Lauren Graham: Návrat Gilmorek je takový, v jaký jsem doufala

Herečka Lauren Graham poskytla rozhovor webu TV Line a svěřila se se svými pocity, které v ní probudil návrat do Stars Hollow. Na vlně plné nostalgie se rozvyprávěla o scénáři, o zesnulém Edwardu Herrmannovi a nezapomněla ani na poslední čtyři slova.

23 0

8.2.2016

Yontalcar

Původní rozhovor s Lauren Graham, který vyšel 29. ledna 2016, si přečtěte přímo na webu TVLine.

TV LINE: Jaké bylo číst scénář?
Lauren: Je to zpátky den nebo dva, kdy jsem přišla poprvé na scénu. Museli jsme udělat kamerové zkoušky a obhlédnout taky dům. Je sice jinde, ale je to pořád Gilmorovic dům. Alexis [Rory] a já jsme přišly na plac společně a – cítila jsem mimořádné emoce. Hodně jsem se bála, že začnu plakat na každém kroku, jak jsem po té scéně kráčela. Cítila jsem to něco. Připadalo mi, jako kdyby uplynulo moře času. Měla jsem pocit, že jsme se tam skutečně vrátili. Bylo to úžasné.

(První epizoda se bude odehrávat v zimě. Foto: CW/WB)

TV LINE: To si umím představit.
Lauren: Bylo to opravdu emocionální. Já nevím, co můžu a nemůžu říct [směje se]. Ve scénáři je dějová linie o tom, jak čas uplynul a jak to všichni pociťují… a nad tím vším se vznáší Edova [Richard] nepřítomnost. Je těžké být tady bez něj, ale zároveň Stars Hollow představuje místo, kde jsme všichni začínali a je to tak skutečné. Všimla jsem si tolika přátelských tváří a pak i těch, které chyběly. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Všechny ty věci, které se staly, se holt asi musely stát.

TV LINE: Musely se stát na Netflixu!
Lauren: Netflix musel být vynalezen. Fanoušci už nechtěli zažít další zklamání, snad proto se nepřestávali ptát. Jejich nadšení a radost jsou stále naprosto odzbrojující a vyzařuje z nich vděčnost. Zním asi jako nějaký příšerný guru, ale mě taky naplňuje veliké uznání. A ostatně, už jsem se dívala na natáčecí plán, který vypadal stejně, jako kdybych měla rozpis čtyřiceti nočních šichet. A já na to: „No jasně! Na tuhle práci si vzpomínám!“ [směje se] Ale ne, jsem nadšená z toho, jak to připravili. A stejně tak mě těší, jak byl udělaný ten materiál. Amy mi poslala scénáře a já je zhltla najednou. Jsou tam všechny ty pozitivní věci, na které jsme byli zvyklí, a které v poslední sérii tolik chyběly. [směje se] Je to jako „Ahoj, starý brachu! Jsem ráda, že tě vidím.“

(Lauren Graham si ještě jednou zahraje Lorelai. Foto: CW/WB)

TV LINE: Četla jste už všechny scénáře?
Lauren: Nečetla jsem ten poslední. Právě jsem ho dostala. Je tak dloooouhý [směje se]. Zatím jsem přečetla „Zimu“, „Jaro“ a „Léto“.

TV LINE: Budou fanoušci spokojení?
Lauren: [Pozastavuje se nad tím, promluví přemýšlivě] Určitě, jsem si tím jistá. Četla jsem dneska scénu s Kelly [Emily]… a bylo to tak živé. Máme spolu opravdu pěkný příběh. A je tu určité rozuzlení, které jsme předtím nedostali [na konci sedmé série].

TV LINE: Lauren, máte u sebe poslední verzi scénáře. Což znamená, že znáte závěrečná čtyři slova…
Lauren: [Odpoví s klidem] Správně.

TV LINE: Přeskočila jste kvůli nim děj? Četla jste je?!
Lauren: Ne, Amy už mi je řekla.

(Co by to bylo za Gilmorova děvčata bez kávy. Foto: CW/WB)

TV LINE: Kdy?!
Lauren: Amy si ani neuvědomila, že bych je neměla znát. A musím přiznat, že by se mi právě hodilo, kdybych je neznala. Lidé se mě na to pořád ptali a já jim musela odpovídat, že o tom nic nevím. Protože já jsem tehdy opravdu nic nevěděla, víte? Tak jsem se na to Amy zeptala: „Kdo pronese ta závěrečná slova?“ A ona mi odpověděla: „Ty a Alexis.“ Nevyslovíme je ale najednou, jakoby unisono.

TV LINE: Půjde o slovní výměnu?
Lauren: Přesně tak.

TV LINE: Jen to slyším a jsem z toho hned nadšený.
Lauren: Já taky, Miku. Byla jsem s tímhle scénářem naprosto spokojená. Obsahuje přesně to, v co jsem doufala, že v něm bude.

TV LINE: Twitter je právě zahlcený tím, že zprávy o návratu jsou oficiálně potvrzené.
Lauren: Zatím jsem nic z toho neviděla, protože jsem si četla scénáře a ještě si na place zdobila svůj karavan. Zrovna si sháním polštáře, ale na internet se taky brzy podívám [směje se]. Jsem za tenhle návrat opravdu ráda. Je pro mě potěšením být na místě, které je úzce spjaté s mým životem a zkušenostmi. Ani jednou mě nenapadlo něco jako „Ach, tohle se přece děje každou chvíli.“ Naopak mám veliké uznání a respekt pro tenhle okamžik a budu si jej užívat, jak jen to půjde.