House of the Dragon(Rod draka)

Bastardi

Bastardi jsou jedním z důležitých témat seriálu, kvůli pravému otcovství Rhaenyřiných synů i kvůli novým dračím jezdcům. Rozebereme proto, co v Západozemí znamená být bastard.

Bastardi jsou nemanželské děti nesoucí doživotní břímě hříchu svých rodičů. Všechna náboženství a téměř všechny kultury v Sedmi královstvích se na ně dívají velmi negativně, zavrhují je do sociální potupy, nutí je dávat najevo odlišnost od legitimních příbuzných. A to paradoxně. Mít bastarda je pro muže obvyklé, až do doby Jaehaeryse I. to pro lorda díky právu první noci bylo dokonce očekávané. Tedy stigma nedopadá na rodiče, především otce, pro něj neexistuje ani zákonný trest za zplození bastarda, jen někdy náboženské zostuzení. Dopadá na dítě.

O těch, byť je drzé vyzvídat o jejich původu, se říká, že se rodí z chtíče, lží a slabosti, a tak jsou bezohlední a zrádní ze své podstaty, prý dospívají rychleji než legitimní děti. Jen pokud chce být někdo zdvořilý, místo bastardy je zve nemanželskými dětmi a dětmi narozenými na špatné straně pokrývky. A těžko se této poskvrny zbavují. Alespoň se obvykle očekává, že jejich rodič, pokud si to může dovolit, je nějakým způsobem zajistí.

Když je rodičem šlechtic nebo bohatý člověk, často je dávají do výchovy vazalům, zaplatí jim životní potřeby, třeba i tajně, dostanou je do učení, věnují jim usedlost, nebo je přivedou domů jako služebnictvo. Ačkoli manželku může oprávněně urazit, mít bastardy chotě ve svém domově (přivést bastarda manželky do domu pána je naopak neslýchané), a je skandální vychovávat je vedle vlastních dětí na podobné úrovni. Je přitom lhostejné, zda má takový bastard jednoho urozeného rodiče nebo oba. Jen v případě urozené matky obvykle dítě urychleně odeberou a pošlou ho co nejdál, zatímco ji provdají s výrazně sníženými prospekty. Mnohem horší to je v případě, kdy žádný z rodičů nemá prostředky, nebo když dítě rodič nevezme na vědomí.

Tehdy má bastard stejné možnosti se uživit jako obyčejný poddaný. Na něco potřebují do začátku nemalé peníze. Stát se rytířem, ať už potulným nebo v trvalých službách, nakonec i ke studiu v Citadele, provozovat umělecké nebo jiné řemeslo, dostat se do učení a mít svou živnost. Mají-li obzvláště štěstí, můžou se vypracovat na dobrou pozici. Přidat se k Noční hlídce, k církvi, sloužit ve zbrani. Dobrý sňatek. Nebo jim nezbude nic jiného než pracovat v nelukrativní službě, v zemědělství či skončit v prostituci. U všeho ovšem často čelí odsuzovačným pohledům, posměškům a předsudkům, někteří rovnou do služeb bastarda vůbec nevezmou.

Dorne

Rozdíl je u bastardů v Dorne. Rhoynové z Essosu se před tisíci lety spojili s obyvateli Dorne, pod rhoynskou princeznou Nymerií Dorne sjednotili, přinesli svou kulturu a ta Dorne zásadně ovlivnila. Má uvolněnější postoj k sexualitě, a ačkoli většina Rhoynů v Dorne konvertovala k Sedmi, neřídili se těmi pravidly, která kolidovala s jejich zvyky. Tudíž náboženství je tam volnější, lidé mohou mít formální dlouhodobé milence, jsou otevřenější homosexualitě, na bastardy se nedívají tak svrchu.

Podle nich se bastardi rodí z vášně a lásky a dítě nemůže za okolnosti svého narození. Není tak úplně výjimečné, když panský bastard žije na šlechtickém dvoře, dokonce na dvoře svého rodiče, když se pohybuje mezi šlechtou, hlavně starší bastardi podle nich mají místo v rodině i při formálních příležitostech, a když se propracuje k důležitým pozicím. Mnohem častěji bastardy uznávají a považují za kruté opustit svou krev a dítě ignorovat.

I v Dorne nicméně existují omezení. Ani tam si nelegitimizovaný bastard nemůže říkat rodovým jménem, po rodičích obvykle nic nedědí nebo je na úrovni nejmladších legitimních dětí. Ani tam nejsou bastardi vhodnými nápadníky ve vyšších kruzích. Hlavně proto, že takový sňatek není politicky a ekonomicky lukrativní, méně pro stigma bastarda, tudíž na druhou stranu nakonec sňatek s bastardem není takový skandál jako ve zbytku Sedmi království.

Příjmení

Bastard obecně nemá příjmení, pokud si ho nevymyslí. Stejně jako prostí lidé. Ani neuznaný urozený bastard na žádné nemá nárok. Výjimkou je Mya, dcera Roberta Baratheona v Údolí, kterou sice Robert neuznal, ale každý ví, čí je, na začátku s ní trávil čas, chtěl ji přivést ke dvoru, možná plánoval její uznání, tedy se jí začalo říkat Kámen. A ani uznaný bastard si nesmí vzít příjmení svého rodiče. Musí se lišit, obvykle bastardím přízviskem. Tudíž bastard s vlastním příjmením je na jednu stranu známkou vazeb na šlechtu, na druhou opět zahanbující odlišení.

Co se týče těchto bastardích přízvisek, je to zvyk, nikoli zákon. Není povinnost je užívat. Ale většinou je uznaným dětem jejich okolí přidělí, a pokud už je někdo užívá, vžila se specifická přízviska pro jednotlivé regiony Sedmi království. Není známo, jak to fungovalo před dobytím a sjednocením Západozemí Targaryeny. Hlavně ve starších dobách existovalo mnoho samostatných království, z některých zůstaly záznamy o bastardech se známými přízvisky, s vlastními přízvisky, z některých žádné, a těžko se dohadovat. Neví se proto, zda tento zvyk přinesli už První lidé, Andalové, nebo se vyvinul v Západozemí spolu s geopolitickou situací.

Nyní je to Sníh na Severu, Řeka v Říčních krajinách, Kámen v Údolí, Kopec v Západních krajinách, Květina v Rovině, Bouře v Bouřlivých krajinách, Vodský v Korunních zemích, Písek v Dorne a Pyke (Štít) na Železných ostrovech. Většina odpovídá tomu, co charakterizuje daný region, kromě Železných ostrovů. Štít (Pyke) je ostrov a pevnost Greyjoyů. Jednoho z mnoha rodů, které kdysi Železným ostrovům vládly, a to ani ne nepřetržitě. Zůstává proto otázkou, kdy a proč se toto přízvisko uchytilo. Možná každý ostrov míval své, pokud nějaké, a Pyke se začalo používat po dobytí Západozemí, kdy se Greyjoyové vlády ujali trvale. Možná obdobně jako Vodský, které mohlo být historickým, (ne)používaným zvykem v jednom z mnoha královstvích kolem ústí Černovody a vyplulo po vytyčení Korunních zemí.

Pokud tedy je bastard uznán a dostane toto zvykové přízvisko, obvykle podle místa, kde vyrůstá, s kterým ho pojí nejbližší pouto. Ale ani to není neporušitelné. Například bastard Aegona IV. Brynden si říkal Řeka, protože jeho matkou byla slavná Melissa Blackwood z Říčních krajin, ačkoli většinu života do odchodu na Zeď strávil u dvora v Králově přístavišti, tedy v Korunních zemích.

Toto bastardí přízvisko si potom mohou nechat i jejich děti, i legitimní, nebo ho mohou změnit, pokud chtějí odstranit poskvrnu. Třeba princezna Elaena Targaryen měla bastarda Jona Vodského. Jeho syn se oženil a vznikla rodina Dlouhovodských. Navíc je to stále jen zvyk, i bastardi sami se mohou rozhodnout své jméno změnit, nebo jim jejich rodiče mohou říkat jinak. Například Daemon, syn Aegona IV., původně Vodský, si říkal Blackfyre podle královského meče, jenž dostal. Jeho poloviční sestra Shiera zase Hvězda moře. Bastardi Darklynů často používali variace na jméno Darklyn jako Darke, Darkwood a podobně. Benedict, bastard Blackwoodů a Brackenů, se kdysi zval Justman a založil rod Justmanů. Mnozí bastardi mají místo příjmení i místo, odkud pochází.

Uznání

Biologický otec, možná i matka, možnosti žen jsou v tomto ohledu omezenější, může kdykoli uznat existenci svého nemanželského dítěte a formálně ho zařadit do svého rodu. Zkrátka tuto skutečnost veřejně prohlásí. Takto uznaný bastard má právo používat zmíněné bastardí přízvisko, pokud nejsou dostupní jiní dědicové, má teoreticky i dědičná práva – není jednoznačné, byť pravděpodobné, že by musela proběhnout i legitimizace. A očekává se, že se o něj uznávající rodič postará.

Žádné legitimní nároky ale jednoznačně nemá. Nemá právo zdědit země a tituly, pokud existují další příbuzní. Nemá právo na výsady rodu. Získá jen to, co mu přidělí. Robert Baratheon tak například učinil s Edricem Bouří, kterého nechal vychovávat v Bouřlivém konci, protože šlechtická rodina jeho matky na něj tlačila. Roose Bolton s Ramsaym Sněhem, když zemřel jeho jediný legitimní syn. Oberyn Martell se svými osmi dcerami, když se ujal jejich výchovy. Ned Stark s Jonem Sněhem, když ho nechal žít na Zimohradu, kdokoli ze Strongů, kdo uznal Alys Řeku a nechal ji sloužit na Harrenově. Takový život je pro dotyčného nepochybně jednodušší, ale často ho stále vnímají jako hrozbu. Stačí, aby byl dostatečně populární, a může představovat nebezpečí, že uchvátí právoplatnou pozici legitimních příbuzných. A stále to není nejvyšší příčka, jaké může dosáhnout. Tou je legitimizace.

Legitimizace

Přijetí bastarda plně do rodu rodiče. Udělení stejných práv jako jiným členům rodu včetně práva nosit rodové jméno. Nebo práva užívat rodový znak. Bez legitimizace nesmí, vnímalo by se to jako nelegální čin, snaha vydávat se za legitimní dítě, leda by byl ve službách lorda a reprezentoval lorda jako vlajkonoš nebo voják. „Pouze“ uznaný bastard zato smí užívat změněný znak. Často převrátí barvy (například Daemon Blackfyre a jeho černý drak na červeném poli, když Targaryeni mají červeného na černém), nebo přidá šikmé břevno, zkombinuje zástavy více příbuzných rodů (to do osobních znaků někdy dělají i legitimní potomci). A nebo si může vymyslet vlastní.

Je to nejvyšší stupeň, může ho provést jen panovník nezvratným dekretem, a je velmi těžké toho dosáhnout. Musí o to stát rodič či hlava rodu a panovník musí být svolný. Tedy v legitimizaci nevidět riziko nepokojů ani precedentu. Zvlášť rozhodnutí u bastardů královské rodiny mohou někteří využít jako precedent pro uchvácení moci. Neděje se to tudíž často. Obvykle, když lord nemá jiné pokračovatele rodu. Což v seriálu nejspíš ještě uvidíme, protože v předloze Rhaenyra Targaryen legitimizovala některé bastardy. V sáze právě to nakonec udělal i Roose pro Ramsayho. Nebo Aegon IV. na smrtelné posteli pro všechny své uznané bastardy. Chtěl způsobit svému nenáviděnému dědici problémy. Jen si žádný z nich, ač na to získali právo, neříkal Targaryen.

Ovšem ani legitimizace stále nemusí odstranit stigma. Stačí, aby lord zplodil další děti a postavení legitimizovaného bastarda je hned oslabeno. Záleží totiž na výkladu, pozici a vyjednávací či jiné síle každého, na jakou úroveň každého legitimizace postaví. Zda podle věku, zda až za legitimní děti, zda jen za syny, zda až za ostatní příbuzné.

Proto byl problém s otcovstvím Jacaeryse, Luceryse a Joffreyho Velaryonů. Dokud byli oficiálně synové Laenora Velaryona, byla jejich pozice jasná. V opačném případě by nebylo jasné nic. Uznal by je Harwin Strong nebo Rhaenyra? Jaký by to mělo dopad? Nemohli by mít nic společného s Velaryony. Nejspíš by neměli žádné nároky po Rhaenyře. Legitimizace s tolika legitimními uchazeči o tituly by byla boj. A samozřejmě by nastaly i společenské a legální následky hraničící s velezradou pro jejich rodiče, když Harwin měl nemanželský poměr s korunní princeznou a ta za dalšího dědice trůnu vydávala bastarda bez práv. Však do té doby si žádný bastard nenárokoval železný trůn. Ta nastala až pár generací po Tanci draků s Daemonem Blackfyrem a vzešlo z ní pět válek (čtyři a pokus o jednu). Což je nejsilnější příklad toho, proč by se podle Západozemců nemělo s bastardy zacházet moc dobře a proč by jim do rukou neměla být vložena legitimita.

Velkou neznámou je pak situace, kdy spolu mají dva lidé nemanželské dítě a po jeho narození se vezmou. Jestli musí proběhnout legitimizace, nebo se období před sňatkem ignoruje. Existují jen precedenty pro opak. Pro manželství, které je shledáno nezákonným nebo anulováno, ač se v něm narodily děti. Například gardista Jaehaeryse I., Lucamore Strong, se zpronevěřil svým slibům, oženil se se třemi ženami nezávisle na sobě a se všemi měl děti. Král a královna, když na to přišli, rozhodli, že gardista neměl povoleno se oženit, tudíž sňatky nemohou být platné, a jeho děti, jež i s matkami poslali do péče třem lordům po říši, jsou bastardi Vodští.

Foto: HBO

Sdílejte:

QR kód

Sdílet

Kindle