BBC oznámilo představitele čtrnáctého Doktora
V nedělních odpoledních hodinách stanice BBC oznámila hvězdné jméno, které po Jodie Whittaker převezme roli Pána času.
The Bells of Saint John - Moffatova čistá hra
Druhou polovinu sedmé řady Doctora Who otevírá epizoda z pera scenáristy a showrunnera seriálu Stevena Moffata The Bells of Saint John, která tak trochu je i není plnohodnotným úvodem pro další novou Doktorovu společnici.
Stejně jako tomu bylo u sezóny šesté, i v rámci série aktuální využívá Steven Moffat velkou vysílací pauzu k tomu, aby z celé řady mohl vymáčknout ne jeden, ale hned dva velké epizodní otvíráky. Když si ale první díl sedmé řady Asylum of the Daleks, ve kterém Doktora doprovází tehdy ještě stálé duo Amy a Roryho, zároveň porovnáte se sedmou epizodou The Bells of Saint John, právě díl aktuální se na post klasického otvíráku série hodí o něco víc.
The Bells of Saint John totiž splňuje hned několik kritérií, které se za posledních pár let pro úvodní epizody nových řad staly normou: Doktor se setkává (tak trochu) s novou společnicí, se kterou musí v soudobé Anglii čelit krizi ohrožující obyvatele celé planety. Takovou epizodu si konkrétně Steven Moffat poprvé odbyl už v roce 2010 se svou debutní The Eleventh Hour. Když si ale právě tyto dvě epizody zase porovnáte, zjistíte, že epizodě The Bells of Saint John v oné základní „otevírací“ formuli něco chybí. A sice pořádný příběh.
Zápletka živé Wi-Fi, která požírá lidi na ni připojené, je totiž v lepším případě dětskou verzí provokativního Black Mirror Charlieho Brookera, v horším případě pak novější obdobou ne zrovna oslnivé epizody Marka Gatisse The Idiot´s Lantern z druhé řady Doctora Who.
Že ale The Bells of Saint John není žádnou epickou otevírací epizodou vlastně ani tolik nevadí, a to nejen proto, že samotný díl je zasazený až do poloviny série. Steven Moffat totiž v této epizodě zkusil něco pro něj poměrně netradičního: oprostil se od různých „cool“ hrátek s časem a narušování logiky a zákonů Whoniverza a svou úchylku pro nejrůznější „wow efekty“ zredukoval do jediného kolmém výjezdu po londýnském Shardu. Epizoda The Bells of Saint John tak ve výsledku sice nenabízí nic, co by diváky vyloženě posadilo na zadek, zároveň je ale ničím neuráží a drží se v na poměry Stevena Moffata až překvapivě bezpečných mezích. A to vážně není vůbec na škodu.
Vedlejším efektem toho všeho přitom je, že se svým slabším příběhem se silnějším zaměřením na interakci hlavních postav (Jenna-Louise Coleman je tu opět výborná) a definováním jasné zápletky pro další epizody (neméně geniální návrat Velké inteligence z posledního vánočního speciálu), epizoda The Bells of Saint John připomíná spíše něco z éry Russella T Daviese. A takový pěkný závan nostalgie, obzvlášť ruku v ruce s pomalu ale jistě se blížícím návratem Davida Tennanta, v aktuálním Doctoru Who neuškodí dvojnásob.
Naše hodnocení: 80 %
Zdroj: AXN Sci-fi, BBC One
Nepřehlédněte
Doktor who?
Reklama
Nejlepší epizody 13. série
Nejlepší epizody
Nejoblíbenější postavy
Momentka
Narozeniny
-
Mandip Gill
5.1.1988 | 5.1.2025 -
Tom Baker
20.1.1934 | 20.1.2025 -
Christopher Eccleston
16.2.1964 | 16.2.2025
Napište nám
Našli jste chybu ve vysílání? Nemůžete se dopídit českých titulků? Chtěli byste se o tento seriál starat? Napište nám!
Diskuze /19
Jsem tu opravdu jediný, kdo si myslí, že Steven Moffat je mnohem lepší showrunner než Russell T. Davis? Pořás kritizujete Moffatovy „wow“ efekty, zajímalo by mě co si přesně pod pojmem „wow“ efekt představujete, protože podlě mě, nedělá Moffat o nic víc „wow“ efektů než Davis. Navíc, 5.-7. série se soustředí hlavně na Doktora samotného a jeho příběh, na rozdíl od 1.-4.série, kdy Doktor v podstatě jen permanentně zachraňuje Zemi. A nezdá se vám, že Davis někdy až odbočuje od sci-fi a zasahuje až nepříjemně do fantasy? Opravdu bych chtěl věděť, čím si vás Moffat znepřátelil.
Neříkám, že mám Daviese radši než Moffata (momentálně je mám oba zhruba ve stejný rovině). Davies točil zpravidla poměrně banální příběhy, ale s výborně napsanýma postavama. Kdybych měl k tomuhle dílu hledat nějakou daviesovskou alternativu, bylo by to Partners in Crime: příběh slabej, ale geniální interakce postav. A The Bells of Saint John mám pořád mnohem mnohem radši než Partners in Crime, takže asi tak. Tudíž neříkám, že by měl Moffat nějak napodobovat Daviese, ale že ta jednorázová změna stylu, kterou předvedl v posledním dílu, je prostě osvěžující.
Ale jestli si mě Moffat vážně měl kdy čím znepřátelit, tak storyarcem šestý řady. To je totiž ohavnost, která by se za Daviese nikdy nestala.
#3 iliris#2 Hurley: No, nemluvil jsem konkrétně k tobě Hurley, ale děkuji za názor, každopádně jsem mluvil spíš ke všem, kteří pravidelně sledují tyhle stránky, protože opravdu 90% komentářů si strašně stěžuje na Moffata a neustále ho odsuzují.
#4 Hurley#3 iliris: Je pravda, že Moffat se v poslední době stal hodně otloukánkem (IMHO ale z části zaslouženě), na druhou stranu ale v době konce čtvrtý řady a navazujících speciálů byl úplně stejným otloukánkem i Davies, jen tehdy Doctora nesledovalo tolik lidí, tak se to tak masově neřešilo. A si je to prostě holt prokletí showrunnerů Doctora Who. :)
tak podle mě je jedno kdo z nich je větší „showrunner“, když ten seriál je vcelku nezapomenutelně úžasný :D
Mně teda mnohem víc sedí Moffatův styl, Daviese mám ještě rozkoukanýho a šíleně mě to nebaví. :D (Hate me.)
#10 kananaJá hlasuju pro Daviese kvůli již zmiňované práci s postavami. Ve sci-fi žánru, kde se nemůže hrát na nějakou realističnost, jsou to právě postavy, které příběhu dávají hloubku. Co by byla BSG bez výborně napsaných charakterů? Jen pohádka o tom, kterak lidsto jeho výtvor zničil, a nějaké to střílení. Nebo Torchwood Děti Země – celé to napětí nebylo v tom, že přišli emzáci, ale v tom, jak se s tím konkrétní lidé vypořádávají. A sledovat zasedání vlády a její rozhodování, které děti obětují, bylo pro mě z celé řady asi nejsilnějším zážitkem. Kam se hrabou Dalekové!
#8 Hurley#7 alexis: Zároveň je ale paradox, že právě Davies byl ten, kdo Daleky využíval až moc: za Daviesovy éry se Dalekové objevili zpravidla tak jednou dvakrát do série. Myslím si, že jeden z největších Moffatových úspěchů po jeho nástupu byl ten, že tenhle přístup k Dalekům úplně otočil a začal je využívat jen tehdy, když k tomu měl vážně pádnej důvod.
#9 alexisNo to je pravda, těch Daleků bylo opravdu moc…#8 Hurley:
#6 barahir: já to mám úplně stejně :D teď se dívám na Daviesovu éru (jsem u 3. série, jako první jsem Doctora viděla od 5.série, teď se teprve na to dívám od začátku) a sleduju to hlavně proto, že se chci mít zkouknuté všechny díly, jinak mě to nějak moc nebaví… a že mi víc vyhovuje Moffatův styl jsem zjistila, když jsem se podívala na to kdo napsal díly, které se mi nejvíc líbily v 1. a 2. sérii-The Empty Child/The Doctor Dances a The Girl in the Fireplace- byl to Moffat :D
Já také hlasuji pro Moffata. Líbí se mi jeho WTF efekty, líbí se mi, jak straší věcmi, které nás běžně obklopují. Přijde mi, že k Doctorovi přistupuje s daleko větším respektem ke klasickým sériím, než RTD. Líbí se mi, že zápletky seriálu cestovatele časem se opravdu točí kolem cestování časem. Přijde mi, že má i daleko větší cit pro dialogy postav. Často v nich využívá očekávaných klišé, ale na mě to prostě funguje. Miluji jeho práci s 11 Doctorem, ze kterého udělal bláznivého „Madman in the box“, protože upřímně, Doctorové – komici mě prostě vždy bavili nejvíc (tedy pro mě jsou best 2., 4., 11.). RTD to super pohnojil s koncem své éry, definitivní scénáristická sebevražda byla s „I donnt wanna go“ před regenerací. Snaží se všemožně hrát na city, společně s gradující hudbou také hraje, ale když se člověk zastaví tak si uvědomí, že větší blbost plácnout Doctor nemohl. To mě asi na RTD vadilo nejvíc. Porušoval nastolená pravidla klasického Doctora i svoje vlastní (Doctor zabil všechny Daleky a Timelordy? A pak se Dalekové pořád vrací :-/). Jo a taky Rose – nejhorší společnice všech dob (můj názor, sorry). Vadilo mi, že to dělali celé kolem Rose. 4 serie! První dvě je Doctor s Rose, třetí brečí, že o ni přišel, ve čtvrté se Rose vrací. Došlo to tak daleko, že bylo dokonce divné, že ji 11 Doctor už neřešil. A poslední poznámka: zajímalo by mě, kdo psal (jestli RTD, nebo si to napsal Moffat už, nebo jestli Smith prostě improvizoval) postregeneraci 11 Doctora, kdy se začne prozkoumávat. To je podle mě nejlepší postregenerační scéna Doctora.
Nevím, co RTD pohnojil, celá 4. série mi připadá nejlepší (zatím) z celého seriálu a následný speciály byly taky výborný – snad kromě Planety mrtvých. Staré doktory nemůžu srovnávat, viděla jsem asi 3 příběhy se třetím doktorem a s Jo – z toho jsem byla schopna dokoukat jen jeden, a jeden příběh se čtvrtým doktorem. Uznávám, že Tom Baker byl opravdu úžasný.
Ta poslední věta 10. doktora – z té mám postupem času taky špatný pocit. Díky ní na mě působí příběh 10. doktora tak nějak neuzavřeně, neusmířeně. Byla bych radši, kdyby 10. doktor akceptoval svůj konec, což by bylo i mnohem víc v souladu s jeho povahou. Nevíc by to usnadnil i svému nástupci – ať už si o něm myslíte cokoliv.
#15 ElektronickyOtisk #16 ilirisJá taky hlasuji pro Moffata,Sice je Troll,ale s tím se nedá nic dělat. :D Právě ty Moffatovy díly se mi víc líbí,protože je to jiný než Davies a myslím,že Moffat to umí udělat víc dramatický,což je pro mě lepší. :)
Ja som spokojný s každou jednou epizódou čo bola odvysielaná :D a je jedno kto ju napísal je to proste doctor a hotovo je pravda že tých dalekov bolo trochu dosť ale no nevadí prežil som to :D a aj prvé 4 série sa mi zdali dobré Rose sa mi ako spoločníčka páčila neviem prečo no je tomu tak :D
#12 alexis: Co pohnojil? Třeba to že nechal zabít všechny pány času a Daleky… ale Dalekové se pořád vraceli zpět. To samé Master. Dobře, pominu, že je to naprosto jiná postava, než Master v klasických dílech. Nejdřív ho odepíše, Master se odmítne zregenerovat, a pak ho vrátí zpět? Přitom to měl evidentně v plánu už od začátku (bubny v hlavě). Tak proč ho odepisoval? A co ta věc s tím, jak se všichni lidi na planetě změnili v Mastera? Další. Desátého regenerace do desátého Doctora. To se jako Doctor může zregenerovat z vlastní ruky? A počítá se to jako regenerace, nebo se tohle nepočítá? Nikdy to nebylo pořádně objasněné, fanoušci kroutí hlavami a celá ta scéna byla primárně udělána tak, aby byl cliffhanger do další epizody. Jiný význam to nemělo!!! A vyšla z toho nejpodivnější chvíle v seriálu, kterou je těžké nějak interpretovat. Umírající Doctor cestuje časem sem a tam, umírá nevím jak dlouho a při odchodu brečí. Navíc nikam neodchází, pouze mění vzhled a povahu!!!! Chápu, že ne pokaždé se chce umírajícímu Doctorovi vtipkovat, jako devátému, ale stejně… Určitě bych mohl pokračovat dál, kdybych se víc zamyslel. Neříkám, že by RTD neměl silnější momenty, určitě měl i několik opravdu dobrých epizod, hlavně nekonečný dík, že přivedl Doctora zpět na obrazovky. Ale jeho adoraci oproti Moffatovi opravdu nechápu, nejvtipnější je, že když se fanouška RTD éry zeptáš na jeho oblíbenou epizody, řekne nějakou, kterou napsal Moffat.
#17 alexis#12 alexis: Vážně Alexis? Speciály po 4. řadě, že byly výborné? Podle mě to bylo to nejhorší co kdy RTD vypustil (tedy až na „The next Doctor“, to byl vcelku dobrý díl), už samotné finále 4. řady nebylo nic extra a „The end of time“ se mi opravdu hnusil, horší příběh už se asi vymyslet nedal, jen začátek, kdy se kult uctívačů Vládce rozhodne oživit ho pomocí jeho prstenu, „elixíru života“ a rtěnky jeho manželky, načež právě ona tenhle proces přeruší „anti-elixírem života“, je něco, co mi k DW opravdu moc nesedí. Chápu, že někdo má rád 1.-4. série více než 5.-7., ale konec 4. byl podle mě totální katastrofa.
#17 alexis#16 iliris:
#15 ElektronickyOtisk: Co na to mám říct,než že mě se to prostě líbilo. Já zas nechápu, jak se někomu může zdát dobré to, co Moffat předvedl v šesté sérii a částečně i v sedmé.
Hele, nějak se nám to tu zvrhlo úplně mimo téma původního článku. Pokud chcete rozebírat vyloženě Moffat vs. RTD, přesuňte to raději do fóra:
http://www.edna.cz/…cna-diskuze/?…
Diskuzi mimo téma článku a daný epizody směřujte prosím do fóra.