se ve Svobodných městech.

V reakci na to Tyanna devět dní mučila nebohého Viseryse, až ho nakonec zabila. Jeho tělo nechala na nádvoří Rudé bašty, aby přilákala Alyssu, jenže ta se nevrátila. A ani by to nepomohlo. Maegor stále víc propadal paranoie, jeho válka s církví byla neúnosně krvavá a on ztrácel podporovatele každým dnem. Opustil ho například i jeho admirál Daemon Velaryon.

Pak se Alyssa odhodlala ukázat v Bouřlivém konci, kde lord Robar Baratheon jako první (údajně vedle Aethona, když ten konečně pochopil, co je Maegor zač), podpořil posledního Alyssina syna Jaehaeryse jako pravého krále. A když Maegor zanedlouho zemřel, trůnu se ujal Jaeharys, do hlavního města ho následovala Alyssa s velkou armádou lorda Robara, aby se stala jeho regentkou. A když nový král dospěl, provdala se za Robara, tehdy již pobočníka krále, a porodila další dvě děti – Boremunda a Jocelyn Baratheony.

V seriálu v tomto období dle knihy Rodokmeny a historie významných dynastií Sedmi království, s popisy mnoha urozených pánů a vznešených dam a jejich dětí existovala ještě lady Monica Velaryon, která si měla vzít nejstaršího syna lorda Oryse Baratheona – pobočníka a údajného bastardího bratra Aegona I. Brát se měli na Náplavomarce a měli mít pět synů – Wilyama, Reginalda, Steffona, Padraica a Flynna. V knize ovšem taková postava neexistuje a ani jména jejích dětí nebyla použita. Jediný Steffon Baratheon se narodil o více než dvě stě let později. Naopak, knižní informace o rodině Oryse Baratheona jsou takové, že se oženil s Argellou Durrandon, s níž měl syna Davose a dalšího nejmenovaného syna, otce zmíněného lorda Robara.

Předehra Tance draků

Na nejslavnějšího Velaryona tehdy ale svět teprve čekal. Lord Corlys Velaryon se narodil až během Jaehaerysovy vlády a nestal se slavným kvůli válečnickému umění. Stal se z něj mořeplavec, jenž si vysloužil přezdívku Mořský had. Během svých cest shromáždil takové bohatství, že Velaryoni předčili dokonce i Lannistery a Hightowery. A on sám se stal nejbohatším mužem v říši vůbec. Mohl si snadno dovolit opustit vlhký hrad Náplavomarku a vystavět Vysoký příliv, jeho flotile se mohla rovnat jen flotila Železných ostrovů a jeho zkušenostem nikdo.

Absolvoval několik cest na sever i na jih, jednou plul se svým Ledovým vlkem za Zeď, aby našel severní cestu kolem Západozemí (neuspěl), devětkrát se na Mořském hadovi plavil do Essosu, největší část bohatství získal v exotických místech jako je Qarth, Yi Ti a Leng, byl prvním Západozemcem, který navštívil Nefer, hlavní a poslední město království N‘Ghai, a dostal se až k dalekým Tisíci ostrovům, za nimiž je dosud nikým nezmapovaná země. O těchto dobrodružstvích pak mistr Mathis napsal knihu Devět plaveb.

Kromě vlastního bohatství pak Corlysova činnost zajistila i rozvoj obchodu na Náplavomarce, kde vyrostla nová města a na nějakou dobu lákala víc lodí než Královo přístaviště. A kdyby byl osud příznivější, mohl vyšplhat až na nejvyšší mocenské příčky.

Corlys se totiž oženil s princeznou Rhaenys Targaryen, jediným dítětem prince Aemona, dědice krále Jaehaeryse I. Jenomže když Aemon předčasně zemřel, Jaehaerys svým dědicem místo vnučky jmenoval druhého syna, prince Baelona, a když zemřel i ten, nárok Rhaenys opět přehlédli a byl svolán Velký koncil, který měl rozhodnout, kdo bude dědicem trůnu.

Corlys tam samozřejmě vznesl vlastní nároky – s Rhaenys měl dceru Laenu a syna Laenora a navrhoval proto Laenora. Však obě jejich děti byly potomky Targaryenů, obě měly valyrijskou krev a obě jezdily na dracích. Ser Laenor na Kouřomoři a lady Laena na staré Vhagar. Údajně prý připravoval i flotilu, aby ho mohl prosadit i silou, a jeho sláva, pověst a bohatství zajistily velkou podporu mezi lordy. Nakonec se však většina vyslovila pro Baelonova syna Viseryse, který se nedlouho poté stal králem Viserysem I.

Viserys I. měl ovšem sám potíže s následníky. Když mu zemřela manželka, zůstalo mu po ní jediné dítě, princezna Rhaenyra. Velmistr Runciter proto navrhoval, aby se oženil s dvanáctiletou Laenou, jenže Viserys si zvolil lady Alicent Hightower, která se spolu se svým otcem, pobočníkem Ottou, starala o starého krále Jaehaeryse a byla u dvora dobře známá. A údajně i ve Viserysově posteli. Což Corlyse opět rozčílilo, takže se Viserysovy svatby nezúčastnil. Místo toho se po hlavě vrhl do nového dobrodružství.

Spojil se s Viserysovým mladším bratrem Daemonem, kterému se králův sňatek také nezamlouval. Však kdyby král neměl mužského dědice, mohl by vznášet vlastní nároky na trůn. Společně tedy vyrazili proti Triarchii, spojeným městům Tyroši, Myru a Lysu, vládnoucí tehdy na Kamenoschodech, ostrovech mezi Dorne a Essosem. Původně odtamtud vyhnala piráty, což kvitovalo i Západozemí, ale pak nasadila likvidační clo. S Daemonem se proto rozhodl Kamenoschody dobýt.

Daemon na svém drakovi vedl armádu, Corlys flotilu a dobyli všechny ostrovy kromě dvou. Daemon se následně prohlásil králem Kamenoschodů a Úzkého moře, Corlys ho korunoval a na nějakou dobu se otočili k Železnému trůnu zády. Daemon však nakonec své království opustil, a i když se ještě několikrát vrátil, aby svedl pár bitev, Corlyse spokojenost s dobytými kusy skály přešla ještě rychleji.

Přišel totiž čas, aby se rozhodlo o vdavkách Viserysovy dědičky Rhaenyry. I přesto, že nová královna Alicent porodila další děti, Aegona, Aemonda, Daerona a Helaenu, Viserys I. stále prosazoval, že na trůn po něm nastoupí Rhaenyra. Tehdy se Corlys konečně dostal ke slovu, když vyjednal její sňatek s Laenorem. Brzy po něm pak Rhaenyra porodila prince Jacaeryse, Luceryse a Joffreyho, poslední pojmenovaný po seru Joffreym Lonmouthovi, Laenorově tragicky zesnulém dobrém příteli. Nebo milenci, protože nemálo jazyků tvrdí, že Laenor byl ve skutečnosti gay. Prý kolem něj nebyli v bezpečí žádní chlapci a nikdy neprojevil zájem o ženy. S tím také souvisí povídačky, že princové bez jakýchkoli valyrijských rysů vlastně nebyli jeho, ale o všechny se postaral Rhaenyřin oblíbený ser Harwin Strong z Harrenova.

Toho si nemohli nevšimnout ani u dvora, a tak si chlapce dobírali i Rhaenyřini poloviční sourozenci. Přestože všichni tři nakonec osedlali draka, zejména princ Aemond tvrdil, že nikdy neviděl nikoho tak silného (silný = strong), a nebyla nouze ani o další potyčky. Jednou, když se sám pokoušel osedlat draka, se pohádal s tehdy tříletým Joffreym. Dal Joffreymu facku, Joffrey zavolal bratry, Aemond zlomil nos Lucerysovi a Lucerys Aemondovi vydloubl oko. Na Náplavomarce ovšem takové incidenty a pomluvy neměly místo a Corlys rozhodně odmítal uvěřit čemukoli jinému, než že má targaryenská vnoučata, která jednou usednou na trůn.

A i z druhé strany se na něj usmálo štěstí. Vysoký příliv navštívil ovdovělý Daemon a usmyslel si, že se ožení s Laenou. Ta sice byla zasnoubená se synem Mořského lorda Braavosu, jenže ten utekl na Náplavomarku, když přišel o rodinné bohatství a moc, a Corlysovi se již nezamlouval. Nechal proto Daemona, ať s ním svede souboj, ve kterém lehce zvítězil, a Laenu spokojeně provdal za targaryenského prince. Akorát proto, že ke sňatku došlo za takových okolností a bez souhlasu krále, utekli novomanželé do Pentosu, kde se stali velmi populárními a založili rodinu, když Laena porodila Baleu a Rhaenu, které po návratu do Západozemí zasnoubila s dětmi princezny Rhaenyry.

Třetí dítě již však porodit nezvládla. Zemřelo a ona brzy po něm a jen krátkou dobu na to se Laenor dostal do potyčky (údajně se svým novým milencem), v níž padl. Na druhou stranu to dalo příležitost Daemonovi a Rhaenyře, aby se půl roku po smrti svých drahých poloviček vzali, což sice byl vzhledem k takové rychlosti skandál, ale ne pro Corlyse, který stále věřil, že jedno z jeho vnoučat bude králem.

Nebo se tak alespoň formálně tvářil a dělal vše proto, aby to akceptoval i zbytek říše. Podle šaška Hříbečka byl například zapletený do požáru Harrenova, v němž zemřel lord Lyonel Strong i jeho syn Harwin, což nebylo jediné drastické opatření.

O několik let později onemocněl a objevil se tak problém s nástupnictvím na Náplavomarce. Podle práva byl na řadě Jacaerys, ale ten byl jako nejstarší syn princezny Dračího kamene v linii dědiců trůnu. Rahenyra proto navrhla, aby Corlys dědicem jmenoval Luceryse, ovšem nejstarší z Corlysových synovců, ser Vaemond Velaryon, tvrdil, že by se jím měl stát on, protože všichni tři princové jsou bastardi. Na to Corlys nechal Vaemonda popravit a král Viserys potrestal Vaemondovu ženu, děti a sourozence vytržením jazyků za roznášení pomluv. Navíc se Corlys uzdravil a krize pominula. A přišla jiná.

Tanec draků

Když po smrti Viseryse I. v hlavním městě královna Alicent chvatně korunovala Rhaenyřina polovičního bratra jako Aegona II., přísahal Corlys Velaryon věrnost své bývalé snaše Rhaenyře, na Dračím kameni ji korunovali královnou a ani nyní neváhal hájit své zájmy násilím. Více než polovinu armády, která se za Rhaenyru rychle postavila, tak nepřekvapivě tvořili vazalové Velaryonů a jejich flotila jí dávala značnou převahu na moři. A když pro Aegona vyvěsili praporce mocní Hightowerové, rod jeho matky, a jejich příznivci, rozehrála se ničivá civilní válka.

Corlys nechal svou flotilu uzavřít Jícen, průliv do Černovodného zálivu, a odřízl hlavní město od obchodu. Také s královnou poslal Luceryse na údajně bezpečnou misi, donést zprávu do Bouřlivého konce, protože očekávali, že se lord Borros Baratheon vzhledem k předchozím vztahům postaví na jejich stranu. Jenomže těsně před Lucerysem dorazil na místo i princ Aemond a nabídl výměnou za spojenectví sňatek s Borrosovou dcerou. A když „Luke“ prozradil, že on je již zasnoubený a žádnou si vzít nemůže, Borros si zvolil Aegona II. Poté, zatímco se venku sbírala pořádná bouře, nechal oba jít.

Jenomže Aemond nezapomněl, že oba stojí na opačných stranách barikády, a hlavně na to, jak přišel o oko, a tak se na Vhagar vrhl na Lukea, jakmile ten nasedl na svého mladého draka Arraxe. A i když by Arrax možná v klidnějším počasí uletěl, nyní ho větší, zkušenější a zuřivější dračice roztrhala a i s jeho jezdcem shodila z oblohy do zálivu.

Tuto smrt sice pomstil princ Daemon tím, že poslal vrahy na jednoho ze synů Aegona II., ale i tak šlo o značnou ránu pro Velaryony. Nic na situaci přitom nezměnil ani fakt, že Joffrey na začátku války odletěl do Města racků s lady Rhaenou, čímž si přiklonil Údolí, nebo že Jacaerys odletěl na Sever, kde měl uzavřít pakt ledu a ohně, podle nějž se Sever postaví na stranu Rhaenyry a lord Cregan Stark se za to ožení s targaryenskou princeznou. Nebo že se snad údajně (podle neověřených zdrojů) Jacaerys zamiloval do Creganovy bastardí sestry, potají se s ní oženil a zanechal na Zimohradu snůšku dračích vajec. Všichni tito spojenci totiž byli příliš daleko, než aby mohli brzy zasáhnout.

Krutě proto platila i Corlysova manželka, princezna Rhaenys. Když totiž strana Aegona II. zaútočila v Korunních zemích, rozletěla se na pomoc. Stanula proti Aegonovi II. a Aemondovi na jejich dracích a se svou starou dračicí neměla šanci. Když pak zprávy o její smrti dosáhly Dračího kamene, Velaryony dokázalo uchlácholit až jmenování Corlyse pobočníkem královny.

Spolu s Jacaerysem pak Corlys naplánoval útok na Královo přístaviště, k čemuž však potřebovali víc dračích jezdců. Jacaerys proto nabídl země, bohatství a rytířství komukoli, komu se podaří osedlat draka, přičemž jedním z úspěšných byl i patnáctiletý Addam z Loděnice, který si přivlastnil Kouřomoře po Laenorovi Velaryonovi. Není ani příliš divu. Addamova matka Marilda tvrdila, že on i jeho mladší bratr Alyn (ten si z pokusu osedlat draka odnesl jen popáleniny) jsou bastardy právě Laenora. A Corlys jí přisvědčil, požádal Rhaenyru, aby je legitimizovala, a z Addama se nakonec stal jeho dědic.

Mnoho lidí však tento příběh zpochybňovalo. Povídačky o Laenorově sexualitě byly široce známé a šašek Hříbeček přišel s možností, že Addam i Alyn byli synové samotného Corlyse, který strávil mnoho dní v loděnicích v Loděnici, kde pracoval Marildin otec. Jen se je prý neodvážil vynést na světlo, dokud žila jeho temperamentní manželka.

Jenže další rána na sebe nenechala dlouho čekat. Když byla proražena blokáda Jícnu, zabili námořníci ze Svobodných měst, jež přišla Aegonovi na pomoc, Jacaeryse, zajali malého prince Viseryse, syna Rhaenyry a Daemona, zatímco jejich druhý syn Aegon Mladší z posledních sil unikl na Dračí kámen. A aby toho nebylo málo, nezaútočili přímo na Dračí kámen, snad v obavě, že je příliš dobře střežený, a vyplenili raději Vysoký příliv a Město koření na Náplavomarce. Velká část bohatství Corlyse tak byla nenávratně pryč.

Alespoň Královo přístaviště Rhaenyra doopravdy získala, i když jí unikl Aegon II., a zvítězila i v Říčních krajinách, kde rozcupovala Aegonovy příznivce ze západu. Corlys proto navrhoval, aby válku ukončila, udělila milost lordu Baratheonovi, lordu Hightowerovi a Lannisterům, poslala královnu vdovu Alicent a současnou královnu Helaenu víře a zasnoubila dceru Aegona II. se svým Aegonem Mladším. A své poloviční bratry aby poslala na Zeď. Rhaenyra ovšem trvala na tom, že když její bratři již jednou porušili sliby a postavili se proti ní, přísaha Noční hlídky pro ně nebude znamenat nic. Její manžel navíc navrhoval vyhlazení Lannisterů a Baratheonů a věnování jejich sídel novým neurozeným dračím jezdcům Ulfovi Bílému a Hughovi Kladivu.

Načež přišla nová rána, jež započala Rhaenyřin definitivní konec. Při první bitvě u Tumbletonu Rhaenyru právě Ulf a Hugh zradili. Princ Aemond navíc terorizoval Říční krajiny na své dračici a blížila se i armáda z Roviny v čele s princem Daeronem. Rhaenyra tehdy propadla paranoie, zejména vůči ostatním dračím jezdcům, a její krátká vláda se změnila v teror. Corlys se snažil bránit ostatní „dračí sémě“, zejména Addama a Alyna, ale jeho protesty nebyly k ničemu.

Rhaenyra nařídila všechny pozatýkat, a jen díky tomu, že Corlys včas varoval Addama, mohl uniknout. Ne tak Corlys sám. Rhaenyra ho uvrhla do žaláře, kde měl očekávat popravu za zradu. Ovšem jeho muži už měli Rhaenyry dost, připojili se k rozrůstajícím se protestujícím davům, někteří se pokusili Corlyse osvobodit a další zkrátka utekli. A když byla polovina Rhaenyřiny armády tvořena Velaryony, nakonec jí nezbyl téměř nikdo a vzbouřenci snadno město ovládli.

Nemalá skupina obyvatel se dokonce vrhla i do Dračího doupěte a pozabíjela přítomné draky, za což zaplatil i Rhaenyřin Joffrey. Ve chvíli, kdy ztrácela jednoho syna za druhým, ho totiž povolala k sobě do města a po rozpoutání revolty se Joffrey pokusil i přes matčin zákaz osedlat její dračici Syrax a draky zachránit. Syrax ho ale shodila ze hřbetu a srazila mu vaz. Samotná Rhaenyra pak už neměla jinou možnost než utéct z města.

Addam, nyní už Velaryon, mezitím zmizel do Říčních krajin. Údajně se byl poradit se Zelenými lidmi na Ostrově tváří v Božím oku a pak létal po hradech a posbíral zbytky tamější armády. Dal dohromady téměř čtyři tisíce mužů, nečekaně s nimi zaútočil na Tumbleton a prokázal, že není žádný zrádce. Dva zrádní dračí jezdci i princ Daeron už tou dobou byli mrtví, a na místě zůstali jejich draci Vermithor, Stříbrokřídlá a Tessarion. A přestože Addam věděl, že na Kouřomoři se jim nemůže rovnat, ve jménu povinnosti chránit své muže se s nimi střetl. Padl sice, avšak zabránil dalšímu dračímu řádění, a proto po válce, když se na Náplavomarku vrátily jeho kosti, nechal Alyn na jeho hrob vyrýt jasnou zprávu: „Věrný.“

Bohužel jeho oběť už nemohla Rhaenyře pomoct. Ukázalo se totiž, že Aegon II. potají doplul na Dračí kámen, kde vyčkával jejího návratu. A když se dočkal, zabil ji, zajal jejího posledního syna Aegona Mladšího a triumfálně se vrátil do hlavního města. Tam dokonce omilostnil Corlyse, který použil svůj zbývající vliv k jeho podpoře, a uskutečnili Corlysův původní plán k ukončení války, když zasnoubili Aegona Mladšího s princeznou Jaehaerou.

Po krátký zbytek vlády Aegona II. pak Corlys sloužil v jeho malé radě, ale ani to nebyla velká výhra. Když byl na konci války poražen i poslední Aegonův zastánce v poli, Borros Baratheon, a armáda Říčních krajin a armáda Severu, které ani přes Rhaenyřinu smrt válčit nepřestaly, dorazily do města, Aegon II. byl otráven.

Corlys ještě stihl poslat posly do Casterlyovy skály, Bouřlivého konce a Starého města s výzvami k míru, ale okamžitě se ocitl mezi podezřelými z královraždy a znovu skončil v žaláři. Teprve po naléhání Corlysových vnuček Rhaeny a Baely na nového krále Aegona III. Mladšího byl osvobozen a poté, co lady Alysanne Blackwood, jedna z vůdců Říčních krajin, souhlasila, že si vezme lorda Cregana Starka, který stíhal muže podezřelé z vraždy Aegona II., byl definitivně omilostněn. Načež sloužil až do své smrti jako jeden z regentů ještě nezletilého Aegona III.

Po Tanci

Po Corlysově smrti se stal lordem Náplavomarky Alyn Velaryon a jeho největším rivalem byl lord Unwin Peake, pobočník krále. Unwin například plánoval provdat svou dceru po smrti Jaehaery za krále, takže za něj Alyn rychle provdal Daenaeru, dceru jeho bratrance Daerona Velaryona. Nešlo sice o nejšťastnější manželství, ale Daenaera králi i tak nakonec porodila Daerona, Baelora, Daenu, Rhaenu a Elaenu.

Dál se Alyn ucházel o místo mezi Aegonovými regenty, ale místo toho ho Unwin poslal bojovat na Kamenoschody v naději, že tam zemře. Alyn si ale jen vydobyl přízvisko Dubová pěst. Později se mu také podařilo vyjednat osvobození dávno ztraceného prince Viseryse, králova bratra, ze zajetí v Lysu, a Unwin neuspěl ani když ho poslal na západ proti Daltonu Greyjoyovi. To totiž Alynovi přineslo jen další slávu, stejně jako všech celkem šest velkých plaveb a později dobývání Dorne s Aegonovým nástupcem Daeronem I., když se svou flotilou dobyl Prkenné město a dostal se do poloviny řeky Zelenokrvavice.

A Alynovi se kromě všech těchto výprav a válek také dařilo v soukromém životě. Oženil se svou sestřenicí lady Baelou, dcerou prince Daemona a lady Laeny Velaryon, a měl aféru s princeznou Elaenou Targaryen, načež mu ta povila dva bastardy, Jona a Jeyne Vodské. Jonův syn si pak vysloužil rytířství, oženil se a založil rod, který v Králově přístavišti zůstává dodnes, rod Longwaterských – dnes v Rudé baště slouží jako žalářník Rennifer Longwaters. Elaena pak doufala, že si Alyna jednou vezme, jenže když se ztratil na moři, musela se spokojit s jiným sňatkem a Náplavomarku po něm převzali právě potomci lady Baely.

Velaryonové dnes

Alynův úspěch ovšem nakonec nestačil, aby Velaryonové neztratili hlavně kvůli událostem během Tance draků bohatství a s ním i velkou část vlivu. Ani fakt, že při Targaryenech stáli dál až do nedávné minulosti. Třeba Lucerys Velaryon sloužil jako mistr lodí Aeryse II. (není jen jasné, co se s ním stalo po zničení flotily během bouře při narození princezny Daenerys) a nakonec poslali své muže spolu s Rhaegarem Targaryenem do osudové bitvy Robertovy rebelie u Trojzubce. Nejspíš tedy až když rebelii vyhrál Robert, ustoupili stranou a snažili se, aby na ně nedopadl jeho hněv. A teprve po Robertově smrti se zase pokusili ovlivnit dění.

Lord Monford Velaryon se tehdy po deklaraci Stannise Baratheona, že všechny Robertovy děti jsou nelegitimní, přidal právě na stranu Stannise jako právoplatného krále. Horlivě chtěl srazit Lannistery na kolena, burcoval k útoku proti Královu přístavišti a nakonec se Stannisem vyplul na Černovodu.. Kde spolu s velkou částí jeho flotily uhořel. Jako vládce Náplavomarky tak nastoupil jeho šestiletý syn Monterys, jenž sice stále podporuje Stannise, ale vzhledem ke svému věku to není nejsilnější lord.

Kdo ovšem na své moci pracuje dál, je Monfordův bastard Auran Vodský. Ten byl na Černovodě zajat a donucen vzdát se Lannisterům, ale díky svému šarmu a rostoucí paranoie Cersei Lannister se rychle vypracoval. Je totiž velmi pohledný, Cersei připomíná prince Rhaegara a ona ho v rámci čistky na královském dvoře jmenovala admirálem. Na to jí ihned navrhl postavit nové válečné lodě a obsadit je raději mladými zloději a pytláky než zkušenými starci, což Cersei schválila. Uvěřila mu, že nezkušení zločinci ho budou spíše poslouchat, a také, že po ní touží a vše dělá jen pro ni.

Po zatčení Margaery Tyrell církví pak slíbil Cersei, že nové lodě vezme na Černovodný proud, aby armádě Roviny zabránil mladou královnu osvobodit, ale když církev zatkla i samotnou Cersei, lord Vodský i s loděmi zmizel. Jen dle dornské lady Valeny Toland se na Kamenoschodech objevil nový pirátský král zvoucí sám sebe lord Vod s flotilou, jejíž popis souhlasí s popisem té královské. Je tedy možné, že zatímco malý Monterys nejistě drží Náplavomarku a může jen čekat, kdo ji jako první přijde dobýt, když Stannis odplul i s většinou vazalů na Sever, Aurane nechal královnu zaplatit mu vlastní pirátské impérium.

Členové rodu Velaryonů (k začátku seriálu):

• lord Monford Velaryon, lord Náplavomarky a Pán Přílivů
• Monterys Velaryon, syn a dědic Monforda
• Aurane Vodský, bastard Monforda, později admirál a pravděpodobně pirátský král

Foto: HBO; Talpress