Hra o trůny(Game of Thrones)

Letní ostrovy

Letní ostrovy jsou rozsáhlé souostroví na jihozápadě známého světa, tedy jižně od Západozemí a Essosu, a západně od Sothoryosu. Celkem je jich více než padesát, některé jsou tak maličké, že je lze za hodinu přejít, jiné jsou větší než celé Kamenoschody, a oddělují Moře zapadajícího slunce od Letního moře. A protože zůstávaly dlouho v naprosté izolaci, jsou úplně jiným světem než ostatní známé země.

Ostrovy

Obecně se dají charakterizovat jako tropické ostrovy pokryté deštným pralesem, písečnými plážemi, říčními údolími s nesčetnými druhy květin a vysokými horami. Žijí tam skvrnití panteři, smečky rudých vlků, opice, obří krokodýli, lidoopi, které na Omboru zvou staří rudí lidé, na Jhale stříbrokoží a na Walanu noční dravci, a stovky druhů nádherných ptáků. Každý z ostrovů však má dále i svá specifika popsána níže ze severu na jih.

Kamenná hlava

Nejsevernější ostrůvek, který je částečně umělým výtvorem. Ze severní strany byl totiž osekán do podoby tváře zapomenutého boha hledícího na moře, což je to poslední, co ostrované vidí, pokud vyplují na sever k Západozemí.

Walano

Jeden ze tří největších a vůbec nejdůležitější ostrov měřící asi 200 líg. Na jeho severním pobřeží je město Poslední žalozpěv, na západním Lotosový mys a na jižním Město vysokých stromů, kulturní a náboženské centrum ostrovů, neboť zde kněžky v róbách pošitých peřím vyrývají historii, písně a zákony do ohromných Mluvících stromů. Nyní je do nich vyryta celá historie Letních ostrovů, všechny zákony, boží přikázání a lze tam vidět i rané mapy, které neukazují žádné další země, jen ostrovy obklopené nekončícím oceánem.

Právě zde se také odehrál první zaznamenaný kontakt ostrovanů s dalším světem, když do města omylem zaplula ghiskarská loď. Její posádka však místo pokřtila jako Ostrov démonů, protože měla místní obyvatelstvo za démony spálené do černa pekelnými ohni.

Ostrov žen

Tento malý ostrůvek u východního pobřeží Walana byl dříve známý jako Abulu. Zhruba před 1 000 lety se však stal domovem uprchlíků princezny Nymerie, protože princi z ostrovů nechtěli nechat její lid vstoupit na další z obavy před pomstou Valyrijců, před nimiž prchala. Část z nich se kvůli omezeným možnostem ostrova stejně brzy přesunula dál do Dorne či jiných koutů světa, avšak několik set, především žen, se rozhodlo zůstat, a tak získal své nové jméno. A potomci tehdejších uprchlíků tam žijí dodnes.

Koj

Ostrůvek oddělující Moře smíchu od Letního moře. Nepatří mezi nejhustěji osídlené, na druhou stranu patří mezi nejslavnější. Právě zdejší loděnice produkují většinu labutích lodí, právě zde vládl slavný Malthar Tvůrce map, největší loďař v historii. Tvrdí se, že zdejší dobrodruzi probádali velkou část Sothoryosu a Moře zapadajícího slunce, a princi Koj střeží ve svém Perlovém paláci slavnou sbírku námořních map.

Ostrov ptáků

Hornatý ostrov ležící uprostřed Moře smíchu.

Omboru

Centrální ostrov, jeden ze tří největších.

Zpívající kameny

Skupina ostrovů západně od Omboru, pokrytá horami s množstvím jeskyní a chodeb, které zvláštně „zpívají“, kdykoli fouká vítr. Zdejší obyvatelé dokonce prý dokáží jen podle tónů přesně určit, kterým směrem zrovna vítr vane.

Tři vyhnanci

Skupina tří nejzápadnějších ostrůvků. Zdají se trochu odstrčené, od čehož získaly své jméno.

Ostrov lásky

Ostrůvek západně od Omboru.

Moluu

Ostrov západně od Jhaly.

Jhala

Největší z ostrovů oddělený od Omburu Indigovou úžinou. Jeho lesy jsou zdrojem slavného zlatostromu a je dostatečně velký, aby se na něj vešlo několik konkurenčních knížectví, takže má každé tamější údolí vlastního prince – například říční Údolí červených květů na východě je starý domov prince Jalabhara Xho v exilu, nebo Údolí sladkého lotusu s městečkem Ebenová hlava na západě má též svého vlastního vládce. Mezi další známé oblasti ostrova patří poloostrov Zlatá hlava na jihovýchodním pobřeží.

Ještěrčí hlava

Skupina ostrůvků u východního pobřeží Jhaly.

Xon

Ostrov ležící v Zátoce papoušků jižně od Jhaly.

Kosti

Skupina ostrůvků na jižním okraji Zátoky papoušků.

Doquu

Nejjižnější ostrov Letních ostrovů.

Vodstvo

Letní ostrovy omývají hned dvě známá moře, neboť ostrovy tvoří hranici mezi nimi. Jedno z nich je Moře zapadajícího slunce sahající až k západnímu pobřeží zemí za Zdí v Západozemí, plné mečounů, tuleňů, velryb, ryb a korýšů. Druhé pak Letní moře sahající od Dorne až k ostrovu Velký Moraq daleko na východě, který ho odděluje od Nefritového moře.

Kromě nich pak mají ještě ostrovy vlastní výsostné vody. Mezi ty známé patří Moře smíchu mezi Walanem, Omboru a Koj, Indigové úžiny oddělující Omboru a Jhalu a Zátoka papoušků, záliv u Jhaly. A k tomu je na každém ostrově množství řek a potoků.

Ostrované

Obyvatelé Letních ostrovů jsou silní, vysocí a pohlední lidé, rádi nosí pláště z pestrého peří a rádi a rychle se učí. Mají kůži hnědou jako eben nebo černou jako uhel a černé oči i vlasy. Ačkoli na Ostrově žen lze najít i populaci s rhoynskými rysy, neboť zde žijí potomci Rhoynů. Tento ostrov však zdaleka není nejhustěji osídlen – devět z deseti ostrovanů žije na Jhale, Omboru a Walanu a úplně nejvíce právě na Walanu.

Jejich jazykem je letní jazyk, avšak není pro ně problém naučit se jakýkoli jiný. A často to také dělají, neboť ti, kdo se rozhodnou ostrovy opustit, se stávají žoldáky (například padesátka ostrovanů pod vedením Černého Balaqa ve Zlatém společenství), strážnými ve Svobodných městech, piráty, někteří bývají i zajati otrokáři a nuceni bojovat v bojových jámách Zálivu otrokářů. Na Letních ostrovech je ovšem otrokářství přísně zakázané.

Co se týče náboženství, uctívají mnoho bohů a bůžků. Nejoblíbenější jsou bůh a bohyně lásky, krásy a plodnosti, pročež považují spojení muže a ženy za posvátné umění a od všech ostrovanů se očekává, že budou nějaký čas, nejčastěji rok, sloužit v chrámech lásky. Ti nejschopnější a nejoddanější se potom mohou stát kněžími a kněžkami – nebo prostitutkami. Poskytování vášně je na ostrovech respektovaná profese na úrovni umělců vhodná i pro urozené. Toto jejich přesvědčení se pak navíc dostává i do dalších rituálů, například rovnou pohřebních. Ostrované velice respektují své starší, a když zemřou, jejich zvyky zahrnují oslavu odžitého života dotyčného vínem a milováním.

Unikátní je i jejich politický systém, kdy každý z ostrovů má svého prince nebo princeznu a tři největší ostrovy mají i několik soupeřících princů. A zdá se, že stejně jako v jiných oblastech života včetně dědictví a nástupnictví se zde nerozlišuje, zda jde o ženu nebo o muže.

Ekonomie a vojenství

Dle mistrů a cestovatelů jsou Letní ostrovy místem míru a vedení válek je tam zcela odlišné od zbytku známého světa, což má velký dopad i na ekonomickou stránku. Války zde trvají nanejvýš několik dní a jsou vysoce ritualizované. Kněží vybírají a posvěcují bitevní pole a určují, kdy se odehrají bitvy, které nejvíc ze všeho připomínají turnajové pranice v Západozemí. Utkávají se v nich vojáci znepřátelených stran, muži i ženy. Nesmí se při nich používat zbraně ze zlatostromu, bojuje se jen výjimečně déle než den a na konci se poražení nemusí obávat poprav nebo zmrzačení. Poražený princ jen musí ostrovy opustit.

Tedy ve válečných vřavách trpí jen válečníci, žádní civilisté, nedochází k plenění, násilnění ani ničení úrody a vůbec, rukou ostrovanů netrpí ani žádné další národy, protože nikdy nedobývali cizí země. Samozřejmě s výjimkou těch, kdo se nechali najmout jako žoldáci, či je zlákalo pirátství.

Přesto jsou Letní ostrovy proslavené i pro zbraně a vojenskou výbavu. Pro tradiční dlouhé i krátké oštěpy, praky, dřevěné štíty a především luky. Z ostrovů pochází jedni z nejlepších lučištníků známého světa, jejich zvláštní luky mají delší dosah než jakékoli jiné a umožňují vystřelovat yard dlouhý šíp, který prorazí kroužkovou i koženou zbroj i ocelový plát. Jsou navíc ze zlatostromu, což je kromě dračí kosti nejkvalitnější možný materiál, a nejsou k sehnání jinde ve světě.

Slavné jsou i jejich labutí lodě, velká, rychlá zaoceánská plavidla sestavená bez jediného hřebu známá pod tímto jménem v Západozemí pro obrovské bílé plachty, vysoké zakroucené přídě a špice znázorňující nejčastěji ptáky. A přestože nevyplouvají bez ozbrojeného doprovodu, nikdo na ostrovech nevlastní válečnou flotilu, pouze obchodní. Navrhla je (údajně i zmíněné luky) Xanda Qo, princezna Údolí sladkého lotusu. A stejně jako luky se ani tyto lodě nenajdou jinde na světě. Už od časů Malthara Xaq, přezdívaného Malthar Větrný jezdec a Malthar Kreslíř map, jsou konstruovány převážně na Koj.

Když tedy ostrované nedovolují vstupovat do svých zemí ničivou válku, mohou se soustředit na obchod. Proto běžně cestují do Starého města, Králova přístaviště, Braavosu či Qarthu, neboť se na rozdíl od mořeplavců z jiných národů nedrží při pobřeží, ale brázdí i hluboké oceány. Všude tam vyváží drahé kameny (smaragdy, rubíny, safíry, perly), koření (muškátový ořech, skořici, pepř a ještě vzácnější, které se využívá i k výrobě jedu škrtič), dřevo (eukalyptus, eben, mahagon, peltogyn, ibišek, tygří dřevo, růžové dřevo), ovoce, dýhu a palmové víno, a bohatým cizincům prodávají i zvířata. Jen jedno je zakázáno vyvážet, a to dřevo zlatostromu. Naopak vzhledem k nedostatku kovů dovážejí železo, cín a další.

Historie

Bohatá historie Letních ostrovů se datuje tisíce let do minulosti. Většina je zaznamenána v rytinách na Mluvících stromech, ještě více v ústním vyprávění. Ostrované totiž zaznamenávají historii ve složitých verších, jež se učí zpaměti. V Západozemí se ji pokusil přiblížit mistr Gallard, když přeložil a zaznamenal mnoho z jejich vyprávění ve své knize Děti léta.

Po většinu z této historie ovšem žili ostrované v naprosté izolaci a nevěděli o existenci jiných zemí a lidí. Tak to alespoň dokládají mapy na dávných rytinách znázorňující jen ostrovy obklopené nekončícím oceánem. Tehdy totiž používali čluny z proutí a kůže a později větší lodě s konopnými plachtami, takže se nemohli vzdálit od svých břehů.

Věk objevování

Poprvé se ostrované setkali s vnějším světem v období vrcholu Starého impéria Ghisu, tedy někdy před pěti až osmi tisíci lety. Tehdy bouře odvála ghiskarskou obchodní loď k ostrovu Walano. Akorát, že když její posádka spatřila tmavé domorodce, vyděsila se, urychleně odplula a odmítla se mezi „démony spálenými peklem do černa“ vrátit.

Ostrovany však toto setkání přivedlo na myšlenku, že existují i další země, a tehdejší princi začali budovat odolnější lodě schopné zaoceánských plaveb, aby tento dosud utajený svět poznali. Nejúspěšnější byl právě Malthar Xaq. Ostrované se pak postupně dostali na Naath, Baziliščí ostrovy, severní pobřeží Sothoryosu, jižní pobřeží Essosu a do Západozemí. Podle Lomase Dlouhokrkého tvrdí místní stařešinové, že dokonce založili osady na Sothoryosu, ale bohužel v nich dlouho nevydrželi, stejně jako nikdo další (ačkoli mistři to rozporují), a další příběhy mluví o zkoumání i dosud oficiálně nepoznaných zemí na západě a jihu.

Tento věk objevů tedy vzal díky zvídavé a učenlivé nátuře ostrovanů rychlý spád. Méně než půlstoletí po prvním kontaktu s cizinci už vybudovali obchodní síť s Valyrií a jejich lodě možná dosáhly Starého města dávno před příchodem Andalů či snad dokonce Prvních lidí. Mistr Jellicoe totiž spekuloval, že Staré město bylo vybudováno již v úsvitu věků jako obchodní uzel pro Valyrii, Starý Ghis a Letní ostrovy a že se tam námořníci setkávali se staršími rasami obrů a dětí lesa.

Otrokářské války

Takový vývoj měl nakročen vystřelit ostrovy vysoko a zajistit jim pevné místo ve světové ekonomice. Ovšem tehdy mocná Valyrie ukázala, že vystoupení z izolace nemusí mít jen samá pozitiva. Nikdy se sice nepokusila Letní ostrovy dobýt, ale stejně se na nich objevovali valyrijští otrokáři, nebo otrokáři ze Starého Ghisu a z Baziliščích ostrovů, a dokonce i někteří místní princi se nezdráhali své poražené rivaly prodávat do otroctví.

Tyto roky hanby trvaly téměř dvě století, dokud se neobjevila již zmíněná Xanda Qo. Ta se sama ocitla mezi otroky, ale podařilo se jí získat svobodu, stala se princeznou Údolí sladkého lotusu, sjednotila ostrovy, vyzbrojila své námořníky vysokými luky ze zlatostromu, když neměla dostatek železa na meče a oštěpy, postavila nové velké lodě, údajně očarované kněžími pro větší pevnost, které umožňovaly lučištníkům střílet na nepřátele, a započala válku za ukončení této otrocké praxe.

Její dcera a nástupkyně Chatana Qo zvaná Šíp Jhaharu pak v jejích válkách pokračovala. Trvalo jí celou generaci, než se podařilo otrokáře definitivně odehnat a zakázat otroctví i na ostrovech. Akorát politicky už dosáhla výrazně menších úspěchů, nemoudře se vdala a po její smrti se ostrovy opět začaly osamostatňovat.

Moderní historie

Sjednocené pod jediným vládcem byly vůbec ostrovy jen asi šestkrát a jen velmi krátce. Ostrované zjevně vždy dávali přednost současnému systému, tedy že každý z ostrovů má vládce vlastního a řeší vlastní záležitosti. Na druhou stranu se nedá říct, že by i tak nezasahovali do dění ve světě.

Abulu, jak již bylo zmíněno, se stal domovem části Rhoynů princezny Nymerie a získal jméno Ostrov žen. V době rané vlády Aegona I. Targaryena zase velká pirátská flotila vyplenila Město vysokých stromů, a když o tom Aegon slyšel, rozhodl se předejít něčemu podobnému v nově budovaném Králově přístavišti a nechal navrhnout městské hradby.

Nebo o více než 200 let později se rod Targaryenů setkal s ostrovany, či spíše s nechvalně proslulými odpadlíky, znovu, když Banda devíti napadla Západozemí a rozpoutala poslední Blackfyrovu rebelii známou jako válka devítigrošových králů. Jedním z bandy byl totiž i Xhobar Qhoqua, princ z Letních ostrovů v exilu.

Letní ostrovy dále například stojí i za linií slavných braavoských kurtizán. Bellegere Otherys, první Černá perla Braavosu, která tento úspěšný rod založila, byla dcerou princezny z Letních ostrovů a syna tehdejšího Mořského lorda Braavosu.

A někteří ostrované jsou velmi dobře známí i v Západozemí. Jalabhar Xho, princ Údolí červených květů v exilu, získal útočiště v Králově přístavišti, když musel po prohrané válce opustit domov. Roky žádal Roberta Baratheona o vojenskou pomoc při dobývání údolí zpět a Robertovi se líbila možnost invaze na (sexuální svobodou proslulé) ostrovy, ale jeho rádci ho naštěstí přesvědčili o nesmyslnosti takové války. Jalabhar proto u dvora zůstává spíš jako exotická atrakce. Chataya je zase majitelka jednoho z nejlepších nevěstinců v Králově přístavišti, který provozuje se svou dcerou Alayayou, jež v něm dle ostrovních tradic sama pracuje.

Dále matka Sarelly Písek, nemanželské dcery prince Oberyna Martella, kapitánka a obchodnice z Letních ostrovů, či nechvalně známý voják z Letních ostrovů sloužící ve společenstvu Chrabrých kumpánů, brutálních žoldáků najatých Tywinem Lannisterem. A třeba Sam Tarly a Fialka absolvovali plavbu do Starého města na palubě lodi Quhura Mo a jeho dcery Kojji Mo a setkali se tam i se svéráznými pohřebními obřady, když při této plavbě na rozdíl od seriálu zemřel mistr Aemon. Posádka tehdy typicky uctila jeho život rumem a milováním.

Na druhou stranu se s ostrovany setkala v knize i Daenerys Targaryen, neboť jeden z nich, Tal Toraq, býval otrokem v Meereenu a po svém osvobození se stal velitelem jedné z jejích jednotek, Věrných štítů.

Foto: Talpress, Fantasy Flight Games