Hra o trůny(Game of Thrones)

Rod Masseyů

Masseyové se mohou zdát nevýznamní, hlavně pro jejich vynechání v seriálu. Býval to ale důležitý rod, svého času i královský, který pomáhal utvářet hranice Černovodného zálivu, a to ne jednou, když se dokonce spojil s Targaryeny ještě před dobytím Západozemí.

Šlechtický rod Masseyů sídlí v Korunních zemích v Kamenotanci na Masseyově háku, výběžku ve tvaru háku, který je odděluje od Bouřlivých zemí, na východním pobřeží Západozemí. Ve znaku mají triskel, tedy trojitou spirálu v červené, zelené a modré barvě na bílém poli, a jsou velmi starý rod. Objevili se za doby Prvních lidí a kdysi měli i vlastní království.

Od vazalů ke králům a zpátky

Rod založil Maldon Massey za vlády Durrandonů, konkrétně krále Durrana Přítele krkavců, když ještě Masseyův hák patřil do Bouřlivého království. Dobyl celý výběžek, který buď pojmenoval po sobě, nebo svůj rod po výběžku, postavil Kamenotanec a stal se vazalem Durrandonů. Což se změnilo za vlády Durwalda I. Tlustého. Tehdy se Masseyové odtrhli od Bouřlivého království a vytyčili vlastní, z háku až k ústí Černovody. Jako jedni z mnoha rodů, kteří si kdy ústí nárokovali, než tam vzniklo Královo přístaviště.

Království si přitom udrželi až do invaze Andalů, a to navzdory útokům Andalů i Durrandonů. Třeba nechvalně proslulý pirátský král Justin Mléčné oko Massey válčil o Masseyův hák s Erichem VII. Durrandonem, zatímco se blížili i Andalové. Než nezávislost pohřbil král Josua Měkké kopí Massey.

Stále to bylo v době invaze a stále si nedávali pokoj ani Durrandoni. Král Qarlton II. Dobyvatel tehdy obléhal Kamenotanec celý rok a nakonec se mu povedlo Josuu zabít. Jeho rod se tak znovu ocitl mezi vazaly Bouřlivého království. Jenže se objevil andalský válečník Strašlivý Togarion Bar Emmon. Jenž si také činil zálusk na království. Založil si jedno severně od Černovody, tedy na opačné straně než je Masseyův hák, a když ho odtamtud vytlačili, rozhodl se využít jižních nepokojů.

Qarlton navíc nevybil Josuovu rodinu. Tudíž neuběhly ani dva roky, Togarion si vzal Josuovu dceru, podařilo se mu vypudil Durrandony z Masseyova háku, postavil si tam vlastní pevnost, jako lorda Kamenotance a krále dosadil Josuova syna a nechal ho tančit, jak on píská. Jen jeho potomci tuto nezávislost neudrželi. Nakonec se totiž bouřlivým Durrandonům podařilo Masseyův hák opět dobýt.

Masseyové po boku Targaryenů

Masseyové tak další staletí zůstali vazaly Durrandonů, ale zároveň měli sídlo hned u Černovodného zálivu. Kde se jednou usadili valyrijští Velaryoni a Targaryeni, s nimiž díky této blízkosti postupně navázali velmi blízké vztahy. Když proto Aegon Targaryen začal připravovat dobývání Západozemí a svolal své vazaly a přátele, byl mezi nimi i lord Triston Massey, který se rozhodl zradit svého krále Argilaka Arogantního.

Jakmile Aegon zahájil dobyvačnou válku, nechal se korunovat králem Celého Západozemí a vytvořil první Malou radu, udělil proto Tristonovi funkci mistra práva. Jímž zůstal i po úspěšném dokončení dobývání. Jeho rod se i díky tomuto přátelství stal vazalem přímo Targaryenů jako součást nově vytyčených Korunních zemí, a jeho příbuzná, kráska Alarra, se provdala za lorda Aethana Velaryona, s nímž měla několik synů a alespoň jednu dceru, Alyssu, pozdější královnu Aegonova následníka.

Horší situace však nastala po smrti Aegonova následníka a přisvojením si trůnu jeho mladším bratrem Maegorem. Ten měl už v minulosti problémy s říší a hlavně církví, a když v Králově přístavišti na Visenyině kopci jeho matka Visenya vyzvala ty, kteří s tím nesouhlasí, aby se jim postavili, stala se velmi nepříjemná věc.

Vrchní velitel Válečníkových synů, jedné ze dvou ozbrojených větví Bojovníků víry, ho vyzval k soudu Sedmi, tedy k souboji sedmi proti sedmi. Přítomen byl i lord Lucifer Massey a rozhodně se nechtěl projevovat, když se Maegor tázal, kdo bude jeho šampionem. Ale zahanbil ho obyčejný zbrojnoš Dick Fazol, vyslyšel i následné naléhání sera Bernarra Brunea a přidal se k nim.

Podle několika kronikářů pak v boji usekl ruku Válečníkova syna Haryse Horpea, podle jednoho ze záznamů ho Harys zabil hned nato, jelikož si přehodil bitevní sekeru do druhé ruky a zasekl ji Luciferovi mezi oči. Podle všech záznamů tak jako tak jediný Maegor soud přežil.

A Maegora nepřežil ani Luciferův nástupce. Toho ke konci Maegorovy vlády schvátila horečka stejně jako jeho dva nejstarší syny. Ten třetí, Albin, se narodil s pokroucenou páteří a křivými zády, kulhal, ovšem měl ostrou mysl, a tak ho poslali do Citadely stát se mistrem. Načež ho právě museli povolat zpět, aby mohl převzít lordství.

Tak učinil v době, kdy Jaehaerys, Maegorův poslední synovec a vnuk jeho vzdálené příbuzné Alarry, dobře zajištěný v Bouřlivém konci a obklopený rostoucí hromadou důležitých lordů, vznesl vlastní nárok na železný trůn. Maegorovi oproti tomu zůstávali hlavně menší lordi, které včetně Albina shromáždil v Králově přístavišti, ale každý den ho další a další opouštěli. Krátce nato ho navíc našli mrtvého na železném trůně. Nikdy se nezjistilo, jestli spáchal sebevraždu nebo někdo jeho krutovládu konečně ukončil. Nastal totiž naprostý chaos. Albin ho využil, utekl do Kamenotance a rovněž přijal nového krále Jaehaeryse I. Velmi horlivě.

Jako první lord navštívil Jaehaeryse na Dračím kameni, kde trávil čas do svých šestnáctin. Patrně se docela sblížili, protože jakmile se tak stalo a Jaehaerys převzal veškeré královské pravomoci, přijal Albina do Malé rady jako lorda justiciára a mistra práva, úřadu, v němž se Albin prokázal jako velmi schopný rádce, který si vysloužil královu důvěru a vděčnost.

Navíc byl i docela přímý. Když třeba Jaehaerys propustil dvorního septona Mattheuse, jenž hluboce nesouhlasil s praktikami Targaryenů, Albin údajně prohlásil, že teď bude král potřebovat tři jiné, aby korpulentního duchovního nahradil. A když přišla obava, aby se z Mattheuse nestal nový Nejvyšší septon, jelikož ten předchozí zemřel a Mattheus byl horký kandidát, zkrátka navrhl, aby ho umlčeli rychlou, záhadnou smrtí. Což neprošlo, nicméně Mattheus nakonec stejně nebyl zvolen.

Poté odstoupil Jaehaerysův pobočník a Jaehaerys zvažoval na jeho místo Albina. Jenže si uvědomil, jak by se vůbec nehodil. I Albin naléhal, že mu dobře slouží, jen pokud je to ze stínů, neviděn, nekritizován pro svůj vzhled, nepovažován tak kvůli tomu za zlovolného. Když jeho radám mohou bezpečně naslouchat bez znechucených pohledů. A měl pravdu. Bez problémů potom pomáhal Jaehaerysovi kodifikovat, přepracovat a reformovat zákony říše, spolu s dalšími rádci dali dohromady jednotný zákoník.

Akorát ospravedlňoval zachování práva první noci, tedy práva lorda ulehnout s jakoukoli novomanželkou na jeho panství v její svatební noc. Podle něj to byla stará tradice z věku hrdinů, kdy bylo považováno za požehnání, aby udatný válečník spal s pannou o její svatební noci. Tuto tradici tak postavili mimo zákon až na naléhání královny Alysanne.

Jenže nakonec si pro Albina přišla jako pro jeho otce nemoc. Během drsné zimy po devíti letech věrné služby se rozpoutala epidemie smrtící třesavky a Albin jí podlehl. Načež měl Jaehaerys docela problém najít na jeho místo stejně schopného muže.

Masseyové v Tanci draků

Za vlády Jaehaerysova nástupce Viseryse I. se Masseyům podařilo dostat do královských služeb jen částečně. Lord Gormon Massey měl tehdy v seriálu Rod draka syna, který sloužil jako panoš rytíři Tarlymu, a zasnoubil ho s lady Elinor Stokeworth, rovněž seriálovou postavou. Především ale dceru Elindu, která se stala dvorní dámou Viserysovy nejstarší dcery Rhaenyry (tou se stala i v knize, kde byla nejmladší a nejvlídnější Rhaenyřinou dámou, ale není tam známo, jak byla s Gormonem příbuzná).

Až po Viserysově smrti se snažil dosáhnout výš. Tehdy se mezi Rhaenyrou a jejím polovičním bratrem Aegonem rozpoutala válka o železný trůn, protože Rhaenyru jako svou dědičku vybral Viserys, ovšem jeho manželka a její podporovatelé po jeho smrti korunovali Aegona. A Gormon se hned na začátku přidal k Rhaenyře a její černé radě jako jeden z menších lordů v oblasti Černovodného zálivu, kde Rhaenyra žila na Dračím kameni.

Jen válku nepřežil. Po vážných ztrátách rozhodl princ Jacaerys sehnat pro svou matku do bojů víc dračích jezdců. Gormon se rozhodl stát jedním z nich a osedlat si Jaehaerysova draka Vermithora. Který ho spálil, jakmile se k němu přiblížil.

Ani Elinda neměla o moc milejší osud. Odplula s Rhaenyrou ještě jako princeznou na Dračí kámen, když se vztahy mezi Rhaenyřinou rodinou a rodinou Viserysovy druhé manželky až příliš vyostřily. Po Viserysově smrti pak byla v seriálu svědkem útoku sera Arryka Cargylla, který se v přestrojení za své dvojče Erryka, Rhaenyřina gardistu, pokusil Rhaenyru zabít, a na to se stala Rhaenyřinou agentkou. Rhaenyra ji poslala potají do Králova přístaviště pomoci roznášet propagandu v její prospěch, později sehnat bastardy a potomky bastardů Targaryenů, kteří by byli ochotní pokusit se pro ni osedlat draky.

V knize s ní vyrazila zpět do Králova přístaviště, až když město Rhaenyra asi v polovině války dobyla. Jenže tam vládla jen půl roku, než musela utéct. Zvolila si útěk na Dračí kámen, Elinda byla v jejím doprovodu, aniž by věděla, že tam už na ni čeká zrada a potají Aegon II. s jeho drakem. Elinda si údajně vyškrábala oči, když viděla, jak drak Rhaenyru žere. Sama se potom ocitla v zajetí v cele Věže mořského draka, kde Rhaenyřiny urozené dámy čekaly na výkupné. Není přitom známo, zda se dočkaly, ale lze předpokládat, že minimálně Elindu nakonec dostali ven. Její rod nadále zůstal ve službách Targaryenů.

Po smrti Aegona II. korunovali novým králem Aegona III., který měl k Masseyům jako Rhaenyřin syn blízko. Také čelil mnoha výzvám, včetně ztráty některých gardistů během epidemie zimní horečky. Aegon III. proto přijal do gardy sera Robina Masseyho a sera Roberta Darklyna a z Robina udělal rovnou lorda velitele, čímž pominul jeho služebně starší bílé bratry.

Jenže Aegon byl ještě nezletilý a velmi ambiciózní pobočník Unwin Peake s podporou velmistra Munkuna oba propustil. Aegon se předtím prý neporadil se svou radou regentů a dvanáctiletý král je příliš mladý, než aby mohl rozhodnout tak důležitou záležitost. Lorda velitele pak učinil z gardisty, kterého předtím sám dostal do funkce. Král protestoval, tvrdil, jak gardisty nelze propustit a slouží do konce života. Nicméně podle Unwina nebyli ani řádně jmenovaní, tudíž jejich sliby neplatí.

A jako by to pro nepochybnou následnou nevraživost nestačilo, Unwinovým přispěním došli někteří Masseyové i újmy. Robina zabil kapitán Unwinových stráží kvůli koni, kterého si oba přáli koupit. A lady Elinor Massey čelila vážným pomluvám. Téhož roku se konal ples ke dni Panny, kde si měl Aegon zvolit druhou královnu po smrti té první. Dostavilo se mnoho žen včetně Elinor, a mnohé z nich, včetně Elinor, trpěly „kletbou ke dni Panny“. Tedy nečekanými zraněními nebo skandály. Mnohé připisovali (ač se to neprokázalo) Unwinovi a jeho touze protlačit do popředí vlastní dceru. O Elinor se začalo říkat, že už není panna, a tak si krále nemůže vzít. Což nevyhnutelně pokazilo její prospekty i se všemi ostatními.

Masseyové nicméně dále stáli za Targaryeny i v následujících dekádách. Když se třeba chystala druhá Blackfyrova rebelie, v níž se syn prvního Daemona Blackfyra rozhodl následovat otcův vzor a pokusit si přisvojit železný trůn, přidali své muže na pochod proti Bělostěnám, kde ji měli zadupat – a úspěšně zadupali.

Masseyové dnes

Ochládající, avšak stále blízké vztahy s Targaryeny Masseyům nakonec nejspíš nebránily v tom, aby se sžili i s novým baratheonským režimem po pádu Targaryenů. Ser Justin Massey, nyní mohutný, růžolící muž s modrýma očima, čupřinou hustých světle blond vlasů, vždy skvěle upravený s uhlazenými způsoby a snadným úsměvem, pohotovými vtipy, tedy ho Stannis Baratheon zve Usměvavý, dokonce chvilku dělal panoše Robertu Bartaheonovi a prý se od něj nakazil chutí na ženy. Také to byl on nebo jeho příbuzný, kdo se hned na začátku ságy účastnil pobočníkova turnaje ke jmenování Neda Starka pobočníkem krále. A jako svého lenního pána a pravého krále přijal po Robertově smrti Stannise.

Bojoval proto se Stannisem na Černovodě proti Lannisterům, a když byla zřejmá prohra, radil stáhnout se zpátky na Dračí kámen. Posléze s ním vyjel ke Zdi proti armádě divokých. Věřil, že je to potřeba pro záchranu celého lidstva. Stal se totiž Stannisovým rádcem a důležitým členem jeho rady, ovšem také propadl kouzlu nového náboženství R’hllora, jehož kněžka Melisandra kázala o temnotě přicházející ze severu. Ve skutečnosti se tak stal spíš královniným mužem, jak se přezdívá vyznavačům R’hllora ve službách Stannise, věrných novému náboženství jako královna Selyse. Jen mezi nimi nepatří k nejoddanějším a víc než na ohnivém bohovi mu záleží na vlastních ambicích.

Zastával třeba plán, aby ze Zdi zaútočili na Hrůzov Boltonů, neboť železní, kteří vpadli na Sever před pádem Starků, určitě zdrží u Kailinské držby nenáviděné Boltony, nové správce Severu a zrádce Starků vracející se z jihu dost dlouho, a Stannis může zatím Sever získat na svou stranu. Podle Stannise totiž Justin usiloval o odměnu, a to rovnou Zimohrad a sňatek s divokou Val, švagrovou Mance Nájezdníka. Akorát Stannis takové odměny v úmyslu neměl.

Justin proto Stannise v knize následoval dál na ono tažení Severem za vyhnáním železných i Boltonů, ačkoli Boltoni se skrz Kailinskou držbu dostali brzy, a účastnil se dobytí Pahorku v hlubokém lese okupovaném Ašou Greyjoy. Potom neochotně pokračoval směrem k Zimohradu, protože se bál dlouhého pochodu a obléhání ve stále horším sněhu. Dostal na starost velení zásobovacích vozů, tudíž si dobře uvědomoval nedostatek zásob. Také podle něj Melisandra přináší štěstí a přál si, aby byla s nimi, místo na Zdi, kde na rozdíl od seriálu zůstala. Snad by sněhovou kalamitu vyřešila. Prosazoval, aby se utábořili v jedné z opuštěných vesnic, místo aby pokračovali čím dál horšími sněhy k Zimohradu. Marně.

Pokusil se proto znovu pracovat na svých ambicích. Snažil se sblížit se zajatou Ašou, odstranil jí okovy, byl k ní zdvořilý, nosil jí jídlo, víno, dělal jí společnost. Zasahoval, když s ní někdo zacházel hrubě. Podle Aši by se s ní chtěl oženit a vládnout skrz ní Železným ostrovům, protože její otec Balon Greyjoy zemřel a Justin přišel o vlastní země kvůli podpoře Stannise. Přestože železní si jako nového pána zvolili jejího strýce a Aša Justina neviděla jako vhodného nápadníka. Jenže se obávala, aby ji její věznitelé nakonec nechtěli obětovat R’hllorovi, tudíž naděje svého „šampiona“ nehasila.

Ve zveřejněných kapitolách zatím nevydané knihy pak Stannisovu výpravu dohnal Tycho Nestoris ze Železné banky Braavosu, s nímž Stannis sjednal půjčku, a také se jim povedlo najít Theona Greyjoye a Jeyne Poole vydávající se za Aryu Stark na útěku ze Zimohradu před Boltony. Poslal proto Justina jako doprovod Aryi na Zeď k jejímu bratrovi a poté jako doprovod Tycha do Braavosu, kde měl za půjčené zlato najmout alespoň dvacet tisíc žoldáků a lodě.

Na rozdíl od seriálu, kde upálil svou dceru Shireen, potom Justinovi uložil, aby se se žoldáky vrátil, i kdyby on sám padl, a bojoval ve válce dál ve jméně Shireen jako královny. Justin protestoval, jeho místo bylo prý po boku Stannise, ovšem podle něj byl Justin lepší vyslanec než válečník. Justin se tak snažil přesvědčit ho alespoň k udělení lordského titulu, aby působil jako vyslanec lépe, ale neúspěšně. Stejně jako mu Stannis nedovolil vzít s ním Ašu, ale uvolil se povolit tmu sňatek, až se vrátí.

K tomu byl Justin velmi blízko jeho posledního známého příbuzného Wallace, majordoma a panoše sera Denyse Mallistera, velitele Stínové věže na Zdi.

Členové rodu Masseyů (k začátku seriálu):

• ser Justin Massey
• Wallace Massey

Foto: HBO, FFG

Sdílejte:

QR kód

Sdílet

Kindle